joanne a naberus: 2. povinná péče (2/3)
Ráno se počasí konečně trochu umoudřilo a přestal foukat vítr. Hned jsem byla celá natěšená na dnešní den, který jsem měla strávit s Naberusem. Vyběhla jsem se nasnídat a potom rychle do stáje. Naberus už na mne čekal a s hlavou vysoko zdviženou, aby viděl na uličku, na mne začal okamžitě řehtat, jakmile jsem se k němu přiblížila. ,,Nojo! Promiň! Jdu pozdě!“ řekla jsem s omluvným výrazem a nasadila mu ohlávku.

VÝBĚH + BOX

Když jsem se s Nabim vracela z výběhu, celé jeho tělo byla jedna velká blátivá koule. Opravdu blátivá! Byl naprosto slepený zaschlým blátem, které se začalo pomalu odlupovat. Hřívu jeden veliký pucek a ocas jakbysmet! ,,Výborný Nabi!“ zalitovala jsem svého rozhodnutí dát ho do výběhu ráno a jít jezdit až odpoledne. Nicméně nemohla jsem s tím nic udělat a s notnou dávkou odvahy a odhodlání, jsem se pustila do pořádné očisty, protože byl čas na stříhání.

STŘÍHÁNÍ
(nevadí doufám, že čištění zahrnu do stříhání.. ? Pokud by to vadilo, klidně to dopíšu)

Když jsem měla zameteno, zase jsem se vrátila do boxu. ,,Tak co.. vyzkoušíme ten tvůj sestřih, fešáku?‘‘ usmála jsem se pohladila Nabiho, který už se zase tvářil naprosto normálně a klidně. Ještě jsem ho pohladila a došla pro sedlo. Přehodila jsem ho opatrně na hřbet koně, i s dečkou a všechno urovnala, aby to hezky sedělo, těšně za kohoutkem a podbřišník aby byl zhruba dlaň daleko od přední nohy. Potom jsem vzala uzdečku a opatrně vložila udidlo Nabimu do huby. Neprostestoval. Potom jsem přetáhla nátylník přes uši a zapla všechny pásky. Teda podhrdelník a nánosník. Na úplný závěr jsem všechno překontrolovala, abych neměla něco špatně a vyrazili jsme k hale.

TRÉNINK

Vrátili jsme se zase už za tmy. Není se co divit, když se smývá pomalu ve 3! Ach, jak já nenávidim zimu! Zastesklo se mi trochu po létě. A po Bleskovy, i když na něj už jsem tolik nemyslela. Nabi mi ho kompenzoval.. a možná i víc než to! Po dnešní hodině jsem si zase trochu jistější.
Jen co jsme dorazili do boxu, odepla jsem uzdečku a nasadila ohlávku. Potom jsem rozepla podbřišník a sedlo stáhla. Nabi zpocený nebyl, ale já požehnaně. Měla jsem úplně mokré čelo a hrozný ‚účes‘. Naštěstí jsem nebyla jediná, takže jsem to ihned hodila za hlavu a radši jsem si hleděla Naberuse. Ten po mě mlsně pokukoval a tak jsem neodolala a podala mu kousek jablka, které jsem chtěla sníst večer. Ještě jsem mu přejela nohy kartáčem, protože je měl trochu od písku a bylo hotovo. ,,Tak zítra!“ rozloučila jsem se dlouhým pohlazením a pořádně jsem zavřela box.