izzy+meteor: Stála jsem v hnědých rajtkách,bílém závodním tričku,mikině a vysokých jezdeckých botách v Meteorově boxe. Když jsem zanula karabinu ohlávky ozvalo se tiché cvaknutí. Ještě jsem do ohlávky zapnula vazák. Zamlaskala jsem a zamířila s ním k uvazišti. Donesla jsem mu tam i síť se senem a kbelík s vodou pro veškerý komfort, jelikož jsem měla tušení,že tohle během chvilky hotové nebude. Přinesla jsem si tašku z čištěním a vytáhla kartáč. Meteor byl relativně čistý ze včerejška takže gumové hřbílko stačilo použít až těsně před sedláním na rozehřátí svalstva. Kartáčem jsem začala pečlivě očišťovat Tikovu srst od krku směrem k zádi. Péči kartáčem se nevyhly ani prsa,břicho a nohy. Tvrdým kartáčem jsem očistila kopyta. Potom jsem vzala kopytní háček a sjela Meteorovi rukou po noze od karpu až ke spěnkovému kloubu a nohu zvedla. Chytla jsem si kopyto a vyškrábala nečistoty. Kartáčkem z druhé strany kopyťáku jsem kopyto zbavila i těch nejmenších částeček zaschlého bláta nebo trusu. Položila jsem Tikovo kopytko zpátky na zem a přešla k dalšímu. Když byla kopyta hotova,vzala jsem kovový hřebínek a začala se probírat uzlíky hřívy. ,,Budeš vypadat jak princezna Tikouši,co ty na to?" zasmála jsem se když se mi hřívu konečně povedlo rozčesat. Přesunula jsem se k ohonu,který byl taky plný malých uzlíků a příležitostně i kousků bláta. Naštěstí se mi i ten podařilo rozsčesat. Hříva i ohon najednou nabyli na objemu a lesku. Mety vypadal znamenitě,ale ještě jsem mu musela spáchat něco z hřívou. V plánu jsem měla klasické bobánky a rozpuštěnou kštici, tak mu to slušelo nejvíc. Rozdělila jsem si hřívu na osm částí a sedm z nich jsem svázala do jakýchsi neforemných drdůlků,abych se mohla plně věnovat jen jedné části za čas. Nejdříve bylo potřeba uplést klasický copánek. Potom jsem ho upravila do bobánku a zagumičkovala. Stejně jsem to udělala i ostatních pramenů. Hříva vypadala nakonec celkem obstojně. Zanechala jsem Tika u uvaziště a šla upraviti sama sebe. Shodila jsem ze sebe mikinu a místo ní jsem si nasadila červené sako ze sady Liška. Taky jsem si do rajtek nasunula pásek s přezkou ve tvaru lištičky. Prohlídla jsem se v zrcadle...páni já vypadala jako opradový jezdec,och :3 Néé že bych už se párkrát takhle vyfešákovanou neviděla, ale přiznejme si to- když člověk má na sobě takové uchvatné oblečení tak je každá zastávka u zrcadla příjemná ,,No jo, ale co s vlasama?'' povzdechla jsem si. Napadl mě rybí cop,ale nebyla jsem si jistá že bych to sama zvládla. V tom do dveří šatny vtrhla Marigold. ,,Goldíku prosimtě mohla bys mi zaplíst rybí cop?'' vyhrkla jsem rychle. ,,Já nevím...moc to neumím. Ale můžu to zkusit pod podmínkou že mě nebudeš nenávidět za případnou bolest,tahání a chomáče vyrvaných vlasů.'' řekla a věnovala mi ďábelský pohled. ,,Emhe hemhe.... Tak jo, přísahám že se nenaštvu a navyšuju nabídku o vyhotovení jednoho drdolu přesně na míru, pokud bude ten můj cop vypadat aspoń trochu obstojně'' zasmála jsem se a sedla si na lavičku. Marigold jako obvykle přeháněla, upletla mi nádherný rybí cop a nevypadl mi při tom ani vlásek. Teď jsem začala mít trochu obavy já,aby neměla spolubydlící nakonec na hlavě místo drdolu blonďaté hnízdo. Skoro jsem v ten moment zapomněla jak se vlastně drdoly vyrábějí Sice to chtělo chvíli přemýšlení a notnou chvíli práce,ale nakonec z toho Marigod vyšla s celkem hezkým – musím se pochválit – drdolem. ,,Ježišmarja,vždyť já mám vlastně skluz...sakriš proč já jdu vždycky pozdě...musím běžet díky za drdol'' vychrlila ze sebe blondýnka když se podívala na hodinky,popadla helmu,kterou měla položenou na stole a vyřítila se z šatny. Já jsem se jen usmála. Zapomínala se snad každý den, ale vždycky všechno nakonec stihla, tak už jsem se naučila neobávat se když nestíhá. Kdyby byla přece jen extra nouze, věděla že mě může kdykoliv zavolat na pomoc...tedy pokud jsem zrovna taky nebyla v časové tísni
,,I'm a warrior . Earth warrior...'' rozezněl se mobil. ,,Haloo?'' položila jsem uvítací otázku po přijmutí rozhovoru. ,,Ahoj Izz,tady Mors. Jsem před bránou'' ,,Ahooj, už jdu za tebou'' odpověděla jsem vesele do mobilu a típla hovor. Čas vyvrátit všem – hlavně Kitty- že Moris není kocour a že je to jméno náhodou hezký. Zvesela jsem si to razila ze stájí. Na příjezdové cestě už stálo pár návštěvníků a dokonce i jeden přívěs už byl zaparkovaný. Za branou už na mě čekal Mors. Zrzavé krátké vlasy měl skoro ve stylu desátého doktora a zelené oči mu jiskřeli – snad nadšením,snad něčím jiným,mě neznámým. Přes tričko Avantasie měl přehozenou černou koženou bundu se stříbrnými řetízky a červeným pentagramem na rameni. Kalhoty vypadaly podobně, až na to že nebyly kožené. ,,Nazdar holka'' řekl kamarád a pozdvihl obočí když si mě pořádně prohlédl. ,,No nehleď na mě tak! Nemůžu přece jezdit v metalovým'' zasmála jsem se a natáhla ruku abych si mohla s Mordou plácnout na pozdrav. Zatímco jsme postupovali směrem k hlavní budově, vykládali jsme si o tom co jsme kdo zažili od té doby kdy jsme se viděli naposledy. Mors už zase propadal skoro ze všeho z čeho mohl... nebylo proto,že by byl blbej nebo snad nechápal látku, on prostě nechtěl. Tak jsme se vlastně poznali ... ve škole při doučování.Pamatuju si že holka co nás s chemie doučovala se pořádně divila když se ukázalo že Mors vlastně chemii zvládá mnohem líp než ona. Už jsem se ho tolikrát ptala proč to vlastně dělá,ale jediná odpověď byla ,,protože takhle ode mě nic nečekaj". Moc jsem to nechápala, já byla přeci jenom ten víc študovací typ Byla jsem přesvědčená že kdybych nevynechala dva roky kvůli encefalitidě byla bych teď považována za mladého génia ,,Meteore Moris,Morsi Meteor" představila jsem věrného přítele s "miláčkem" (Teď hádejte který je který...ha?! ) ,,Ehm,neudělá mi to nic?'' Zeptal se jindy tak odvážný rebel vystrašeně. ,,Tak zaprvý, žádny 'to' ale 'on' a za druhý" řekla jsem a pak se chopil Morsovi ruky a položila ji Meteorovi na čumák. Mety zafrkal, Moris ztuhl. Mety mu do ruky štouchl čumákem, Moris vyskočil metr padesát a vzdálil se na sto honů. ,,Že by se tu někdo bál?'' zeptala jsem se pobaveně. ,,Ale ne co tě nemá, jenom se s nimi potřebuju trochu poznat než mě přestanou nenávidět.'' řekl nervózně. ,,No tak pardón! Tady Tik se snažil kamarádit.'' bránila jsem Metyho. Rozhlédla jsem se po stáji,začal tu pořádný shon, zkoukla jsem hodinky a zjistila že mám na nasedlání maximálně patnáct minut. ,,Ehm kámo, je mi to líto, ale už musím jít...za chvíli přijedou vozy,tak do nich nasedni a uvidíme se o pauze jo? Musím ti představit někoho kdo si myslí že seš kocour'' vychrlila jsem všechno důležité a vzala ze stojanu podsedlovku. ,,Už zase?'' Povzdechl si Mors a odešel hledat svůj dopravní prostředek. Beztak mu ještě nedošlo,že ty vozy jsou tažené koňmi Porovnala jsem Metovi na hřbetě podsedlovku od eskadronu kterou jsme dostali za FEI cup. Na ní jsem dala gelovku a pak už enduranční sedlo. Zapnula jsem podbřišník a podala si uzdečku. Udidlo položené na dlani jsem nabídla Meteorovi k hubě. Vzal ho ochotně, ve vzduchu viselo očekávání něčeho velkého a tak jsme byli všichni napjatí,ale zároveň se nehorázně těšili.Přetáhla jsem nátylník Tikovi přes uši a pečlivě celou uzdečku srovnala a potom zapnula podhrdelník a nánosník. Ještě jsem mu nasadila kamaše a botičky a sobě na hlavu helmu. ,,Čas jít do boje,Tikoušku můj''

HON

I já jsem odvedla Tikiho do jeho boxu, kde jsem ho odstrojila a provedla řádnou regenerační masáž. Potom jsem přes něj přehodila odpocku a po chvíli zápolení s ní jsem mu ji dokonce i zapla Všechny Floresťanky teď vycházeli se svými svěřenci směrem k soláriu a tak jsem to vzala první do mycího boxu abych valáškovi osprchovala nožičky. Na solárko jsme si potom museli nějakou dobu počkat,ale nakonec jsme se dostali na řadu i my. Chvíli jsem ho potom ještě nechala v boxe a nakonec dostal výběhovou deku. Zacvakla jsem vodítko do ohlávky a odvedla Metyho do výběhu na zbytek dne. Však si to zaslouží. Poté co jsem uschovala všechny věci použité při honu do skřínky, jsem se odpotácela na koleje na pokoj a chystala se padnout na postel. Co to sakra? V mojí posteli už někdo ležel. Ještě v červeném saku a hnědých rajtkách tam spala Marigold... ,,Asi byla opilá únavou a spletla si postele'' konstatovala jsme potichu a žuchla pro změnu do její postele. Přestože bylo teprve po poledni, já měla v moment kdy jsme se dotkla peřiny a polštáře, půlnoc