alexiss: Alexiss + Erós SEZNAMOVACÍ PÉČE
Zastavíme u brány Floresty a já se ani nestačím divit, jak rychle to uteklo, protože se ozve známý hlas a otevře se brána. Stejně jako na mém dni přijímaček zůstanu opět zírat s otevřenou pusou. Máma jede po příjezdové cestě celkem pomalu. U hlavní budovy už vidím Nioru která se široce usmívá. Po zastavení u budovy zůstanu ještě chvíli sedět v autě s vyklopeným zrcátkem a zírám na sebe. Klid, nic to není, snažím se sama sebe uklidnit. Prohrábnu si zrzavé vlasy a dám si je zpět na levé rameno. Sáhnu na vnitřní kliku dveří, zmáčknu a otevřu dveře. Matka už mezitím začala s Niorou mluvit, takže jsem byla trochu klidnější, když se hned neotočí na mě. Po pár vteřinách mého nervózního postávání se na mě Niora otočí. „Ahoj, vítám tě tady.“ Široce a mile se usměje. To už k ní ale jde další dívka s hnědými vlasy a modrýma očima. „Ahojky, já jsem Bloodye.“ přátelsky se na mě usměje. „Bloodye ti ukáže pokoj a pomůže ti, se tam přestěhovat. Pak tě tu provede a poví ti, jak to tu chodí.“ pokyne směrem k dívce a ta a pokývá hlavou. „Tak pojď, pomůžu ti.“ vyšla ke mně Bloodye. Otevřela jsem opatrně kufr, byl tak nacpaný, že jsem se bála, aby se věci nevysypaly. „Páni, ty toho teda máš.“ zasměje se. „No, vzala jsem si všechno.“ pousměju se nervózně, to už ale Bloodye bere dvě tašky a tak zatřesu hlavou a vezmu zbytek, jednu velkou, jednu menší, batoh a kabelku. Moje kabelka nevypadá úplně typicky kabelkově, je to obyčejná taška, ve které nosím veškeré své harapurdí. Zrychlím krok abych ji dohnala, ještě se ohlídnu za mámou a Niorou. „Neboj, jak tak znám Nioru, zakecá se a tvoje máma neodjede dřív, než po zavírání stájí.“ zasměje se. Po pár minutách mlčení dojdeme ke dveřím k pokojům a začneme se prodírat dovnitř. S tou mojí pakáží to není úplně snadné ale přece jen se nám to povede a po pár vteřinách už jdeme dlouho chodbou. Jdeme až na konec. „Tak,“ začne Bloodye a položí tašky na zem „tady je tvůj pokoj. Budeš na něm společně s jednou novou holčinou, tak snad vám to spolu bude vycházet.“. Když dopoví a dostatečně se vydýchá, vytáhne z bundy klíček a odemkne. Pak mi ho podá. „Pokoj ale nemusíš zamykat, nic ti tady nehrozí, doporučuju ho dát zevnitř do dveří.“ mrkne na mě. Přikývnu a rovnou tašky donesu do chodbičky v pokoji a hned za mnou jde brunetka se zbylými dvěma taškami. „Vybalíš si až potom, teď tě utu provedu.“ řekla a očima mě začala jemně vystrkovat z místnosti. „Oká.“ přikývnu, srovnám jednu tašku a vyjdu z pokoje. Blood pak za sebou zavře. „No, jak sis asi všimla, tak tohle jsou studentské koleje. Bude to tvůj domov, byt. Pokud by jsi chtěla, můžeš se přesunout na jiný pokoj k někomu jinému, ale to myslím že nebude nutné.“ dala se do vysvětlování téhle části budovy. Mezitím jsme vyšly ven. „Vydáme se ke stájím, teda takovou trochu oklikou abys viděla všechno ale času je dost, tak proč spěchat.“ rozverně se usmála. Mrkla jsem na hodinky. Tohle jsme stihly sotva během půl hodiny, nějak se mi to nezdálo ale tak co, když se člověk baví, tak všechno utíká rychleji. Vydala jsem se na prohlídku okolí společně s hnědovlasou průvodkyní.
Konečně jsme se dostali ke stájím, pomyslím si a usměju se. „Tak, tohle je nejdůležitější část celé Floresty, stáje.“ řekne slavnostně má průvodkyně a s jiskrou v očích se vydá do stájí. „Jelikož teď je kupodivu ještě den a docela přijatelné počasí, koně jsou venku takže tam teď půjdeme, všechny si prohlédneš a já ti o nich něco povím. Pak se vrátíme sem a ukážu ti box tvého koníka, kterého si mezitím vybereš a řeknu ti jak to ve stáji chodí a co kde najdeš.“ řekne a zamíří dlouhou chodbou podél boxů a pak zahne, otevře vrata a společně vyjdeme ven. Není úplně nejkrásněji, fouká vítr a řekla bych, že je tak 0-5°C ale neprší. Společně zamíříme k výběhům a cestou mi Bloodye vypráví o volných koních a celkově o koních Floresty.
Konečně jsme u výběhů. Procházíme kolem každého a Bloodye mi ukazuje volné koně a říká, jak se jmenují a říká, už stručněji, něco o nich. Pak dojdeme k výběhu kde uvidím koně s bílým znakem na hlavě co má tvar srdce. „A tenhle, je volný?“ zeptám se užasle nepřestávaje na něj koukat. „Je, jmenuje se Erós. Je to super koník ale nevyužitý.“ pokrčí rameny. A smutně na něj koukne „To je on.“ vydechnu a koukám na něj. Brunetka se usměje a najednou zpod bundy vytáhne ohlávku a vodítko. „Heh?“ zírám na ní. „No jo no.“ zasměje se a obojí mi podá. „Tak si pro něj běž.“ mrkne na mě. Vodítko s ohlávkou ochotně vezmu, najdu vchod do ohrady a vyrazím k němu, Bloodye v těsném závěsu za mnou. „Ahoj kluku.“ řeknu tiše když k němu dojdu. Pomalu k němu natáhnu ruku a čekám. Čumák k ní pomalu natáhne a očichá. Usměju se a pohladím ho. Pak si k němu zleva stoupnu a nandám mu ohlávku, přitom si dám pozor aby mi nepoprskal vlasy jak říkala Bloodye že rád dělá. Ohlávku mu úspěšně nandám, ještě mu zapnu a připnu vodítko. „Neboj se,“ začne Bloodye pobaveným tónem když si všimne mého pohledu na ohlávku s vodítkem „Pak pro něj budeš mít jiné.“ Přikývnu. Pak se společně rozejdeme zpět ke stájím, kde mi ukáže jeho box a řekne číslo. Zavedu ho do boxu a pak se se svou průvodkyní vydám na průzkum stáje. Vše mi vysvětlí, ukáže. Když dojdeme k hale, vejdeme dovnitř. Teď tu zrovna nikdo není. Řekne mi, jak to tu chodí s ježděním a co všechno je potřeba před a po jízdě udělat a všechno okolo toho. „No, myslím že už víš vše potřebné. Kdybys ještě něco potřebovala, určitě tu někoho potkáš, tak se neboj zeptat a kdyby něco, můj pokoj je 1.“ usměje se na mě, zamává a odejde ze stáje. Tak jo, jdu na to, pomyslím si a vrátím se k boxu kde na mě zvědavě pokukuje Érosek. „Nazdar kluku.“ usměju se na něj a vejdu do boxu. „Ty ses někde vyválel viď.“ poznamenám lehce nešťastným hlasem. Zapomněla jsem mu sundat ohlávku, takže ji rychle sundám a společně s vodítkem pověsím na háček zvenčí boxu. Pak za sebou box zavřu a dojdu do sedlovny. Pořádně se rozhlédnu a pak vyjdu směrem k místnosti, která by mohla být sedlovna. Když tam dojdu, nikdo tam není. Jelikož nevím kam s vodítkem a ohlávkou, položím to na stolek u jedné stěny a vydám se na průzkum sedlovny, jsou tu různé skříně, do malých až po obří. Po chvíli dojdu ke jedné z malých zelených skříní která je označená mým jménem, Alexiss. Otevřu ji a najdu v ní čistění které vezmu a vrátím se s ním zpátky. Erós v boxu pochrupuje. „Ty lenochu.“ zasměju se. Čištění nechám venku před boxem a dojdu si pro kolečko, lopatu a vidle. Vše přivezu před box a ještě zaběhnu pro zábranu do vchodu kterou tam poté přidělám a začnu s prací.
BOX
Podívám se na již čistý box. Ještě že nebyl moc špinavý. Odejdu ven, vyndám zábranu, lopatu a vidle a vše odnesu na svá místa. Vrátím se k Erótkovi. „Rozluč se se svou špínou.“ řeknu mu s úsměvem na tváři a z tašky na čistění vytáhnu hřbílko, měkký kartáč a kopyťák. Kopyťák a měkký kartáč si strčím do kapsy u mikiny a začnu s hřebelcováním. Jdu postupně, stejně velkými a pravidelnými kruhy od krku až po záď včetně břicha a pak ho celého přejedu měkkým kartáčem. To samé opakuji u jeho pravé strany těla kde začnu i s čistěním kopyt. Ruku mu položím na plec a pomalu sjíždím dolů a opírám se o jeho nohu kterou poslušně zvedne. „Šikovný koník“ pochválím ho, vyčistím pečlivě kopyto a nohu opatrně položím na zem. To samé udělám u zadní nohy a u levé přední a levé zadní. Pak se postavím a podívám se na čistého Érota. Usměju se a pokývám hlavou. Vezmu všechno čištění, vyjdu z boxu kde ho vrátím zpět do tašky a zavřu za sebou box. Tašku vezmu a odnesu si ji zpět do skříňky. Cestou zpátky ukořistím kousek chleba v krmivárně a dám mu ji. Je to pěkná dálka, pomyslím si. Podrbu ho a pak vyjdu ven, kde už je tma. Kouknu na hodinky. Je teprve 6 ale je zima, takže se stmívá brzy. Povzdechnu a přitáhnu si mikinu blíž k tělu, přes den bylo tepleji. Rychle se vydám zpět ke kolejím, kde si vezmu ještě bundu, palestýnou si zakryju nos a pusu a zbytek zapnu pod bundu a mikinu. Ruce vrazím do kapes a vyjdu ven. Zamířím k příjezdové cestě. Zdálky vidím dvě postavy a mámino auto. Přidám do kroku. „Ahoj mami.“ usměju se. „Zrovna jsme si říkala kde jsi.“ usměje se a obejme mě. „Já už pojedu. Měj se tu krásně jo?“ věnuje mi pusu do vlasů, vlastně spíš na čepici. „Budu a budu ti každý den psát a ty mi napiš pokud se bude cokoliv dít.“ stisknu ji pevněji a potlačím slzy. Přece jen je to poprvé co budu pryč od mámy, nikdy jsme neměla potřebu opouštět domov, s výjimkou pár táborů zájezdů atd. „Tak já už pojedu.“ řekne máma a odtáhne se ode mě, otře si oči. „Budu za váma občas jezdit.“ mrknu na ni. Niora stojící vedle nás jenom přihlíží a usmívá se. Máma nastoupí do auta, nastartuje, zamává, otočí se, zabliká a pomalu vyjede po příjezdové cestě pryč. Před hl. budovou stojím dokud nevyjede z brány. „Tak jak se ti tu líbí?“ prolomí ticho Niora. „Moc!“ nadšeně vypísknu. „Pojď, půjdeme se najíst.“
V jídelně je rušno, no jo, čas večeře. Jdu za Niorou která mě tu provádí, v jídelně jsem byla ale nebylo mi řečeno, jak to v ní chodí. Došla jsem si společně s Niou pro jídlo a pak si sedla s ní ke stolu, kde už sedělo několik dalších studentek a začali jsme se bavit. Holky se mi představily a pověděly něco o sobě atd. Po jídle se odeberu na pokoj, kde is v klidu vybalím svou pakáž a pak půjdu spát. Náročný den.