kitty + asie: Stála jsem v ředitelně, špičky protočené lehce provinile k sobě, ruce schované za zády a v obličeji jsem se trochu divně culila. Jako obvykle, když o něco prosím „Ale jo, když jsou ty Vánoce.“ První fáze splněna, muhehe „A mohly bychom s Bloodye vytáhnout poníky? Ne ty malý, někoho z větších…“ zatvářila jsem se ještě jednou – tenhle pohled jsem odkoukala od Stelly, která ho nemálokdy používala na svého tátu, když zrovna usoudila že nutně potřebuje novou sadu od eskadronu – ale na ředitelku fungoval rovněž „Co máte furt s těma poníkama?“ povytáhla pobaveně obočí. „Když oni jsou takoví.. takoví.. ťutííí.“ Zněla moje odpověď a hlavou mi cvaklo že Floresta je asi jediná instituce, ve které může tohle někdo říct řediteli jako argument a není to bráno za drzost. „Ale pomoct Sue na kroužku, to ne..“ uchechtla se pobaveně Nia. „Pro mě za mě, jeďte si na čem chcete. Jo a Kitty?“ houkla na mě dřív, než jsem stihla výskokem z radosti prorazit strop „Tady máš to pouzdro.“ Podala mi moje už dlouho slibované pouzdro na mobil. Však jsme se dneska chystali ven. „Děkuju.“ Zaculila jsem se a vylítla ven, najít Bloodye.
Narazila jsem na ní – takřka doslova – v půlce schodů. „Kámo, kámo. Šéf to odsouhlasil!“ můj úsměv od ucha k uchu narazil na Bloodyin velmi nechápavý a vedůvěřivý výraz. „O čem teď mluvíš?“ „Vánoční vyjížďku s nováčkama“ odvětila jsem tónem „O čem jiným bych asi tak mohla mluvit??“ No jistě, skončil Hon, musela jsem si hned najít něco jiného „Takže budu moct vzít poníka??“ rozzářil se najednou i brunetčin obličej. „Seš posedlá?“ nedůvěřivě jsem se tvářila pro změnu zase já „Hele, já celou fázi poníků vynechala a ten rezavej smeták mě láká čím dál víc." Zakroutila jsem na to očima, ačkoliv představa toho, projíždět se zimní krajinou na něčem menším než Sijka – a to ta patřila k nejmenším koním z Floresty – bylo docela lákavé.
Nicméně, vranka už byla nasnídaná, stejně tak já jsem se vydala se najíst a u stolu jsem narazila na rudovlásku. Na dnešek dopoledne jsme měly domluvenou vyjížďku. Vyrážet se bude někdy po tři čtvrtě na deset, ať maj koně chvilku klid a my zároveň čas, ačkoliv se nehodláme nikde dlouho zdržet.
Po deváté hodině jsem vlezla ke kobylce a důkladně si jí celou přehřebelcovala, dala jí terénní chrániče - botky i kamaše - a začala jsem sedlat. Enduranční sedlo, podbřišák s beránkem, samozřejmě vykrojená podsedlovka a gelová podložka. Posléze už jsem jí vedla před bránu

TERÉN

Vrátila jsme se později než bylo plánováno, ale nevadí. Zbytek dne už jsem stejně nic neplánovala. Kobylku jsem odstrojila, po takovéhle práci jí promasírovala záda a nechala ještě chvilku v boxe - ačkoliv zpocená tolik nebyla, odpocku jsem na ní hodila a šla na oběd. po něm jsem jí odvedla do výběhu.