izzy+meteor: ZELENÝ STŘIH
Dovedla jsem Meteora do uvaziště a přicvakla ho za vazák do kovového očka. ,,Tak kluku,vyčistíme,ostříháme a jde se večeřet‘‘ stříhání koní bylo na Florestě v plném proudu už od poledne a my jsme teď byly na řadě jako poslední. Naštěstí pro Toma jsem plánovala pro Metyho na zimu jen zelený střih, nic nebylo jisté, netuším kdy na Florestě budu a nebudu tak aby kvůli tomu Mety zbytečně netrávil všechen čas v dece. Rozepla jsem Metyho venkovní deku vepředu a pak i popruhy na bocích. Nikdy jsem nechápala jak tyhle všechny systémy zapínání mohl někdo vymyslet tak aby to bylo dopravdy konivzdorné. Očividně se to někomu povedlo, protože deky byly to jediné co ani Lauris nenechával ležet na zemi ve výběhu. Deku jsem se snažila co nejlíp poskládat, jedna věc co vás nemocnice naučí je skládat věci vždycky co nejpečlivěji aby za a, se všechny vešly do malého prostoru který pro sebe máte a za b, aby sestřičky náhodou neměly tendence uklízet když zrovna spíte nebo tka něco. Béčko se naštěstí vyřešilo tím že asi po třech týdnech už ke mně chodil většinou jenom Erik, a ten jakožto chlap, neměl ani tendence uklízet ani si nemyslel že bych snad byla nějak šťastnější s uklizenýma věcma Z tašky s čištěním jsem vytáhla gumové hřbílko a krouživými pohyby začala čistit grošákovu srst od krku,přes břicho až po záď, nejprv na levé straně a potom jsem stejně očistila i druhou. Vyměnila jsem hřbílko za plastový kartáčo-hřbílko ( ) a znova se pustila do čištění,tentokrát jsem přibrala i nohy a hřbet. Dalo to zabrat, Meteor ještě přece jen trochu špindíra byl a venku bylo bláto docela často. Nohy jsem naštěstí opláchla už předtím takže ty byly jakž tak čisté. Pak jsem do ruky vzala měkký kartáč a pustila se do odstraňování prachu a té nejjemnější špíny a taky číštění hlavy. Pak jsem ještě vzala kartáčem i hřívu a ocas,protože jsem ještě slyšela bzučení Tomova strojku. Pak už na nás Tom volal. Cvakla jsem Metymu do ohlávky vodítko a tlakem na prsou ho vycouvala z uvaziště. ,,Tak pojď prcku,Tom z tebe udělá fešáka‘‘ řekla jsem Metymu a přehodila mu kštici na stranu. Dovedla jsem grošáka k Tomovi a zaparkovala ho vedle hromady rezavých chlupů. ,,Ahoj Izzy;copak to bude?‘‘ usmál se Tom. ,,Letos to bude po vzoru Irů, netuším jak často tu budu přes zimu moct být tak ať se malej netrápí v dekách zbytečně.‘‘ usmála jsem se taky. ,,Malej?‘‘ řekl pobaveně trenér. ,,No jo no….‘‘ pokrčila jsem rameny, ani nevím kde jsem k tomu přišla,že mu tak říkám. Mety byl všechno jen ne malej. Tom pustil strojek a Mety se po něm zvědavě díval,ale pak se uvolnil a přestal si ho všímat,radši si užíval jak jsem ho drbala mezi žuchvami. Tom pracoval rychle a precizně. Určitě už to tu chtěl zabalit a odpočinout si. Nedokážu si představit jaká námaha to musí být ostříhat všechny Florestovské koně. Zelený střih není nijak rozsáhlý a tak měl Tom během deseti minut hotovo. Poděkovala jsem mu a odvelda Metyho do boxu a přinesla mu stájovou deku. Tomovi jsem pak pomohla pozametat stáj a vyhodit kopy chlupů co zbyly po posledních pár koních. Rozloučili jsme se a já uklidila věci od uvazišťě a šla se věnovat Meteorovi v boxe.
(OMLOUVÁM SE ZA TO ŽE JE TO AŽ TEĎ,ALE ŘÍKÁ SE ŽE LEPŠÍ POZDĚ NEŽ NIKDY,TAK SNAD JE TO PRAVDA)