ZPRAVODAJ LEDEN
Vítám vás u dalšího dílu, který se ani tentokrát neobešl bez zpoždění. Původně jsem měla naplánováno psát o prodlouženém víkendu, ale znáte to...
No, nicméně-dočkaly jste se! Opět po měsíci vám přináším řadu rubrik, které jsou již všem známé. V dnešním čísle máme rozhovor s Karin, která nám představí svou drahou polovičku Vanilku a prozradí nám o sobě nějaké...pikantnosti.
V soutěži se dočkáte nového typu soutěží, se kterým přišla Karin. Snad se aktivně zapojíte. No, ale časopis je plný pěkných článků, tak se pusťte do čtení. Nezapomeňte, že v redakci máte kecálek na příspěvky. Občas by se hodila nějaká zpětná reakce ;)
1) Slovo úvodem
2) Obsah
3) Události
4) Rozhovor s... Karin!
5) Představujeme... Vanilku!
6) Co o nás možná nevíš
7) Speciál z Jezdectví
8) Reportáž ze společné vyjížďky a krmení ptáčků
9) Vyhodnocení soutěže
10) Soutěž
11) Co bude příště
rajce.idnes.cz/d0802/7/7283/7283570_5f654634e3520c5a0fc4e58d6e97b678/images/udalosti.jpg?ver=2">
Týden první-stránky Floresty v novém.
-Niora začíná pracovat na nových ikonkách, ilustracích a ohlávkách v obchůdku.
-Arya dává zabrat, získává další řád, který prozatím nemá ani svou určenou výhodu :D
-pečovatelská schopnost trvale svěřena do mých rukou. Jak jsem si jen mohla myslet že to bude "jen na zkoušku" ?
-jezdkyní týdne se stala Ell se svými 50%, zároveň také trhla zlaté jablko
-postoupilo celkem pět studentek v levelech
Týden druhý-nízká aktivita, škola se nedá odbývat.
-tento týden všeobecně poklesla aktivita, jelikož končilo pololetí a bylo potřeba všechny známky uzavřít.
-Jojka po opravdu dlouhé absenci bez omluvenek vyloučena z našich řad
-Ell opět zabodovala a také s 50% je opět jezdkyní týdne
-nejlepší službou se stala pomoc u snídaně od Keil
-naši nováčci si splnily první level, Ell k té jedničce přidala ještě nulu
Týden třetí-škola si nedá pokoj a neustále otravuje.
-s koncem pololetí na krku byla opět nízká aktivita, také nás opustila Iris z nedostatku času
-titul jezdkyně týdne vybojovala Karin s 32 % na kontě
-v pečovatelské schopnosti to bylo komplikovanější. Já připravila meziadministraci, Keil dokončila a Niora zadala.
-zl. Jablko dostala tentokrát Karin za svou večerku
-zveřejnily se také plány na společné krmení ptáčků (k němuž se vracíme v reportáži)
Týden čtvrtý-konečně klid.
-pololetí zažehnáno, naopak řádí chřipková epidemie
-Niora nám upadla naopak do virové epidemie, a tak jsme se v chatu sešly až na konci týdne, kdy už jí bylo lépe
-ve svých řadách jsme mohly přivítat Paulie a Eriku, hodně štěstí do budoucna ;)
-jezdkyní týdne je opět Ell (později královna měsíce-podruhé za sebou) s 89 %!
-zavedeny zimní služby, využívejte dokud jsou, jejich psaní je ohromná zábava :D
-konečně si ho darovala také jednou sama sobě-zl. Jablko pro Bloodye!!
-očekávejte opět přístupné testy drezury a parkuru, již na tom pracuji ;)
Shrnutí měsíce je psáno s ohledem na novinky, tak jak byly řazeny!
Jak probíhal tvůj první den s Vanilkou?
Můj první den s Vanilkou byl nezapomenutelný ale to je s ní prakticky každý den.Můj první den jsem s ní prožila v letních dnech kdy tráva byla zelená a vše vonělo létem.Nedalo se zapomenout na krásnou ryzou kobylku která trucovala pod stíny stromů protože nedostala svou síťovou deku. Došla jsem k ní až úplně na druhý konec pastviny a oslovila ji. Vanilka ihned udělala ten svůj kukuč který mě naprosto dostal. První hřebelcování se stále chovala odměřeně nejspíš nevěřila že bych u ní mohla vydržet ale to jsem jí neměla za zlé. Ale už náš první den byl opravdu magický protože začínalo indiánské léto a my ještě ten večer putovali krajinou na zasvěcení. I dnes mi to přijde stále magické. Ty smíšené pocity a trochu i strach při půlnočním cvalu. Ale v tu chvíli se Vanilka změnila v opravdovou profesionálku kdy vedla ona nás a nezradila mě.Dodnes mám první den v paměti a patří k mým nejoblíbenějším. :)
Když si bereš na záskok cizího koně, srovnáváš si ho s Vanilkou v hlavě, nebo ho bereš jako "jinou bytost"?
Do jaké barvičky se vy dvě ladíte nejraději?
Zatím jsem moc barviček nezkoušela (kdybych měla hodně hvězd vyzkouším co jde :D) ale asi nejvíce se mi na nás dvou líbí světle modrá. Snažím se proto ladit naše vybavení do světle modré ale velmi se mi na Vanilce líbí i bílá. Dělá ji takovou něžnou a čistou, což ona je (když se zrovna nevrhne do bahna). Musím ale uznat že i její hnědá deka nevypadá špatně. Vanilka je koník kterému sluší snad úplně vše.
Jakou práci má Vanilka nejraději, a kterou ty?
Je něco, o čem víš, že vám nejde a ustavičně na tom pracuješ?
Kde vás můžeme nejčastěji společně vidět?
Na Florestě? :D.. Ne myslím že v zimním období to je hlavně hala a po celý rok býváme často venku.Ať na vyjížďce či na procházce. Na co se zcela určitě zaměříme bude horská Lososová řeka. Naše kroky zcela jistě tento rok budou směřovat právě tam.
Po přijezdu na Florestu kdy jsem vlastně ani nevěděla, zda- li vůbec nastoupím, jsem nemohla přestat myslet na klisnu jménem Vanilka. Celou dobu jsem znala jako nejlepšího přítele foťáčka a není proto divu že první chvilku s Vanilkou nám spojuje fotoaparát. Koně se procházeli po pastvině a dva nebo tři rozjančili celé stádo. nejprve mě zaujal Naberusek který na mě vesele koukal ale potom přiběhla ona. Odpojila se od stáda a ladným klusem přiběhla k napajedlu.Byl to takový osudový okamžik kdy jsem spatřila. Nejprve ani nevnímala že na ní okouzleně hledím ale jako by si to uvědomila a sledovala i ona mě. Takový jakýsi tranz ze kterého nás dostala až Sue která projížděla s kolečkem kolem.
Naše první chvíle byly už od začátku nezapomenutelné a naše důvěra sílila každým dnem při letním indiánském dobrodružství. Vanilka tak nějak hodně ožila a chytila větší jiskru, protože zjistila že o ní budu bojovat a chci s ní zůstat.A tak rostla naše vzájemná důvěra a chuť trávit společně čas.Ale teď už o Vanilce jako takové:
Vanilka, hannoverská ryzka spatřila světlo světa 8 září 2004. Narodila se v nejkrásnějším období roku a to se odrazilo nejen na jejím zevnějšku ale i duši.O podzimu se říká že je takovým středem všeho. Vanilka je přesně taková. Jemná a klidná dušička s dobrotivým srdcem ale přitom dokáže být i rebelka s nafoukaným pohledem a zlá a nepříjemná jako podzimní plískanice.Vanilka miluje pozornost, když může být někde kolem diváků. To z ní přímo sálá ta energie a ladné pohyby jsou ještě ladnější.Vanilka je výborným koníkem k nějakému lekavějšímu nebo bojácnému do terénu. Je to taková odvážná povaha která ukáže druhému že to nic není. Dokáže mi dodat odvahu jen jediným jejím pohledem do očí.
Asi jako každý koník miluje pamlsky, hlavně s lesními plody. Přijde mi že je jako Sherlock Holmes jen aby je vyčmuchala.K lidem se chová dobře, ale nevěří.Na oštřování je zlatíčko ale v boxe má ráda svůj klid. Naopak na pastvině ráda dovádí, pokud tedy nejsou vysoké letní teploty. To pak ráda odpočívá ve stínu stromů se svou síťovou dekou. Označení stájová Miss jí dokonale sedí.
Tajemství? Ty jsou jen naše! Pokud jsi ale pozorná nic z těchto detailů ti nemohlo uniknout....
Zní to jako pohádka ale naše první chvilka byla trochu k zapocení.Málem totiž naše dvojička vůbec nevznikla. Niora totiž plánovala že Fidorku a Vanilku odešle z Floresty pryč. Dalo mi to chvíli abych naši hodnou ochránkyni usmlouvala ale nakonec se přeci jen podařilo a tím jsem se snažila o to víc abychom nezklamaly.
Procházela jsi někdy uličkou a slyšela jsi Dakotu jak naštvaně brumlá? Pak to bude právě kvůli Vanilce. Ano je to zlatíčko ale každý koník má něco neoblíbeného.Vanilka si to vybrala u kopyt kdy se jí opravdu nelíbí strouhání.Takže děkuji Nioře že koníci nemají podkovy. Co se týčet kopyt na vyčištění bývá opravdu hodná ale občas to zkusí. Hlavně na ty neznámé lidi.Ale je to jen malý flíček na její kráse.
Pokaždé když Sue mluví o nějakém koníkovi stájová Miss víš jistě že myslí Vanilku. Sue a celé osazenstvo jí mají velmi rádi a Vanilka se díky tomu občas chová lehce namyšleně.Nemysli však hned že je to koníček barbie. Téhle kobylce totiž odvaha vůbec nechybí a při bitvách na pastvině málo kdy prohraje.
Vídáš často zabahněné koníky? Pak Vanilku mezi nimi hledáš celkem marně. Zjistila jsem že se moc často neválí.Ovšem když už se vyválí je to opravdu jen v tom nejhorším a já si poté říkám mám správného koně? :D
Při procházení výběhem v zimním období vidíš pobíhající modrou termodeku. Ano to je Vanilka. Její divokost se objevuje v zimních měsících kdy opravdu miluje sněžení a boření se ve zmrzlé bílé spoustě. Dokáže takřka rozdivočit celé stádo kromě Khandi a Ulity. Pokud se z velkého koně může stát hříbátko, dokáže to naše Vanilka ;)
Možná jsi nás někdy viděla s Vanilkou při tréninku. Všimla sis něčeho? Málo kdy používáme tušírku nebo bičík. Nerada jí používám protože není za potřebí. Vanilka je ochotná i bez té upozorňující věci.Mám ale ozkoušené že respekt z něj má velký. :)
Asi poslední tajemstvím by mělo být něco o mě že? No i když mám svůj příběh třeba jej někdo nečetl pozorně ale můj tatínek byl kdysi dobrý drezurním jezdcem.Ve starých časopisech bylo několik jeho fotek a ty si schovávám ve svém deníčku.A také se musím přiznat že krátce před přijetím na Florestu jsem teprve věděla o koních více než jen že mají čtyři nohy a jsou nádherní.Potají jsem se také učila v jedné z jízdáren základní ježdění abych na Florestě nevypadala úplně jako mimoň...
Ale to největší tajemství je asi co by o mě řekla Vanilka... To totiž vůbec netuším ... ;)
Nadvandy:"Tato akce byla mojí vůbec první hromadnou vyjížďkou. Bylo to opět něco nového, a hlavně záslužného. Lesní ptactvo bývá velmi často opomíjeno, protože mezi lidmi kolují zažité tradice o stěhování do teplých krajin. Ne všichni ptáčci se ale mohou na tak dalekou cestu vypravit, a na to už většina lidí nemyslí. Jsem proto moc ráda, že se Floresťanky vypravily do lesa a pomohly ptáčkům překonat letošní krušnou zimu, kdy se počasí často střídá. Co se týče Valhallky, byla naprosto vzorná. Jelikož z námi byly i novicky, jelo se v krokovém tempu a tak jsem Val pobízela k natažení kroku, abychom mohly jet zároveň s Tarotkem a Ell. Opravdu mě bavilo pokaždé balancovat nad sedlem, abych do krmítek mohla semínka nasypat, zatímco Ell stačilo natáhnout ruku. Tuhle věc už navždycky uvidím před očima, když se řekne společné krmení ptáčků :D"
Haper:"Krmení ptáčků jsme se již zúčastnili podruhé. Stejně jako minulou zimu to byla příjemná odddechová akce, která prospěla jak nám jezdkyním, tak koním, kteří přece jenom v zimě nemají tolik příležitostí vyjet ven v takovém počtu. Jen když si vzpomenu, jak mi mrzly prsty, tak mi běhá mráz po zádech ještě teď "*smích*
Keil:"Jsem moc ráda, že se něco takového podniklo. Ptáčkům jsme zajisté udělali radost a koníkům i nám krásnou procházku. Moc všem děkuji. Bylo to opravdu nádherné. Už se těším na další společné akce ;)"
Niora:"Krmení ptáčků je oblíbená činnost, ve které se opět vracíme do dob, kdy ještě na našem území nebylo hlavním náboženstvím křesťanství, ale naopak zde lidé žili ještě s pohanskými tradicemi a náboženstvím. Málokdo ví, že smysl vánoc v těch dobách nebyl o dárcích, ale o tom, že se lidé vydali do lesů, aby nakrmili zvěř ze stromů (odtud zdobení stromků) a poděkovali tak Matce Přírodě za obživu v průběhu roku. I my tak držíme tradici krmení zvěře, v tomto případě ptactva, více informací si mohly studentky přečíst u samotné jízdy. Akce byla zdařilá, především mě zaujalo, že na této akci snad nebyla jediná klisna, ale všichni zúčastnění koně byli "samčího" rodu - tedy valaši a hřebci a tudíž se tak krásně propojila tato akce s TRADICÍ FLORESTY, od níž máme i naše dvě hlavní barvy - šedou a světle růžovou - na znamení spojení křehké dívky a silného mohutného koně v jednom harmonickém celku. Tím ovšem vůbec nediskriminuji naše koňské slečny ;)..jen to bylo tak nějak "na očích," tak proč to nepřipomenout.. ;) Těším se velmi na další společnou akci se studentkami.
Aby vše bylo v pořádku, napíšete kromě směnárny také do kecálku v redakci! Tabulku si u sebe budu pravidelně aktualizovat, můžete si u mě zjistit stav vašeho konta. Samozřejmě je budu v každém čísle zveřejňovat ;)
Soutěž si můžete i dodatečně doplnit. Nebudu ale brát odpovědi na půl roku staré otázky. Pokud si budete dodatečně doplňovat, posílejte mi to na mail. Není v mých silách kontrolovat neustále všechna starší čísla. ;)
Minulá soutěž mě.. zklamala. Nevím, zda to bylo tak obtížné, ale vypsat adminky a jejich činnosti, to by snad neměl být problém, ne? Nicméně Ess a Maki si soutěž splnily a zaslouženě tak dostanou svoje Obálky. Doufám, že nové soutěže se zúčastníte. Pokud soutěžit nechcete, nebaví vás to, tak mi řekněte a já tuto rubriku vyřadím. Když nechcete, proč bych se snažila?
Ano, jak již jsem slibovala, máme tu nový typ soutěže. Vymyslela ho pro vás Karin, která je i autorkou této povídky. Vaším úkolem bude povídku nějakým originálním způsobem dopsat. Slohovou průpravu máte výbornou, takže snad nebude problém s představivostí ;)
Svoje práce posílejte karin na meil:ivuska.kov@seznam.cz
Nesnáším ten pitomej budík.Bylo první co se mi vybavilo na mysli a chuť budík umlátit byla čím dál silnější. Místo toho jsem zamáčkl telefon a překulil se na druhou stranu. V pokoji byla ještě tma ale to mi nijak nevadilo, dokud jsem nezakopl o oblečení. "To si ze mě děláš..." Spolkl jsem slovo a vyrazil do koupelny. Od vedle už se ozývala hudba a já věděl že ten rozmazlenec je vzhůru. Nechápu proč ho Niora přijala. Měl jsem chuť na něj zabušit ale místo toho jsem si pustil vlastní muziku na přehrávači a dal jí na maximum. Nebylo proto divu když přiběhla Niora. S kamenným výrazem jsem to vypnul a sledoval jak se jí rty semkly do úzké čárky. "Damone... jdeme na snídani." Dodala klidně. Ušklíbl jsem se a šel dolů do síně a pak do jídelny. Nate s Adamem už tam seděli. Adamovi jsem zamručel ahoj a na Natea se ani nepodíval. To že ho musim respektovat neznamená že se budu jeho ujetej kámoš. Sue mi dala velkou porci kterou jsem musel ocenit a poděkoval jí. Sedl jsem si co nejblíž pultu a sledoval při jídle holky které šli na ráno pomoct. Některé se chovaly fakt splašeně. Asi největší haló mám z blondýny Karin. Ta holka je totální poděs. Ještě že už je zpět Knoflajs.Zaplašil jsem ty myšlenky a pořádně si loknul z hrnku. Niora už nás hnala ke stájím a k odhrnování sněhu. Ještě že ho tu není tolik jako v Americe.To by se holky divily.Adam mi podal lopatu ale neměl jsem chuť mu odpovídat a tak jsem si jí jen s krátkým kývnutím převzal. Ostrý vítr fučel do obličeje a já měl chuť vraždit. Odhazoval jsem sníh a když jsem spatřil Natea,který si jak jinak než v teplíčku vyklízel stáje, naštvaně jsem zabořil lopatu do sněhu.Najednou se ozvalo křupnutí a já vytáhnul jen půlku lopaty. "No to je fakt skvělý debilní plast." Chvíli jsem přemýšlel co s lopatou a pak se podíval o co jsem jí v tom sněhu zlomil.Zastudil mě na ruce lesklý stříbrný kov. Ve sněhu ležela obrovská podkova. "Co tady dělá podkova? Na Florestě?" Očistil jsem jí a fouknul abych z ní dostal sníh. Pak jsem si vlastně vzpomněl na svůj problém s lopatou a šel jí nenápadně vyměnit. Nechtělo se mi zrovna dvakrát to opravovat. Jenomže když jsem tam lopatu pokládal, objevil se Tom...
Příští rozhovor jsem se rozhodla věnovat sama sobě. :D Píšu pro vás Zpravodaj, administruji vám pečovatelskou schopnost, ale víte o mě něco? Chtěla bych to změnit a představit vám jak sebe, tak Val. Zároveň bych vás tedy chtěla poprosit, zda byste mi do redakce Zpravodaje nenapsali nějakou otázku, která by vás zajímala. Pokud se tam žádná neobjeví, vymyslím je sama, ikdyž mi to přijde takové trochu hloupé. Prozradím vám tedy něco o sobě i o Val, o tom co rády děláme, i to, co až tak rády nemáme. V reportáži se vrátíme k nějaké společné akci, která se ale teprve uskuteční :D samozřejmě si budete moci také přečíst speciál z Jezdectví, které jsou vám také k něčemu. No, v podstatě to bude zase to samé, jen s jiným tématem ;). Mějte se a uvidíme se v jídelně, nebo při administraci.
Nadvandy :")