nell a kometa: ÚSMĚV-2. ČÁST

Uvidíme, jak nám to půjde. Přece jen, úsměv jsme naposledy dělali někdy v březnu. Nu, zkusíme to. Přiblížila jsem se s cibulí ke Kometě a ta hned ohrnula pysk. A hned se na mě podívala.
„Nu co koukáš, o nic jsem tě nežádala, takže nic nebude,“ pověděla jsem jí a chvíli počkala potom jsem vytáhla cibuli znova a řekla „Úsměv“, Komča ohrnula pysk.
„Ano, výborně,“ pochválila jsem ji a dala ji odměnu
„a úsměv,“ pověděla jsem a Komča zase ohrnula pysk.
Pak jsem jen přiblížila prsty a řekla „úsměv“ a Komča opět ohrnula pysk
„Anoo, pašanda,“ pochválila jsem ji a pohladila jí.
„A úsměv,“ řekla jsem ale Komča se odemně otočila a zařehtala.
„Hej, tady jsem!“ trošku jsem na ni luskla abych si získala její pozornost.
„Cvičíte?“ optala se mě Sarah, která procházela kolem s Venuší.
„Ano, už to chtělo,“ usmála jsem se a dál se věnovala Kometě.
„úsměv,“ pověděla jsem a přiblížila prsty k tlamě, Komča ohrnula pysk. Pochválila jsem ji ale tentokrát jsem už ji neobměňovala.
Ještě jsem to zopakovala dvakrát a pak jsem ji odváděla do boxu.