raven+ikaros: ÚSMĚV (2. TRÉNINK)

Byli jsme po vyjížďce v boxe. Pohladila jsem valáška po krku a promluvila na něj.
"Tak jsem zvědavá, co si pamatuješ," zazubila jsem se a zašmátrala v kapse. V jedné jsem pro něj měla připravený pamlsek, v druhé byla v pytlíčku schovaná rozkrojená cibule. Vyprostila jsem cibulku ze zajetí a vytáhla ji ven. Ikaros stál naproti mě a zvědavě mě pozoroval. Natáhla jsem ruku a strčila mu cibuli před nos.
"Úsměv," řekla jsem v tu chvíli. Sledovala jsem, jak plavák nakrčil nos, ohrnul horní pysk nahoru a usmál se.
"Paráda, šikula," zaradovala jsem se a odměnila ho kolečkem mrkve. Podrbala jsem svého čtyřnohého kamaráda na čele a ještě jednou přiblížila cibuli k jeho nosu.
"Úsměv," zopakovala jsem povel. Ikaros opět zaflémoval, parádně se na mě zazubil, až mě to rozesmálo. Schovala jsem cibuli a podala mu mrkvičku. Radostně si ji schroupal a já se mezitím dosmála.
Naposledy to vyzkoušíme bez cibule. Zvedla jsem dva prsty a zavelela: "Úsměv!" Ros pochopil, co po něm chci a znovu ohrnul pysk. Sice ne tak moc jako když mu strkám před nos cibuli, ale i tohle považuji za úspěch. Je to teprve druhý trénink a učený z nebe nespadl Odměnila jsem valáška za jeho výkon a podrbala ho na kohoutku.