nell a kometa: UČÍME SE ÚSMĚV (1. ČÁST)

Dovedla jsem Kometku do kruhovky. V kapse jsem měla cibuli a citron, jelikož nevím, co bude fungovat.
„Tak Komí, dnes se naučíme se usmívat, dobře?“ promluvila jsem na ni. Kometka jen stála a zastříhala ušima. V duchu jsem si projela celý postup, jak to mám dělat. Vyndala jsem z kapsy napřed cibuli. Ta by měla zabrat.
„Úsměv,“ řekla jsem a podstrčila ji pod čumák cibuli. Kometa ohrnula mírně pysk.
„Anoo, to je šikovná,“ nadšeně jsem ji pochválila a dala ji kousek mrkve
„A úúsměv,“ zkusila jsem to znova. Tentokrát už to bylo trošku větší. Opět jsem ji pochválila. Zopakovala jsem to do třetice se stejným, potěšujícím výsledkem.
Pak jsem cibuli schovala za záda a řekla „usměv“ tentokrát jsem jen přiblížila prsty. Kometa stála a nedělala nic.
Hm, nevadí.
„A úsměv,“ přiblížila jsem cibuli k čumáku. To Kometě šlo, jelikož ohnula pysk.
„Anoo, šikovná“ pochválila jsem ji, dala ji odměnu a odváděla ji z kruhovky.