clair a pomněnka: TRIK PODÁNÍ RUKY - 2. LEKCE

S kobylkou jsem vstoupila do kruhovky. I dnes jsem se rozhodla pro venkovní, přeci jen, proč toho nevyužít, když je tak hezky. Vnitřní jsme si užily až až. Zavřela jsem a vodítko jsem odepnula od kobčiny zelené ohlávky. Tušírkou jsem začala ťukat na zadní stranu její přední nožky. Ohlédla se na mě, aby zjistila, jestli to opravdu dělám já. Netrvalo dlouho a ona si nožkou hrábla. “Šikovná” Přistoupila jsem k ní a pochválila ji. Vylovila jsem malou sušenku, kterou jsem jí dala jako odměnu. Ještě jsem ji pohladila a zkusila to znovu. Její reakce přišla mnohem dřív. I nyní jsem ji odměnila slovní pochvalou a medovou sušenkou. Ještě párkrát jsem tohle opakovala. Pomněnčiny reakce se čím dál tím více zrychlovaly. V dálce někdo Pomněnku zaujal tak, že se vydala k hrazení. “Pom” Mlaskla jsem a prošla jsem kolem ní, abych zase upoutala její pozornost. Povedlo se. “Tak si to zkusíme ještě jednou a poté půjdeme.” Rozhodla jsem se a tušírkou jsem jednou klepla na přední nožku hnědky. V tu chvíli nohou hrábla. “Moc moc, opravdu moc šikovná Pomněnka.” Z kapsy jsem vytáhla pamlsek, který jsem jí nabídla. Ona ho samozřejmě neodmítla. Ještě několikrát jsem ji pohladila a natáhla se pro vodítko. To jsem cvakla k její ohlávce a vydala jsem se s ní rovnou k výběhům. Pustila jsem ji opět do toho prvního, kam poslední dobou chodívala nejčastěji a já vyrazila do stáje.