clair a pomněnka: UČENÍ PUSINKY

Navečer jsem zavedla Pomněnku do zastřešené kruhovky. Měla jsem s ní v plánu procvičení pusinky. Kapsu jsem měla naplněnou medovými sušenkami, po kterých se mohla hnědka utouct. Nejdříve jsem jí jednu sušenku nabídla a jakmile ji snědla, s druhou jsem ustoupila zpět. Kobylka ochotně došla až ke mně a pamlsek si vzala. “Pusinka.” Medovou sušenku jsem si přiložila k tváři a čekala jsem. Naštěstí jsem nemusela dlouho. Pomněnka ke mně okamžitě přistoupila a sušenku si vzala. Zatím se vše vyvíjelo podle plánu. “Pusinka.” Ke tváři jsem si přiložila sušenku znovu a vyčkávala jsem. Hnědka si ji okamžitě vzala. Pohladila jsem ji a z kasy jsem další sušenku nevytáhla. “Pusinka.” Řekla jsem a při čekání jsem ji pozorovala. Stejně to samé dělala ona. Chvilku hleděla na mou tvář a když nespatřila pamlsek, zamířila si to ke stěně, nejspíše něco zaslechla. “No tak Pom.” Vzdychla jsem a vytáhla jsem pamlsek. To u mně byla hned. “Pusinka.” Přiložila jsem ji ke tváři, jako tu sušenku. Kobča si ji vzala. Ještě párkrát jsme si tohle pocvičily. “Pusinka.” Zopakovala jsem zřetelně povel a pamlsek jsem nevytahovala. Pom na mě chvíli hleděla a tak jsem jí naznačila, co po ní chci. Konečně mi pusinku dala. “Šikovná Pom.” Začala jsem ji chválit a odměnila jsem jí ještě medovou sušenkou, kterých jsem v kapse už moc neměla. K ohlávce jsem jí cvakla vodítko a společně, jak jinak, jsme vyrazily ke stáji.