clair a pomněnka: UČENÍ KOMPLIMENTU - ze země

Zavřela jsem za námi a teprve poté jsem vodítko odepnula od zelené ohlávky Pomněnky. Dnes jsem chtěla pokračovat v učení komplimentu, měla jsem cvičení rozdělené na dvě části. Ráno a večer. Vodítko jsem odložila a kobylku jsem ještě pohladila. Měla jsem připravených několik sušenek. Poklepala jsem na Pomněnčinu levou nožku a přikázala jsem “Úklona”. Levou nožku jsem podržela a počkala jsem, až se skloní pro pamslek, který jsem jí nabízela. Nečekala jsem dlouho. Rychle jsem z kapsy vytáhla druhou sušenku a tu jsem jí znovu dole nabídla. “Vzhůru.” Po vyslovení tohoto pokynu jsem se narovnala a ona se postavila. “Šikulka” pochválila jsem ji a obešla ji. Stejným způsobem jsme si to vyzkoušely i na druhé straně. Když jsem se ocitla opět u jejího levého boku, rozhodla jsem se, že nastal čas dalšího postupu. “Úklona” vyslovila jsem svůj požadavek. Hnědka se zdráhavě začala snižovat. Tentokrát jsem jí moc nepomáhala. “Šikovná Pom” začala jsem ji proto chválit. Nechala jsem ji, aby chvilinku zůstala dole a poté jsem jí dala pokyn k postavení. Odměnila jsem ji pamlskem a pochvalou. “Pokračovat budeme později Pom.” k ohlávce jsem cvakla vodítko a zamířila s ní do stáje.

PRŮBĚH DNE

DOKONČENÍ KOMPLIMENTU- ze země

Odložila jsem vodítko i deku a ujistila se, že mám dostatek pamlsků na odměnu Pomněnky. Nechala jsem ji o krok si ustoupit a pustily jsme se do práce. “Úklona” Dala jsem jí úkol a dávala jsem bedlivý pozor. Momentálně jsem jí nepomáhala. Hnědka se začala pomalu a nejistě sunout dolů. “To je ono Pom.” Mluvila jsem na ni klidným a uklidňujícím hlasem. A pak byla dole. “Šikovná” pochválila jsem ji a chvilku počkala. “Vzhůru” Jakmile kobča zaslechla tento pokyn, začala se nedočkavě zvedat.” No vidíš, nebylo to tak strašné, ne?” zeptala jsem se jí a dala jí medovou sušenku. Obešla jsem ji a vyzkoušela ji i na pravou nohu, které jsem se dotkla, přidala jsem slovní pokyn a ona se uklonila. Vydržela až do povelu, který ji dovolovat se zvednout. Odměna ji neminula. “Šikulka jsi moje.” pohladila jsem ji po krku a obešla jsem ji. “Úklona” zavelela jsem a ona se poklonila. Klečet jsme ji nenechala dlouho. Postavila jsem se po její pravý bok a opět jsem jí dala pokyn k úkloně. Chvilku se zdráhala, ale poté se začala uklánět. “To je ono Pomněnko.” povzbuzovala jsem ji. “Vzhůru” řekla jsem rozhodně a jakmile se postavila, dala jsem jí sušenku s medovou příchutí. “Myslím, že to by stačilo.” Karabinu u vodítka jsem cvakla k ohlávce a s Pom jsem vyšla před krytou kruhovku.