luna + nota: KONEČNÁ FÁZE UČENÍ ÚSMĚVU

Šli jsme do kruhovky. Pustila jsem Notu na volno, aby si to tu jako vždy mohla prohlédnout. "Notko!" zavolala jsem na ní po chvíli. Jakmile ke mě přišla, ani jsem jí nevázala na vodítko, ale jen jsem jí pochálila. "úsměv," dala jsem jí pobídku a dotkla se jejího pysku. "Šikovná," pochválila jsem jí. Poodešla jsem dále. Nota si opět začala věnovat písku, ale stále po očku sledovala, co dělám. "Notko," zavolala jsem jí zas. Opět všeho nechala a ochotně ke mě přišla. Pochválila jse jí za to, jak přišla a poět jí zkusila dát povel k úsměvu a dotkla se jejího pysku. Pochálila jsem jí a dala pamlsek. Věděla jsem, že pro tenhle trik máme vyhráno! Zkusila sjem naposledy odejít a opět já dát povel k úsměvu. Krásně zvedla pysk a následovala pochvala a pamlsek. Hned jsme mohli z kruhovky odejít, ale já si chtěla cvik zkusit ještě jinde, takže jsem začala dvorem. Došla jsem na dvůr a dala jí povel k úsměvu. Nebyla zvyklá se usmívat v tomhle prostranství, ale i tak to zvládla. Dala jsem jí pamlsek a odvedla jí do boxu. Byla jsem přesvědčená, že nad tímhle máme vyhráno!