nadvandy+valhalla: PŘÁTELSKÁ PRÁCE V KRUHOVCE. WORKING EQUITATION PROZATÍM ZE ZEMĚ, ANEB TRÉNUJEME NA OPEN-WEEK
„tak pojď, ty krasavice.“ Popotáhla jsem Val na pětimetrovém vodítku, abych ji přiměla vylézt z boxu. Val neochotně vykročila. Nedělala jsem si iluze, že se jí nechce proto, že jsou Vánoce, tak pozorní koně nejsou, ale zřejmě se jí úplně moc pracovat nechtělo. Jednoduše neměla náladu. „neboj, dneska tě to bude bavit, žádná nudná klasika.“ Drbala jsem ji v hřívě, zatímco jsme zacházely do kruhovky. Protože byla dost zima a foukal silný vítr, zapsala jsem nás do kryté kruhovky uvnitř trenažéru. Zde jsem si už předem připravila hromádku věcí, které dnes budeme používat. Niora nás přiměla vymyslet si nějaké ukázky pro týden otevřených dveří a já si po dlouhém rozmýšlení vybrala working equitation, nebo-li pracovní jezdectví. To může být pro diváky přirovnané k jízdám zručnosti, nebo opičím drahám a dle mého názoru také velice zajímavé. Nicméně se na to musí Val trošku připravit, protože když je to spíše flegmatický koník, jistota je jistota. A tak jsem ji zavedla do kruhovky, zavřela za námi. Nechala jsem Val chvilku stát, vodítko zajistila do ohlávky a přistoupila k hromádce věcí. Odsunula jsem barel, aby kolem něj byl dostatek prostoru a postavila na něj džbán naplněný vodou. Ta byla vlažná. „tak,pojď sem.“ Pobídla jsem Val lehce tušírkou a přivedla ji k barelu. Několikrát jsem se s ní kolem prošla, přibližovala se, až jsme zastavili těsně u něj. Nechala jsem Val vodítko povolené a dopřála jí čas si pořádně prohlédnout celý barel i plastový džbánek s vodou. Ten jsem pro jistotu přidržovala, aby do něj nestrčila a vodu nevylila, tu totiž potřebuji. Jakmile kobylka přestala o barel jevit zájem a rozhlížela se kolem, zvadla jsem džbán pravou rukou a začala jím čarovat kolem Val. nejprve dole u břicha, potom kolem nohou a nakonec naopak nahoru nad hřbet. Val stála jako přibitá, jenom hlavu natáčela kousek na stranu, nebo stříhala ušima. „šikovná holčička.“ Chválila jsem ji. Přehodila jsem jí vodítko přes krk, abych měla volnou i druhou ruku a nad hřbetem ponořila prsty do vody a nacákala Val vodu na hřbet. Valhallka zafrkala, lehce pokročila dozadu a pak zase dopředu.chytila jsem ji za ohlávku a nechala uklidnit. Potom jsem jí opět pokapávala na hřbetě a krku, zadku jsem se vyvarovávala, protože je na něj citlivější. „tak, pořádně se dívej.“ Přesunula jsem džbánek tak, aby vidělaa zlehka z něj vylila vodu, aby slyšela zvuk i viděla pramen. Zdálo se, že jí to nijak nevadí a tak jsem zkusila přímo doprostřed hřbetu také trochu kapek vylít. Co nejmenší pramínek jí dopadl na hřbet. Val nahrbila záda a zlehka nadzvedla zadek. „no jo, v pořádku.“ Pochválila jsem ji, ještě naposledy pokapala a pak už jsem džbánek odložila. Podstrčila jsem Val kousek chleba, nechala chvilku na odpočinek a přinesla si dlouhou bambusovou tyč. Na tu by se měl napichovat gumový kroužek, ale nechtěla bych s ním šermovat jen tak naplano. Dopřála jsem tedy Val opět chvilku si prohlédnout bambus, když ležel na zemi, také když stál kolmo. Jakmile jí přestal vadit, začala jsem s ním jemně pohybovat kolem Val. obcházela jsem s ním kolem kobylky, trochu pomáchávala, Val jsem držela na vodítku, prověšeném, ale když chtěla ustoupit, potáhla jsem ji zpátky. Provazovka jí zapůsobila za ušima a přivedla zase zpět na místo. Další překážkou, kterou bych chtěla předvést, bylo zvonění na zvoneček. Ten má však dost pronikavý zvuk, který by mohl kobylce vadit. A tak jsem ho vytáhla z kapsy a začala jemně cinkat nejprve v dlani. Postupně jsem dlaň oddalovala a jemně cinkala zvonečkem. Val se zvědavě natáčela a reagovala opačně, než bych čekala. Myslela jsem si, že bude spíše poodcházet stranou,ale ona se přiblížila a ještě mi ducla do ruky, ve které jsem zvoneček měla. „no, to by pro dnešek stačilo.“ Podrbala jsem ji na čele, po krku, hřbetě a zádi. Za odměnu dostala plátek sušeného jablíčka a potom už jsem ji odvedla domů.