luna + nota: POKRAČOVÁNÍ V UČENÍ CVIKU ÚSMĚV (po delší době)

Nasadila jsem Notě parelku a přicvakla jí k tomu vodítko. Vydali jsme se do zastřešené kruhovky, abychom měli prostor. Na zm spadl jemňoulinký poprašek sněhu, který se však asi po půl hodině zas rozpustil a zbyla nám pouze zmrzlá půda. Vypustila jsem Notu do kruhovky navolno. Začala se projevovat její přebytečná energie a Notka se cvalem vydala po obvodu kruhu, ale ani si nevyhodila. "Notko," volala jsem jí klidným hlasem. Přešla do klusu a natáhla krk, aby se na mě podívala. "Notko," zopakovala jsem ještě jednou. Klisna se zastavila a přemýšlela. "Notko," zavolala jsem potřetí a natáhle k ní ruku. Hnědka pochopila, co po ní chci a pomalým krokem me mě přišla. Poplácala jsem jí na krku a podala jí z kapsy předem připravený pamlsek. Hladově ho zhltla a začala zkoumat, zda-li nemám další. Jemně jsem jí ťukla na nozdry. Okamžitě toho nechala a já doufala, že pochopila, že tohle nemůže. Otočila jsem se k ní zády a vytáhla si z kapsy krabičku s citrusy, zatímco mi Nota pyskem masírovala. Dala jsem jí krabičku k nosu. "Úsměv," řekla jsem jí. Chvíli váhala a hledala v paměti, co tenhle povel znamená. Po chvíli ohrnula pysk, ale asi po vteřině ho supstila zpět, až o sebe pysky klaply. Podala jsem jí pamlsek a poplácala jí na krku. Nota zřejmě pochopila princip a stejnou věc zopakovala ještě jednou. Žádala po mě pamlsek, ale nic jsem jí nedala, protože provedla cvik bez požádání. Šla jsem k tašce a vytáhla z ní pastelový plášť. Přehodila jsem ho přes sebe, ale úplně v tom zapomněla na Noty fóbii. Uskočila a odklusala co nejdále ode mě. Shodila jsem si kápi z hlavy a bez hnutí stála na jednom místě. "Notko," zavolala jsem na ní. Udělala krok dopředu. Udělala jsem také jeden krok směrem k ní. Už se chystala couvnout. "Notko," zavolala jsem znovu, čímž místo couvnutí udělala další krok dopředu. Váhala, zda mi může věřit. Pečlivě si mě prohlédla ze všech stran a poté udělala další krok. "Šikulka," pochválila jsem jí hned. Nota začala poznávat, že pod tím ďábelským pláštěm je skutečně její Luna. Přišla ke mě, postvila se přede mě a hleděla na mě. Vypadala, jako kdyby byla zhypnotizovaná a čekala moje příkazy. Podrbala jsem jí na čele a nabídla jí pamlsek. Ochodně ho zhltla. Byla přesvědčená, že plášť jí nechce ublížit. "Perfektní," špitla jsem a pohladila jí na hlavě. Byl čas skusit úsměv s pláštěm. Tentokrát jsem nepoužila krabičku, ale kouskem citronu jsem si potřela ruku. Přiložila jsem jí ruku na pysky. "Úsměv," přidala jsem a čekala na Notinu reakci. Téměř hned zvedla pysk i hlavu a nechala je nahoře poměrně dlouhou dobu. Následovala pochvala a samozřejmě pamlsek. Byla jsem nadšená, že jí to takhle jde. Vím, že každému koni jde něco jiného, a pokud nám jde úsměv, zajímalo by mi, co nám nepůjde Tak jako tak, Notka je velice ochotný a učenlivý kůň, za což jsem ráda. Otřela jsem si ruku. Zbyl na ní jen lehký závan citronu. Přiložila jsem Notě ruku před pysky. "Úsměv," dodala jsem ještě. Nota hned zvedla pysk a začala flémovat. "Šikulka," pochválila jsem jí. Zvládla cvik jen s lehkým závanem vůně. Zítra to zkusíme zase a sned to brzy zvládneme i bez vůně. Nota si v klidu zhltla pamlsek. Ještě jednou jsem jí pochválila a odvedla do boxu.