marigold a bouře: 1.ČÁST - ÚKLONA (3.lekce)

Dneska opět krátké procvičení a zopakování po dnešní kavaletové jízdě, vzala jsem ale Buřinku do haly na měkký písek až večer, kdy si trošku odpočinula po jízdě. Ráno jsme měly volno, dneska večer tu ale taky výjimečně nikdo nebyl, takže jsem se spokojeně rozhlédla po hale a našla nám nějaké místečko trochu víc vzadu, ke Bouři nerozptylovaly zvuky ze stáje. Jako obvykle jsem se s ní nejdřív trochu prošla s chytáky jako byly změny směru, zastavování a zrychlování, abych si získala její pozornost, pak jsem vodítko spustila k zemi, pískla a dala tak kobylce najevo, že teď má klidně stát a nikam nechodit. Bouře to zaregistrovala a poklidně stála, už jen za to jsem jí odměnila. Chvíli jsem jí drbala, hladila a chválila, což by jí mělo tak nějak motivovat k práci, pak jsem vodítko kompletně odepnula a pokračovala v hlazení a drbání, později i odměnila pamlsek. Tohle zase hvězdu učilo, že i bez vodítka má stát a ani se nehnout, když jí někam postavím, třeba to zkusíme později i na delší dobu a na větší vzdálenost ode mě.
Protentokrát se ale máme věnovat úkloně, tak jsem opět začala s nabízením pamlsku, začala v nižší pozici a další pamlsek už mezi předníma nohama. Bouře si většinou našlápla dozadu, než se sklonila, tentokrát už jsem ale měla v plánu dojít až tam, kde to má být a jak to má vypadat a to pomalu procvičovat, dokud to nepůjde. Znovu jsem tedy stupňovala, šla kousek za přední nohy a pozorovala, že kobylka už se tolik nechoulí a nepokrčuje nožky, trochu jsem poklepala tušírkou zespoda na nožky, aby věděla, že mají zůstat natažené. Ještě jsme ale nešly až k zemi, pěkně nad ní a ne moc dozadu, dneska mi šlo o natažení předních nohou, s čím přišlo i automatické vypnutí hřbetu. Bouře v této pozici nevydržela dlouho, taky jsem jí v ní nechtěla držet moc dlouho, proto jsem jí chvíli jen tak chválila a hladila a pak to zkusila znovu, s požadavkem na natažené nohy. Hlavu prostrčila, pokud natáhla nohy, okamžitě jí pronesla
"Hop!" což bylo takové univerzální ukončení cviku, sama se napřímila a chválila, což dávalo hvězdě jasný signál, že stačí. Buřinku to začalo docela bavit, byla jsem ale ráda, že jí nevadí ten cvik přede mnou předvádět. Nakonec, dominanci jsme si už vyřešily, tak proč ne.
Už jsem na ní nenaléhala, jen si v hlavě rozvrhla další postup. Příště bychom mohly zopakovat tu pozici, ještě bych ale dál nešla, to né. Spíš se zaměřit na to, aby tak kobylka zůstala déle, nezvedala se, dokud jí neřeknu.
Trochu jsem se s ní prošla pro vyrovnání a odvedla jí zpátky domů na véču.