marigold a bouře: PRVNÍ ČÁST - ÚKLONA (2.lekce)

Opět jsem vzala na chvíli kobylku do bezpečí haly, kde to neklouzalo ani do nás nevrážely zmrzlé kapičky vody. A žádné měkké vločky... pěkně ostré a nepříjemné kuličky. Buřinka byla pěkně zabalená v pracovní bederce, jen s provazovkou a vodítkem, já samozřejmě vybavená spoustou pamlsků a plánem pro dnešní opakování. Abych zachovala pravidlo krátkých a intenzivních lekcí, chtěla jsem s kobylkou jen zopakovat to sklonění bez vyšších nároků a počkat si, až jí to půjde snadno a lehce, abychom mohly pokračovat a pomalounku zvyšovat požadavky. Pěkně jsem si jí tedy postavila do rohu, jakmile se se mnou trochu prošla a pozornost ke mě upřela, hala byla teď v zimě často obsazená a Bouře se ráda nechala rozptylovat. Těšilo mě ovšem, že práci se narozdíl od spousty koní nebránila, pokud jí člověk dokázal říct, že jí to vlastně baví
Stála klidně, i když jsem jí nejdřív postavila technikou odložení a následně vodítko vycvakla. Odměnila jsem jí pamlskem, takže okamžitě zpozorněla, ale už věděla, že si nesmí dovolit žebrat o další, takže dál poklidně stála.
"To jsou zkušeností, viď?" chvíli jsem jí drbala a vyprávěla, jak je strašně hezká a milá, dokud se neuvolnila. Chtěla jsem jí dnešní lekci co nejvíc zpříjemnit, abych jí k úkloně nevypěstovala odpor.
Proto jsem teprve teď začala s tréninkem. Nejdřív jsem jí nechala, ať se pro první pamlsek trochu skloní, u toho si vždycky krok couvla, ale sklonila hlavu. Pak jsem postupně vzdálenost prodlužovala, až strčila hlavu mezi přední nohy, pořád trochu nemotorně a těžkopádně, nicméně ochotně. Nechtěla jsem, aby držela dlouho, na to navážeme příště, zatím jsem jí jen nechala znovu narovnat, chvíli drbala a chválila a další pamlsek nabídla už kousek níž mezi předníma nohama, aby musela zapojit hřbet a nechat přední nohy natažené. Už jsme to dělaly včera, takže už nebyla tak nejistá, když pro mrkvovou peletku chňapla, zopakovala jsem to ale pro jistotu ještě jednou, než jsem ruku dala ještě trochu níž, jako dnešní hranici. Hezky den ze dne si jí budeme posouvat, jak to bude potřeba. Bouře se na chvíli zarazila v pohybu, pak se ale pokusila pro dobrůtku dostat, až na ní dosáhla, v dost krkolomné pozici, když už se trochu sklonila. Měla jsem strach, že každou chvíli přepadne, proto jsem tam už nešla, to zkusíme zase zítra, místo toho jsem ještě zopakovala předchozí krok a opět vzdálenosti vracela zpátky do původní pozice, až v mírném sklonění hlavy jsem zkusila Buřince dát jeden pamlsek a druhý držet tak, aby na něj viděla a počkala si, což jí donutilo zůstat v pozici se skloněnou hlavou déle. Chtěla jsem to nejdřív potrénovat na těchle lehčích pozicích, ať to pak není takový problém.
Několikrát jsem jí nechala v očekávání, nejrpve ukazovala druhý, někdy i třetí pamlsek, pak ho schovala a v krátkém intervalu jí ho dala, pokud setrvala. Pokud ne, opakovala jsem předchozí krok, Buřinka se ale vždycky rychle učila, takže brzy dokázala už chvíli počkat, než se znovu zvedla a zatím byla za každý takový podařený pokus náležitě odměněna.
Abych jí neznechutila, utnula jsem lekci, chvíli kobylku hladila a drbala.
"Pusinku!" vyzvala jsem jí pak, poťukala si na tvář a vlepila jí pusu na nastavený čumák. Samozřejmě dostala odměnu, dneska jsem jí přecpala pamlskama Pusinku jsem si ale nemohla odpustit, protože jsem měla strašnou radost z jejích pokroků a ochoty k učení. Když jsme se ještě trochu prošly, odvedla jsem jí zase zpátky hezky do stáje.