marigold a bouře: 1.ČÁST - ÚKLONA (1.lekce)

Venku byla pěkná zima a dá se říct přímo sychravo, proto jsme s kobylkou opět obsadily halu. Probíhal tu zrovna trénink, ale jezdci naše přítomnost naštěstí nevadila. Uklidily jsme se proto do jednoho z rohů poblíž vchodu, Buřinka měla na sobě opět pracovní bederku, ta by nám vadit neměla, takže jsem si jí jen trochu povodila a párkrát zastavila, abych jí dostala do požadované polohy - nohy souběžně, ale přední dost daleko od sebe, aby skrz ně mohla kobylka prostrčit hlavu. Potřebovaly jsme to stihnout do OW jako součást představení, tedy byl nejvyšší čas začít. Jen doufat, že až jí odepnu vodítko, nepohrne se nikam pryč, proto jsem preventivně z kapsy vytáhla kousek mrkve a když klidně stála, nabídla jí ho. Buřinka zpozorněla, odepla jsem jí tedy vodítko a znovu jí nabídla pamlsek, musela jí ale jemně odstrčit, aby se mi necpala do kapes, tudíž se to chvíli opozdilo. Naštěstí už to dobře chápala, tak to dál nezkoušela a svou slíbenou dobrůtku si zasloužila. Podrbala jsem jí na krku a další pamlsek už zkusila dát trochu níž, tak, aby musela sklonit hlavu. Bouře couvla a pro pamlsek se natáhla, já ale trvala na tom, aby sklonila hlavu. Když už neměla kam couvnout, udělala, co se po ní chtělo a spokojeně převzala kus lahodné mrkve.
Pochválila jsem jí i slovně i jí k tomu podrbala a tentokrát se už postavila vedle ní a pamlsek jí nejdřív ukázala, pak nabídla u předních nohou, takže se musela sklonit už o něco víc. Dneska to byl náročný den, proto jsem na ní nechtěla spěchat a znovu jí nechala odměnu, jelikož skutečně sklonila hlavu až k předním nohám. Jelikož jí tohle nedělalo problém, rozhodla jsem se ještě pokračovat.
Pro další pamlsek už musela trochu ohnout hřbet, jelikož byl už kousek za předníma nohama, Bouře si trochu couvla, než se pro něj odhodlala dostat a zrovna dvakrát se jí to nelíbilo. Odměnila jsem jí a nechala, ať se napřímí a v klidu si odpočine, trochu jsem se s ní prošla a rozhodla se zopakovat třeba pusinku, kterou jsme už dlouho nedělaly. Křenit se jí bavilo, tak ať trochu vylepšíme skóre
"Pusinku!" zvolala jsem, poklepala si prstem na tvář a chvíli čekala, jelikož kobylka váhala, ale nakonec ke mě natáhla hlavu a nechala si vlepit pusu na jemné pysky.
"Ta je ale šikovná." odměnila jsem jí a chvíli jen tak drbala a hladila, než jsem se rozhodla zkusit to znovu do fáze za předníma nohama, pěkně pomalu a postupně. Pro pamlsek si nejdřív šla mezi přední nohy, pak kousíček za ně - to jsem na ní mluvila a uklidňovala jí, že se nic neděje a je to tak správně, byla moc odměněná. Horší bylo dát jí najevo, že má nechat přední nohy natažené, na poslední pokus už to ale nevypadalo tak neohrabaně, jako na začátku.
Ačkoliv jsme se nedostaly k pořádné úkloně, ale spíš jen k náznaku, já jsem byla spokojená Bouřinou ochotou, tak jsem jí připla vodítko zpátky k provazovce, poděkovala trénujícímu za prostor a odvedla jí už zpátky domů.