clair a pomněnka: ÚKLONA - učení + OPAKOVÁNÍ NAUČENÝCH CVIKŮ

Jelikož jsem s Pomněnkou dlouhou dobu nezkoušela žádný nový cvik, rozhodla jsem se, že je čas to změnit. Nejdříve jsem se rozhodla s ní zopakovat tři cviky, které jsem se s ní kdysi učila. Občas jsem si je s ní procvičila jen tak ve výběhu, takže by si je měla pořád pamatovat. Hnědku jsem vpustila do kruhovky a odepla jsem vodítko, které jsem odložila na bezpečné místo. “Pusinka!” řekla jsem hnědce a natočila k ní tvář. Chvilku stála, poté se však lehce dotkla mé tváře. “Hodná holka.” pochválila jsem ji. “A teď co umíš ještě? Já to vím.” pousmála jsem se a poté jsem vyslovila “Úsměv”. Hnědka naučeně začala flémovat, sice jí to chvilku trvalo, ale nezapomněla to. Opět dostala pochvalu. Ještě chyběl jeden cvik, který jsem učila Pomněnku jako poslední. “Potřes” zazněl z mých úst další pokyn. Hnědka mi podala nožku a já s ní potřásla. “Šikovná Pomněnka” chválila jsem ji a samozřejmě, že ji neminula medová sušenka. “A teď se vrhneme na nový cvik, jo?” pohladila jsem ji.
Nožku jsem po potřesení položila tak, aby to vyhovovalo pro učení cviku. Vytáhla jsem medovou sušenku a jakmile ji Pom spatřila, natáhla se pro ni. “Nene” řekla jsem jí a sklonila se k předním nožkám. Kobča mě nechápavě pozorovala, sušenku pozorovala naopak mlsně. Ruku se sušenkou jsem jí prostrčila mezi předníma nožkama a vyčkávala jsem. Pom sušenku chvilku pozorovala a poté se trochu sklonila a vzala si ji. Při dalším pokusu jsem sušenku nechala o trošku níž. Hnědka se k ní vždycky sklonila. Pomněnka se postupem začala natahovat nejenom hlavou, aby sušenku dostala. “Myslím, že dneska už to vážně stačilo. Budeme pokračovat zítra.” rozhodla jsem a hnědku jsme pochválila, stejně jako jsem to dělala, když si vzala sušenku. “Jsi moc šikovná Pom” řekla jsem jí ještě, když jsem k ohlávce cvakla vodítko a poté jsem s ní vyšla z kruhovky.