marigold a bouře: OPAKOVÁNÍ ÚSMĚV A PUSINKA

Schovaly jsme se s Buřinkou rychle v kryté kruhovce, ať nás ten déšť nechá na pokoji. Jelikož jsem měla v plánu jen krátkou opakovací lekci, nesundala jsem z ní deku, jen ať je hezky v teplíčku. Nahmátla jsem si v kapse pod pláštěnkou pár kousků mrkve a rozhodla se nejdřív zopakovat to, co už jsme dlouho nedělaly a pravděpodobně si to potřebujeme oživit. Začala jsem tedy hezky od začátku, nechala kobylku, ať si vezme pamlsek u mé tváře a řekla přitom povel. Zopakovala jsem to dvakrát, než jsem si poklepala na tvář a zvolala: "Pusinku!" kobylka nejdřív sledovala ruku s pamlskem, než se o něco pokusila sama. Pamatuje si, ale chce to pořádně jí v tom utvrdit. Natáhla hlavu k mé tváři, já jí vlepila pusu na čumák a odměnila pamlskem. Zopakovala jsem to ještě jednou už jen s povelem a gestem, odměnila jí za to a rozhodla se přejít k úsměvu. Tentokrát jsem se jí rukou dotkla nozder a zvolala: "Sýýr!" samozřejmě jsem se u toho křenila taky. Tohle si oproti tomu Buřinka pamatovala dobře, tak zvedla hlavu a naznačila gestem flámování.
"To je šikulka!" zvolala jsem nadšeně a odměnila jí. Úsměv jsme si zopakovaly ještě jednou pro utvrzení, pak dvakrát pusinku taky pro utvrzení a šlo se zase domů. Takže to bychom už měly hezky naučené.