marigold a bouře: CVIK ÚSMĚV, 4. FINÁLNÍ LEKCE

"Tak zlato, dneska jdeme do finiše, pak už se bude jen opakovat. Připravená?" pustila jsem Buřinku do kryté kruhovky za doprovodu komentáře a přehodila její nepromokavou deku přes hrazení, kdyby náhodou začalo pršet, až půjdeme domů. Bouře se porozhlédla po kruhovce, trochu i jančila, to stání jí nedělalo dobře. Už aby šla ven!
Nechala jsem jí chvíli v klidu, ať si to tu vysonduje, mezitím přichystala poslední učební obměněnou pomůcku, aby to mělo nějakou efektivitu - nivu. Ta smrděla dost nesnesitelně i mě. Pootevřela jsem si pytlík v kapse a zavolala si kobylku k sobě, odměnila jí za příchod. Vzala jsem novu v pytlíku, strčila jí před nozdry a zvolala: "Sýýr!" ta ironie. A sejra byl naší poslední učební pomůckou!
Kobylka mi hezky a ochotně zaflémovala, nabídla jsem jí kousek tvrdého chleba a pochválila i pohlazením po krku.
"Skvělé, hodná holka. Tak co, zkusíme to znovu?" opět jsem přiložila nivu k nozdrám, Buřinka už neváhala, jen ať dostane tu dobrůtku. Zvedla pysky a hlavu, pak se na mě tázavě podívala a olízla se.
"Ty jsi jak pejsek." zasmála jsem se a dala jí tedy pro změnu kousek mrkve. Když nemůže žebrat fyzicky, bude na mě házet smutné pohledy
Naposledy jsem vyzkoušela povel s nivou, pochválila kobylku a dopřála jí chvíli volna, kterou věnovala průzkumu kruhovky. Co tu ještě hledala?
Nicméně ochotně přišla, když jsem na ní zavolala, zkusila jsem tedy povel udat už bez pomůcky. Když jsme to zkoušely minule, základy měla, chápala, tak uvidíme...
"Sýýr!" pronesla jsem a přiblížila prsty k nozdrám, kobylka váhavě pootevřela tlamu.
"To je pašulka!" rozplývala jsem se nadšeně a hned jí odměnila. Buřinka se zatvářila spokojeně sama se sebou, zkusila jsem to ještě jednou, kdy nabrala trochu sebevědomí, a naposledy potřetí, když už se zakřenila tak, jak to má být. Za to jsem jí dala rovnou dva kousky mrkve, přicvakla vodítko k ohlávce a vypravila se s ní domů. V nejlepším přestat, už jí to šlo moc hezky.