joanie+bouře: TRIK ÚSMĚV - DOKONČENÍ
Dopoledne jsem se s Bouřkou rozhodla dokončit trik a pak pokračovat v přirozené komunikaci. Tak jsem Sue požádala znovu o kus citronu a do kapsy jsem si vzala pár kousků sušeného pečiva a pár kousků nakrájené mrkve. Teď jsem s Bouří na vodítku šla k venkovní kruhovce. Vešly jsme dovnitř a já za námi zavřela. Dovedla jsem klisnu doprostřed kruhovky a postavily jsme se čelem proti sobě. Vodítko jsem si nechala na ruce. "Tak začneme, jo?" řekla jsem, přiblížila dlaň k Bouřiným nozdrám a ve stejnou chvíli dala pokyn: "Úsměv!" Bouřce se moc nechtělo, tak jenom frkla. "Za to ti teda odměnu nedám. Takhle by to nešlo," kárala jsem ji. Takže jsem si vzala do ruky citron a dala ho asi deset centimetrů od nozder. Potom jsem znovu vyslovila příkaz: "Úsměv!" Bouře tentokrát horní pysk ohrnula. I když ne hodně zřetelně, ale ohrnula, takže jsem jí spokojeně podala na dlani trochu mrkvičky. Tu má ráda. "Tak se chová šikovná holka. Hodná," pochválila jsem ji a pokračovala. Tentokrát jsem ruku s citronem vzdálila o něco dál. Bouře na pokyn Úsměv ohrnula horní pysk a já ji odměnila pečivem. Pak jsem to zkusila potřetí a nejdál. Klisna znovu, teď už dosti zřetelně ohrnula horní pysk. Už věděla stoprocentně co po ní chci a ona mi přání plnila. Odměnila jsem ji kusem mrkve a udělaly jsme si přestávku.
Po ní jsem si zase stoupla čelem k hnědce a teď jsem ruku přiblížila k nozdrám bez citronu, ale příkaz byl pořád stejný. "Úsměv!" Bouřka ohrnula pysk a já jsem jí odměnila třetinou sušeného rohlíku. "Tohle je šikovná holka. Moc hodná," pochválila jsem ji a tím naše hodina triku skončila. Mohly jsme se vrhnout na přirozenou komunikaci.