nadvandy+valhalla: PRÁCE ZE ZEMĚ-trénování klusu
Jelikož jsem na odpoledne neměla žádný program, rozhodla jsem se potrénovat něco ze země. Triky jsme ale dělali nedávno, lonž byla včera, komunikace taky… proto jsem se nakonec rozhodla pro halu. Vysvitlo sluníčko a tak holky vyjeli hromadně ven. Já už však pod sedlem byla. Zavřela jsem se proto pod střechu s Val na vodítku a pustila se do práce. Nejprve jsem se s ní prošla kolem haly na prověšeném vodítku. Val snížila hlavu a šla uvolněně vpřed. Já jsem šla pomaličku a dbala na to, aby mne nepředbíhala. Avšak díky týdnu respektu jsme si již tuto věc vyřešily. Ale znáte to-opakování je základ všeho. Proto jsem si pak zkrátila vodítko, což upoutalo pozornost mého oříka. Najednou měla hlavu nahoře a uši našpicované. Jemně jsem zamlaskala a rozeběhla se. Jelikož jsme klus na vodítku už několikrát trénovali venku při procházkách, val mne nepředbíhala a šla vedle mě. Tentokrát jsem se však zaměřila také na sled moje noha-její noha, abychom šly pěkně spolu. To už vyžadovalo trošku zručnosti, takže jsem sebe zrychlila, Val zpomalila a najednou nám to vycházelo. Pak jsem se zastavila na místě. Val ještě jeden krok popoběhla a také zastavila. Zacouvala jsem si ji, abychom stály vedle sebe. „tak je šikovná!“ pochválila jsem ji, když jsem pak opět zkusila srovnat nohy do výstavního postoje. A opět jsem se rozeběhla a zarovnala nás na stejnou linii. Dalo to dost práce srovnat naše tempa, ale nakonec to vyšlo. Takovéhle trénování cvičilo především moji fyzičku, ale to také není na škodu, že? Potom jsem se rozhodla zkusit to bez vodítka. Odepnula jsem karabinku a smotala vodítko do dlaně. Val nezaregistrovala rozdíl a prostě běžela vedle mě. Tady byla určitě znát přirozená komunikace a napojení, protože jinak to prostě nebylo možné. Běžely jsme si tak vedle sebe, zatímco venku postupně zapadalo slunce. Když jsem pak vyšla z haly ven, překvapily mne rozsvícené lampy a děvčata pracující ostošest. Zavedla jsem Val do boxu, zadekovala a donesla čerstvou vodu a seno.