lesněnka + lauris: HORSKÁ KOZA – 2. část – procvičování, ukončení

Zůstala jsem v kruhovce a vyměnila lonžovací vybavení za provazovou ohlávku. Dnes jsem tu neměla na pomoc Adama, který už včera trochu protestoval, že má něco na práci. Dnes jsem to chtěla zvládnout sama. Laurisovi to včera šlo, takže jsem si myslela, že mu to půjde stejně i dneska. Vzala jsem si tušírku a Laurisovi jsem mu ji ukázala. Doufala jsem, že si pamatuje odložení, které jsme také trénovali. Povolila jsem mu tedy vodítko a dala ho úplně na zem. Snad to pochopí. Šla jsem k jeho zadním nohám. Nejprve jsem chtěla zopakovat to, co jsme dělali včera. Poklepala jsem mu tušírkou na jeho zadní nohu. Usmála jsem se a koukla se opět na něj. Měl uši natočené dozadu, ke mně. Tlak jsem začala zvyšovat, aby tu nohu zvednul. Lauris místo zvednutí nohu vykopnul a uraženě ji položil. Zkusila jsem to tedy znovu a tentokrát ji zvednul a nechal ji viset ve vzduchu. Jemně jsem za ní chytla a položila ji více pod jeho tělo. Lauris se trochu sbalil, aby držel balanc. Chválila jsem ho a potom k němu přišla a pobídla ho dopředu. Obrátila jsem ho a zkusila to s druhou nohou. Lauris už chápal, oč mi jde, takže už nohy zvedal, ale nepokládal je pod sebe. To jsem musela sama. Ještě několikrát jsem to zopakovala na každou nohu a potom jsem si usmyslela, že to zkusím na obě nohy. Tím pádem jsme se blížili ke konci tohoto cvičení. Už při jednom poklepnutí Lauris zvedal nohy a já mu obě položila pod tělo. Nechala jsem ho tak několik sekund a potom jsem ho popovedla. „Tak je hodný!“ chválila jsem ho a usmívala se. Zkusila jsem to ještě jednou a pak ještě jednou. Potom jsem už lekci ukončila a povodila ho po kruhovce, aby si trochu odpočinul.