lesněnka + lauris: HORSKÁ KOZA – 1. část – začátek

Vešla jsem s Lauriskem do kruhové ohrady, kde jsem s ním chtěla provést nový trik, který jsem si ráno ještě pečlivě studovala, abych někde neudělala chybu. Navíc, jsem četla, že to podporuje lepší rovnováhu koně a to by se nám mohlo v dalších měsících hodit. Čekala jsem ještě na Adama, se kterým jsem se domluvila na pomoci s tímto cvikem. Alespoň ze začátku, zítra bych ro zvládla sama, ale teď jsem potřebovala pomoc. Za chvíli jsem ho uviděla, jak jde směrem ke kruhovce. „Už jsem se bála, že nepřijdeš,“ promluvila jsem k němu a usmála se. Adam otevřel branku a vešel dovnitř. „Tak, jsem tu. Co mám dělat?“ zeptal jsem a pohladil Laurise po krku. „Pro začátek bude stačit, když ho budeš držet u hlavy, aby nedělal kroky dopředu. Pokud položí nohu více dopředu, dá hlavu dolů, takže to ho potom nechej,“ vysvětlila jsem mu a podrbala koně na zádi. Adam přikývnul a já si vzala tušírku, kterou jsem následně donesla k Laurisovi. Ukázala jsem mu ji, aby se neleknul a došla k zadním nohám. Začala jsem do jedné jemně poklepávat tušírkou a tlak jsem zvyšovala. Lauris zvednul nohu, ale hned ji položil. Zkusila jsem to tedy ještě jednou. Lauris zvednul nohu a nechal ji ve vzduchu. Toho jsem hned využila té možnosti a za nohu mu vzala a jemně ji položila na zem více pod něho. Viděla jsem, že Lauris trochu dal hlavu dolů. „Tak je hodný,“ pochválila jsem ho a usmála se. Adam ho nechal a podrbal ho za uchem. Pár sekund jsem ho takhle nechala a potom jsem řekla Adamovi, ať s ním udělá několik kroků dopředu. Lauris se uvolnil a pokojně šel za chlapcem. Potom ho zase zastavil a já to zkusila s druhou nohou. Obě nohy jsem chtěla zkusit až zítra. Znovu jsem na ni začala poklepávat. Lauris ji pozvednul a já ji dala kousek pod něj. Znovu jsme ho tak chvíli nechali a potom se s ním Adam prošel. Vzala jsem si do něj vodítko. „Díky moc za pomoc,“ řekla jsem mu a usmála se. Adam se také usmál a otevřel mi. Vyšla jsem s ním ven a šla do stáje.