Hřebení prcka od Vanilky

Tak jsme se konečně dočkali i druhého hříbátka. Původně jsme předpokládali, že se narodí již 11. 1., ale Vanilka si dala na čas. Dnes, Po osmé hodině večer se narodilo hříbátko, opět hřebeček. Takže máme dva kluky, jako buky (staršího porodila před nedávnem Ferrari, na Štědrý den.

Přečtěte si příběh Vanilčina hříběte očima jeho kmotry, Káji: Samozřejmě, že jakmile porodila Ferrari hříbě, začala jsem i já bedlivě hlídat Vanilku. Po Vánocích jsem za ní chodila pořád, ale zatím nejevila žádné známky porodu. Sára mi dala lekci, takže jsem měla jakésy představy. Až dnes, 13. 1. 2012 začala být Van neklidná. Již dva dny před tím bylo pár falešných poplachů, ale ani jeden se v porod neproměnil. Dnes v poledne jsem se šla podívat na Vanilku i Baby. Všimla jsem si, že Vanilka je opět  značně nervózní a nemohla jsem si nevšimnout, že sem tam začne Van neklidně obcházet box. ,,Ty, Sári, pojď se podívat na Van,"obrátím se na Sáru a samozřejmě že Sára hned ,,přikluše" a nakoukne do boxu. Pousměje: ,,Už se to blíží, Kájo, buď v pohotovosti !":) Přikývnu a pohladím Van po čele. Vanilka si odfrkne. ,,Pojď na oběd. Pak ji zas můžeš zkontrolovat. Tipovala bych, že se do zítřka narodí." Vydám se se Sárou do jídelny na oběd. Posedáme si k ostatním a se Sárou si tipujeme, kdy se hříbě narodí. ,,Jak už jsem říkala, určitě do zítřka, tak dopoledne, v noci, kdy bude ve stáji klid," sází se Sára. ,,Já si myslím, že odpoledne, nebo večer," říkám já. Oběd do sebe přímo naházím a pak zas frr do stáje. Baby se dožadovala pohlazení, a tak jsem se s ní ještě pomazlila a spěchala jsem za Van. Hodiny hlásaly jednu hodinu odpoledne a Van se zdála stále neklidná. Tak jsem ji začala hladit a uklidňovat. Zatím se nepotila, ale neklidně chodila a přecházela stále dokola. Tak jsem si k boxu přinesla stoličku, sedla jsem si na ni a dávala jsem na ni bedlivě pozor a byla jsem nachystaná kdykoli vyrazit pro Niu. Holky se také sem tam přišly podívat, ale pomalu se stáj vylidňovala a začalo se stmívat. Hodiny ukazovaly pět hodin a v tu dobu vše propuklo. Po delší době vždy vstanu a na Van se podívám, zkontroluju ji a uklidním a teď, když uslyším zafunění, zase vstanu a jdu k ní. Když chci Vanilku pohladit, zjistím, že se začala potit. Musela mít také bolesti, a jak to vypadalo, přímo porodní. Van se ohlížela po stranách, mrskala ocasem. ,,Šš, hned jsem tady,"promluvím a vidím, jak Van bolestivě zařehtá. Musely se jí už uvolnit vazy po obou stranách kříže, které poklesly směrem dovnitř.

Snažím se utíkat co nejrychleji, každou chvíli odteče plodová voda a porod začne. Vřítím se do kanceláře a Nia si uvědomí, co se děje. Vydá rychlý rozkaz Arye, která tu zrovna byla, aby našla Toma kvůli telefonátu Petře a zařídila, aby se teď ve stáji nikdo nemotal. Běžím s Niou ke stáji a jen slyším: ,,Doufám, že Petra přijede včas. Přeci jen je to do města kus a můžeme doufat, že nemá žádného klienta. Tedy pacienta. Tom to zařídí, zvládl to u Ferr, zvládne to i teď." To už vbíháme do stáje, tady přeci jen musíme zpomalit. Jsem u Van nejdřív. Plodová voda vytekla a Van si právě lehla. Nia viděla můj výraz a zeptala se: ,,Co se stalo?",,Porod začal!" odpovím a otvírám dvířka od boxu. Klekám si k Vanilčině hlavě a konejšivě ji hladím a promlouvám na ni. Nia došla k Vanilčině zádi, ale nohy hříběte se ne a ne stále objevit. Kousla jsem se do rtu. Že by nějaké potíže? Uběhlo pár minut, ale stále nic. ,,Pokud se nohy toho prcka neobjeví do dvaceti minut, budeme muset zasáhnout," promluvila nervózně Nia. Já jsem stále hladila Vanilčinu hlavu, vše bylo tak neskutečné, ale přitom jsme byli na nervy. Objeví se? Pak jsem si ale dodala odvahu a uklidnila se, protože moji nervozitu by Van rychle poznala a přenesla bych to na ni. Zbytečně. Potom jsem zachytila Niin výraz. Poslala jsem k ní tázavý pohled a Nia se pousmála. ,,Jo,jo,jo. Už vidím nožky. No tak, prcku, pojď k nám na svět." Jenomže se zdálo, že se mu kasi nechce, Tím se všechno zkomplikovalo. Přiběhl Tom a říkal, že Petra už je na cestě. Zdálo se, že jede vhod, protože tentokrát to asi nebude zrovna porod bez komplikací. Zdálo se mi to jako věčnost. ,,Už leze," zvolala vítězoslavně Niora, ale já pro jistotu rychle třikrát zaťukala na dřevenou stěnu boxu. ,,Bude potřebovat pomoc,"slyším, hříběti se stále nechtělo ven. Ach bože, trvá to věčnost. Věčnost se ale nakonec ztvárnila do několik minut, přesto to bylo komplikované, to uzná každý. Nervozita přeběhla na Toma, ten šel samozřejmě Nie pomoci a omrknout situaci. Když už se objevily přední nožky, porod by přeci neměl trvat déle než pět minut, úplně maximálně půl hodiny, pomyslím si. Stále hladím Van, ale už s menší intenzitou, protože s vykulenýma očima hledím dozadu, kde si Nia s Tomem vedou opravdu profesionálně. ,,Už leze," funí Nia, musí s hříběti pomoci. To už vidím i nožky já, sláva!Následuje hlavička, tak roztomilá a zanedlouho i zbytek těla. Niora s tomem si oddychnou, já si oddychnu, Vanilka si oddychne a i Petra si oddychne, která právě přichází. Je vidět, že opravdu spěchala. Poznala, že porod byl komplikovaný, ale krásně jsme to zvládli. Omlouvám se, oprava- Nia s Tomem to zvládli :) Z klisny stále nevycházela placenta, až o pěti minutách konečně odešla. Může se ale i stát, že vychází i tři hodiny. V to případě pak musí zasáhnout veterinář. V našem případě Petra. Normálně by se klisna měla pudově o hříbě postarat a očistit jej. Jenomže úsměvy z našich tváří pomalu pohasínaly. Vyšli jsme z boxu a pozorovali Vanilku a prcka, aby měli klid, ale nestalo se nic. Prostě nic. Vanilka nejevila o hříbě žádný zájem. Samozřejmě jsme to neočekávali, takže jsme byli dosti překvapeni a zaskočeni. Pupeční šňůra se mezitím sama od sebe oddělila, ale Van se chovala, jako by právě neporodila. Zmateně jsem na to koukala. ,,Jestli to Vanilka sama neudělá a hříbě neočistí, musíme se o to postarat sami! To víte, ne? Je to sice krajní situace, ale myslím, že je na čase," hlásí Petra. A tak jí pomáhám alespoň očisti hříběti nozdry a hubu. Až teď se Van ohlídne. S Petrou se vracíme na místo a se zatajeným dechem klisnu pozorujeme. Vanilka pomalu postupuje k hříběti. Prcek se zdá v pořádku, už teď má končetiny dlouhé 90% dospělé délky. Už se dokonce pokouší stavět na nohy, ale vždy se svalí na zem. Samozřejmě jsem tam pěkně podestlali, aby to tam měla matka i hříbě pohodlné. Vanilka si hříbě očichá. Spokojeně pozorujeme, jak hříběti pomáhá na nožky. Ve stáji se rozlehne hlasitý výdech. Petra se usměje, já se usměju, Nia se usměje, Tom se usměje. A úsměv už nevychladá. Vše úžasně dopadlo, matka se začala o hříbě starat a nebylo už dál nutné zasahovat. Hříbě se po nějaké době pokusilo stát. První mléko obsahuje mlezivo, které obsahuje látku, která chrání hříbě před nemocemi a infekcemi. Nia s Tomem, ale samozřejmě i já Petře poděkujeme. Porod to byl náročný, ale nikdy na ten zážitek nezapomenu. Teď to budeme moci se Sárou porovnávat. Ale ,,sázku" jsem vyhrála já :) Stala jsem se kmotrou...hříbátku, které přišlo na svět v podivném datumu 13.1.2012... Na pátek třináctého :).

Mladý hřebeček je bojovník, je sice menší, než ostatní hříbata, ale není divu poté, co si prožil. Vanilka se o něj nakonec postarala, ale uvidíme, zda se o něj bude vzorně starat i nadále. Petra se vyjádřila, že je hříbátko zdravé, ale v budoucnu by se mohly objevit nějaké skryté povahové vady v důsledku opětovného zdržování  porodu.. Tak uvidíme.

Pokud se budete chtít na prcka jít podívat, jděte tiše a respektujte klid obou matek.. Nechoďte do boxu a v žádném přápadě se nepokoušejte hříbě chytat, či honit ho po boxe. Zústávejte jen po dobu, kdy je matka v klidu. Jakmile zneklidní, nebo bude malého kojit,  odejděte a nechte jim jejich soukromí. O hříbě i matku se stará od teď už jen Kája.

Pojďme společně vymyslet hřebečkovi jméno!

Máme prozatím vybraná jména: Pogo, Prim, Valentine, Vertilas, Primus (opět bych byla raději za méně časté PriUs), Prince, Vrong, Pendolino, Pikard, Pegas, Vertigo, Pogo, Valdemoso, Vital, Voyager :D :D, Picasso, Pluto a Vulcan. K dalšímu kroku proto prosím napište do komentářů 3 vaše horké favority, které byste rádi měli v aketě. :)