kitty+asie: TRÉNINK S JENNIFER - OMLUVA ZA POZDNÍ VLOŽENÍ, NEFACHČIL MI INTERNET DĚKUJI ZA POCHOPENÍ
Vyváděla jsem Asii na jízdárnu ještě ráno, jelikož jsme měly s Jennifer domluveno, že si dáme trénink s Tomem. Ten už nám tu rozestavoval cosi, co skoro vypadalo jako bychom měly za chvilku trénovat pole bending. Rozestavěl nám tu stojany na překážky pravidelně za sebou, od sebe vzdálené asi tak patnáct metrů, a to na délku celé jízdárny – s dostatečným odstupem od všech stěn. Ono na takhle rozlehlým prostoru to tak zvlášť nevadilo.
„Ahoj holky!“ pozdravil nás trenér a začal ke stojanům tahat ještě břevna. Co to tu kuje za pikle? Sledovala jsem ho jedním okem, zatímco jsem stahovala třmeny, dotahovala podbřišák a zapínala nánosník. Tahal ty břevna tak, aby stála rovnoběžně s řadou stojanů, asi deset metrů od nich, netvořila přitom souvislou linii, ale bylo mezi nimi vždy několik metrů místa – a to z obou stran. Moc jsem nad tím, co s tím hodlá dělat nepřemýšlela, jelikož nás obě trenér zkouknul – perfekcionista, nehoráznej, fakt – a dal nám pokyn k nasednutí. „Krok, dlouhá otěž, nechat koně vytáhnout si krk.“ A tahal břevna dál. „Jennifer, otěže nepovoluj úplně, nech si je na kontaktu – dlouhé jak to jen jde, ale stále na kontaktu. Tak, super. A teď mi pověz něco o vaší práci, jak se ti s ní pracuje, kam jste to dopracovaly, co zvládáte podle tebe s přehledem, a jak to vidíš s tou stranovou prací, samozřejmě i vaše nedostatky. Já si udělám hrubý obrázek brzo, ale teď to chci slyšet od tebe.“ Já si zatím nasedla, zlehka stiskla holeně, nechala vranou vykročit, a vyvedla jí na stěnu. Tam jsem měla ruce pořád v trochu vyšší pozici, ale o trochu víc podunuté dopředu a asi metr od sebe, na kontaktu – tohle ona už uměla, na tohle si vytáhla krk dopředu a dolu, nezvyšovala hlavu, nekoukala kde co lítá. Já se zatím uvelebovala v sedle, uvolňovala, a protože jsem s Tomem už dost dlouho netrénovala, připravovala jsem si v hlavě, co asi tak řeknu já – koneckonců už jsem jeho postupy znala, dokud nezačal na Florestu jezdit jen občasně, trénovala jsem skoro výhradně s ním. A zatímco Jennifer hledala vhodná slova, skákal jí do řeči, aby jí upozornil na správné projetí rohu, na což byl neobyčejnej pedant. Mě stačilo jen trochu přitisknout vnitřní holeň, lehce se natočit a trochu proklouznout mezi prsty vnitřní otěž, aby se vraná do rohu ohnula, právě od Toma jsme tohle měly vštípané už instinktivně. Po jednom obvodu na nás houknul, ať změníme směr, a jelikož s Jennifer už domluvil, otočil se protentokrát na mě. „Tak co ty, Kitt? Jak si vedete?“ „V poslední době jedeme spíš aktivní odpočinek, ale vracíme se pomalu do jakýs-takýs kondice. Je to dost vidět na její jemnosti na pomůcky, už nereaguje tak přesně a okamžitě, musím si jí přes hodinu pracovat, než mi začne reagovat na sed tak, jako předtím.“ „Všiml jsem si.“ Podotknul a byla v tom jistá výčitka. Na druhou stranu, přes podzim a zimu jsme zvládli piruety a v únoru i piaffu a pasáž, trochu delšího odpočinku si ta ženská zasloužila. „Kvůli tomu jedeme stranovou práci spíš opatrnějš, skoro každou hodinu si tu donitř plec, ustupování na holeň dáme, dovnitř záď někdy taky, ale horší jsou překroky. Nicméně Asie sama se teď docela míň vzteká, než obvykle.“ „Dobře dámy. Začněte ohýbat, můžete využít tady toho, jen se o to prosím vás nezabijte. Momentálně je to ve vaší režii, já se kouknu jak s koněm pracujete – momentálně okrokujte, oklusejte, naohýbejte, kdyžtak je pak můžete začít dostávat na zadek. Před cvalem dejte vědět, já na vás budu dohlížet.“
Začala jsem tedy s Asií ohýbat. Nejprve jsem lehounce zkrátila otěže, jen tak, abych měla o něco lepší kontakt, ale zároveň Asie aby mohla mít stále vytaženou hlavu, a začala s kruhy. V hlavě jsem si vyobrazila kruh ohraničený krátkou stěnou, dlouhou stěnou, a těmi Tomovými břevny, a natočením ramen, našlápnutí vnitřního třmenu a pak jsem vnitřní holení získala pod kontrolu vnitřní zadní nohu, nechala jí Asii podšlapovat víc pod sebe, vnější holeň za podbřišníkem, vnější otěž udržuje sestavení, které je ale momentálně vytažené, takže hlavně jedu určitou trajektorii. Měníme kruhy po momentu narovnání a objedeme takhle celou délku jízdárny až do kruhu, kdy by se mi další už nevešel. Tímto přehazováním vnitřních pomůcek na vnější se brzy zohýbá, lehce povolí v týlu a já jí můžu vzít víc na otěž. Jelikož kruhy pro teď splnily svůj účel – klisnu zklidnily, připravily vnitřní zadní nohu na ohýbání pod sebe a trochu jí protáhly, vyjíždíme teď na rovnou linii, do stopy. Jennifer s Galaxií právě ohýbají, takže se nebojím, že bych překážela, a začínáme sérii přechodů. Nejprve vyklenu bederní páteř, posunu pupík blíž přední rozsoše, obejmu klisnu holeněmi a pak zlehka uzavřu otěž, cítím, jak jde Asie na záď, cítím jak se ke mně mysli obrací a čeká na povel, načež přidám na vyklenutí bederní páteře, více jí obejmu holeněmi a ztuhnu v ruce. Asie zastavuje, já jí chválím a pak jí obejmu holeněmi, překlopím pánev a pak vyvinu lehký tlak na udidlo. Nic velkého, je to jen mírný tlak, který už je pro koně jemného jako Asie jasným znamením, že se couvá. Cítím, jak se dostává na záď, nechám jí zacouvat dva kroky, načež přidržím otěž, dám holeň a vraná z couvání vykročí kupředu. „Hodná holka!“ zvolám, pochválím jí vnitřní otěží, zatímco vnější udržuje sestavení, a po pár krocích si určím bod, jedno místo na plotě jízdárny, ve kterém se rozhodnu vyklusat. Opět poloviční zádrž, vraná se dostává na záď a z ní ji vypobídnou holeně. Ruce zůstávají na živém kontaktu, takže je Asie stále vyklenutá, nikam nepřepadává, nerozpadá se, začínám vysedat. Víc dopředu než nahoru, jen kam mě dostane její pružící hřbet, holeně přiložené na místě a po třiceti metrech už vysedávám ztěžka, pomalu, stačí takhle vysednout dvakrát a už můžu dosednout úplně, jelikož vraná už jde krokem. Do něj jí dopobídnu holeněmi, ať jde hezky dopředu, otěže zůstávají stále na jemném lehkém kontaktu a nechám jí chvilku kráčet v kroku, zatímco dbám na to, aby se vytáhla za otěží. A protože za námi už kluše Galaxie, nechám Asii za rameny pomocí holení udělat obrat do prostoru, po poloviční zádrži zastavujeme, a já jí nechávám zabrnkáním na otěžích ohnout se za jednou a pak za druhou rukou. Ohýbá se docela hezky, na to, že jsme zatím rozohýbaly jen provizorně, dám jí malý kousek cukru, ona ho přijme, přežvýkne a já si pobírám otěž a nechávám jí zacouvat. V následujícím živém kroku si pak pobírám otěž kousek po kousku víc, Asie o něco víc zvedá základnu krku – stále je na delší otěži, ale už se s tím dá víc pracovat, můžeme se dát na trochu lepší ohýbání. Vranou jsem tentokrát naohýbala na půlkruzích navazujícíh na sebe ve vlnovce. Snažila jsem se, aby byly co nejpravidelnější, zároveň mezi jednotlivými půlkruhy moment narovnání a souvislý přechod do ohnutí. To probíhalo tak, že jsem vnitřní holení získala kontrolu nad vnitřní zadní nohou, ta šla víc pod koně, Asie se začala povolovat na vnitřní otěži a tím pádem se dostala na vnější pomůcky, kde jí napatá vnější otěž a vnější holeň za podbřišákem zabránila ustupování do strany a udržovaly jí tak na kruhové linii. Já se v ramenou nikam neborítm, ukazuju jimi do středu kruhu a s každým půlkruhem cítím, jak se Asie ohýbá lépe. Začínáme ohýbat na trochu menších obloucích, prokládám to přitom přechody, občas i zacouváním a když mi to Asie nabízí, poberu si otěž víc. Občas vyjedu na přímou linii a nechám jí klus trochu protáhnout, pak zase trochu zkrátit, pak zase protáhnout – tuhle sérii na jedné dlouhé stěně. Ne prodloužit a shromáždit, nýbrž protáhnout a zkrátit, přece jen je v tom rozdíl. Brzy se jí tak zaktivuje záď, vyklene hřbet, zvedne základna krku a já tak můžu začít pracovat i v pracovním klusu.
„Tak holky, máteo pracování, jak vidím, tak začneme.“ Jennifer už chtěl rpotestova,t že ještě nedošlo na ten cval. „Jojo, já vím, taky začneme civkem tak základním, že se zařazuje právě do protahovací fáze, a ne do práce shromažďovací. Nikterak nám totiž koně shromáždit nepomůže, místo toho je dobrý na protažení končetin a hřbetu a tento cvik je?“ „Ustupování na holeň.“ Podotknu polohlasem, aby byl trenér spokojený. „Přesně tak. Při ustupování na holeň se koně nesnažíme nijak ohnout. Můžeme hlavu lehce sestavit proti směru pohybu, ale to ještě není ohnutí a kůň se tak pohybuje takřka roně, akorát že do strany.“ Začal trenér tak trochu napodobovat koně a rukama si pomáhal k dojmu předních nohou. Tyhle jeho ukázky mi vždycky dávaly zabrat, abych se nezačala smát. „Vnitřní zadní noha si tedy předkračuje jednak dopředu a jednak do strany. To brání jejímu zatuhnutí, protahuje jí, procvičuje a připravuje jí to na další stranovou práci. A co se hřbetu týče, zkuste si někdy ustupování na holeň bez sedla, pokud jej provádíte správně, je úžasně cítit, jak hřbet pracuje. Každopádně,“ pokračoval dál, „pomůcky pro ustupování na holeň, Jenn?“ „Váha je na vnější sedací kosti, vnější holeň přitisklá za podbřišníkem a více prošláplá pata, vnitřní holeň za podbřišákem. Ramena jsou rovnoběžná do směru pohybu, vnější otěž přiložená ke krku a k vnitřní otěži je koník přistavěn“ Zopakovala mu Jennifer a Tom pokýval hlavou. „Super. A teď česky, Kitty?“ otočil se trenér na mě a já se zhluboka nadechla. „Našlápnutý je více vnější třmen, abychom koni pomohli přesunutím těžiště, takže je o něco více zatížená vnější sedací kost. Kůň přitom odstupuje od vnitřní holeně, která působí v poloze těsně za podbřišníkem a posílá jednotlivé kroky dopředu a do strany vnější holeni, která leží za podbřišákem a reguluje míru ustoupení do strany. Vnější otěž udržuje sestavení, rámec a reguluje pohyb vpřed. Pokud bychom pohybu vpřed zamezili, získáme obrat kolem předku. To si pošroťte v hlavě.“ Dál nám pár vteřin na to, uvědomit si, co nám právě předal za informaci, a pak pokračoval, „nicméně k tomu přistavení Jennifer. Při ustupování na holeň nepotřebujeme, aby byl kůň ohnutý. Jenoduše to nevyžadujeme, pro nás je u toho důležité uvolnění končetin, hřbetu, a to, že se kůň naučí stranovému působení holeně, proto tohle umí každý kůň co prošel základním výcvikem. Nicméně sestavením holení v tomhle cviku se tak nějak stává, že získáme mírné ohnutí jak takový vedlejší efekt. Což nám v ničem nevadí, vůbec. Takže, dámy. Obě dvě už ustupování na holeň znáte, vaši koně tím lépe, takže jdeme na věc. Projedete obratem tak, abyste se dostali vedle břeven, na vnější stranu týhle uličky,“ ukazoval nám směr, „a ustupováním na holeň se budete dostávat do stopy. Já vám ovšem budu říkat kolik kroků má zrovna kůň ustoupit, vy ten počet odustupujete a pak pojedete rovně. Neřešte to, abyste ten pčoet ukončily přesně, i když Kitt, ty byses na to taky mohla zaměřit, jestli ten kůň udělá o krok navíc nebo o krok míň je mi jedno. Všechny ale musí být správně provedené a pokaždé, když vyjedete z toho ustupování dopředu, vám kůň má jít rovnoběžně se stěnou. Tak, Kitty.“ Vyzval mě trenér a já už vyváděla vranou vnější otěží kolem vnitřní holeně na linii u břeven. Srovnat se v sedle, váha na obou sedacích kostech, holeně jemně přiložené, splývají po bocích koně, stejný kontakt na obou otěžích a koukám se před sebe. „Tak, pět kroků,“ houknul na mě trenér a já si ověřila kontakt na vnější otěži, měla jsem Asii dobře sestavnou, mohla jsem tedy posunout vnitřní holeň lehce za podbřišník, vnější jsem posunula dál za něj a našlápla vnější třmen. Pak jsem začala vysílat lehké impulsy vnitřní holení odpovídající momentům, kdy se zvedaly jednotlivé zadní nohy. Vnější holeň byla neustále přiložená, nedovolovala Asii vykročit nijak moc daleko vnější zadní, aby se nestalo, že vnitřní jí pak už nedokáže překročit. Otěže udržují sestavení, koukám se do směru, ruce klidně pruží s koněm, zatímco cítím, jak si vraná přešlapuje. Odpočítám si pět kroků, načež vnější holeň Asii tak trochu „varuje“, že už nikam nejde, srovnám holeně do výchozí pozice, váha na obě sedací kosti a vraná vykračuje vpřed. „Sedm,“ pokračoval trenér a já se opět vrátila do pozice pro pobídky a začala vyvíjet stranovou pobídku při každém zvednutí Asiiny zadní končetiny. Odpočítala jsem sedm kroků a vyjela zase rovně. „Tak, a stůj.“ Houknul Tom a já už věděla, že objevil chybu. „koukni se zpátky, víš kam jsi ustoupila prvně?“ „No, zhruba.“ „Zhruba. Tak já ti to ukážu.“ Udělal několik kroků a stoupl si do prostoru haly. „Ustoupila jsi sem. Vidíš to? Těch pět a sedm kroků bylo v podstatě to samé. Víš proč?“ „No musela mi málo ustupovat.“ Je fakt, že při druhém pohybu jsem cítila určitou neochotu. „Moc ses převážila na vnější sedací kost. Holky, našlápnutí vnějšího třmene může být pro koně dobrá pomůcka. Jenže jakmile to přeženete, naopak koni zablokujete možnost jít do strany. Představte si, že nesete někoho na ramenou, za krkem. Pokud se ten člověk zlehka nahne doleva, no tak ten úkrok doleva uděláte taky, abyste šli pod jeho těžiště. Jenže jakmile se tam úplně ohne, tak vám tu levou nohu zatíží natolik, že nebudete schopni doleva jít a chtě nechtě „vyklouznete“ tam, kam vám to jeho těžiště dovolilo – na druhou stranu. Tohle je to samé – těžiště je skvělá pomůcka, ale musí se používat s citem.“ Ukončil svůj proslov trenér, a pokynul hlavou. „Takže krok a znovu.“ Zlehka jsem tedy stiskla holeně, pružný kontakt s hubou koně a začínám Asii znovu žádat o ustupování. Jen našlápnutý vnější třmen, ramena stále rovnoběžně se zemí, váha víceméně rozložená. Cítila jsem, jak jde pravidelněji a prostorněji, a tentokrát nás trenér nechal doustupovat až na stěnu – délka jízdárny nám to dovolovala. „To bylo lepší. Kitty, ocválej si a já se na to zatím kouknu s Jennifer.“ Vybídnul jí, aby s kobylkou vyjela na linii u břeven a já si zatím Asii zpracovala na pár přechodech, abych si víc zajistila její pozornost, angažovanost zádě a tak i to, že mi ve cvalu nevylítne dopředu. Před rohem jsem posunula vnější holeň hluboko za podbřišník, vnitřní zůstala na, váha šla na vnější sedací kost, lehce natočit ramena, poloviční zádrž a pak pobídka, kdy dovoluji konivycválat kupředu tím, že jdu otěží pružně s jeho pohybem. Vraná naskočila, protlačením do rohu pod sebe krásně podsunula zadky a vycválala na dlouhou stěnu hezky kulatě. Přesunu se do stehenního sedu, nechám jí o trochu víc vytáhnout krk proklouznutím mezi prsty, stále ale udržuji kontakt a jelikož jí nechávám prostornější tempo, aby se opravdu uvolnila, nechám jí lehounce zakulatit roh. Na krátké stěně se postupně narovnávám, promáčknu otěže, sedám si víc do sedla, při dosednutí provedu poloviční zádrž a po ní vydržím pomůcky, aby vraná přešla do klusu. Pochválím jí, začínám vysedat, ale po několika krocích vysednu jen ztěžka, to Asiii stačí, přechází do kroku a já jí chválím. Je čas změnit směr.
Tom zatím u břeven vysvětloval Jennifer, že pokud kůň nepůjde hezky živě, pravidelně a prostorně kupředu, jen ztěžka se nám budou křížit nohy. „Chápu, že v tomhle počasí je to zase o něco ztížené, ale je potřeba, aby se Galaxie nesnažila ulehčovat práci. Nechci, abys jí tu do pohybu víc vypobízela, my v ní potřebujeme probudit trochu toho nadšení, energie, a ne z ní ten pohyb ždímat. Takže jí vezmi na obvod a proveď pár přechodů, můžeš zařadit i pár cvalových, jen aby se trochu probudila, probrala, trochu víc aby šla dopředu, aby chtěla jít. Pak se ke mně vrať.
My si zatím změnily směr a teď už jsme ocválávaly na druhou ruku. Po lehkém procválání jsem jí vzala víc na otěž a žádala pár změn tempa, skoky protáhnout, zkrátit, několik přechodů se cvalem s tím, že jsme byly i na velkých kruzích a mohly mezi nimi měnit směr. Brzy už byla Asie hezky uvolněná, poddajná, zároveň se jí docela chtělo dopředu, což bylo s podivem,, jelikož sluníčko už začínalo šajnit docela výkonně.
Zařadila jsem ještě chvilku v kroku, za tu dobu se Tom podíval na Jennifer a jejich ustupování na holeň, které bylo po oživení Galaxie mnohem lepší. Navíc i ocválaly, takže jsme mohli pokračovat ve stranové práci.
„Další cvik, který se dá zařazovat i do opracování, je dovnitř plec. To je cvik i shromažďující, je velmi výhodný v tom, že jakmile dostanete sebeživějšího koně do pozice dovnitř plec a donutíte ho k nějaké aktivitě vnitřní zadní nohy, tak i sebeživější kůň se vám chtě nechtě začne připravovat na shromáždění. Tahle pozice mu prostě nedává jinou možnost. Zároveň se dovnitř plec jezdí v ohnutí, takže koně ohýbá a je to skvělé cvičení na rovnání přirozené křivosti. Pomůcky vám doufám, jsou jasné.“ „Můžu se zeptat?“ ozvala se Jennifer, „co se týče váhy při dovnitř pleci, ta má jít kam? Všude to píšou jinak.“ „Určitě. Takže, všeobecně by ta váha nemusela jít nikam, když se to vezme kolem a kolem. Nicméně pokud chceme ze začátku koni vysvětlit, co po něm chceme, a že má zádí zůstat na vnější stope, můžeme si pomoci a o něco víc zatížit vnější sedací kost. Ovšem při samotné dovnitř plec, pokud jí kůň provádí tak, jak má, hodně podsunuje vnitřní zadní a tím pádem na této straně poklesá – což jezdce samo dostává do takové pozice, že přenáší víc váhy na vnitřní sedací kost. Nejde ale o nic cíleného, jen takový vedlejší efekt.“ Osvětlil Tom a otočil se na svojí řadu stojanů a břeven. „Takže, bude to probíhat takhle – rozdělte se nějak do té řady, abyste si nepřekážely, a budete jezdit mezi břevny a stojany, uděláte kruh okolo břevna a dál pojedete v sestavení dovnitř plec. U následujícího stojanu vyjedete na kruh okolo něj, opíšete ale jen půlkruh a opět v dovnitř pleci se vracíte zpátky.“ Vysvětloval nám trenér postup a mě došlo, že přesně tohle jsme dělaly na vyjížďce s Asií.
Vjely jsme tedy do uličky a já si Asii srovnala asi pět metrů od stojanů, takže melý kruh bude mít metrů deset. V klidu jsem si jí srovnala, ujistila se, že jí mám ve správném sestavení, živě na kontaktu, a to už jsme se blížily k poslednímu stojanu v řadě. Natočila jsem tedy ramena, vnější holeň šla za podbřišník, vnitřní zůstávala na něm a napnutá vnější otěž společně s vnější holení zachycovala Asii na vnějších pomůckách, když v reakci na vnitřní holeň změkla na vnitřní otěži. Cítila jsem, jak si pořádně podšlapuje, dávala jí impulsy k tomu, aby šla vnitřní zadní pořádně pod sebe, udržovala jsem přitom pružný kontakt na otěži a když jsme se vracely zpátky na linii, nechala jsem jí předek vystoupit ze „stopy“ a vnitřní holení začala žádat úkroky do strany, zafixovala vnější plec vnější otěží a dívala se do směru pohybu. Vyžadovala jsem pohyb pravidelný, ačkoliv sluníčko už vážně šajnilo hezky a jelikož jsme neprováděly cvik u stěny, musela jsem si dát obzvláště pozor na vnější holeň za podbřišníkem, která hlídala záď od vybočování ze cviku. Když jsme se dostaly do momentu, kdy bychom měly opisovat malý kruh, vyvedla jsem Asii na jeho trajektorii a zároveň jsem jí trochu připobídla. Na to zrovna upozorňoval Tom Jennifer. „Po stranových chodech mají koně tendenci zpomalovat, vypadávat z rytmu, je potřeba je trochu připobídnout, upozornit je, že mají jít pořád stejně dopředu. Áno, tak je to dobře.“ Zaslechla jsem, a to už na mě trenér zavolal ať jedu na linii rovně, změním si směr a naklušu, a pokračuju ve cvičení kolem dalších břeven. Tak jsem provedla poloviční zádrž, stiskem holení se stálým kontaktem nechala Asii vyklusat a zůstala sedět. Přidržela jsem si jí, aby šla hezky v pracovním tempu, a prováděla cvičení dál. Po druhém provedení dovnitř plece v klusu už se mi Asie o trochu začínala zadrhávat, nechtělo se jí dopředu. „Nech jí vyjet na rovnou linii, nelámej to přes koleno. Tak. A nech jí trochu prodloužit, dodej jí tu energii.“ Srovnala jsem tedy kobylku do rovné linie na jednu stopu a přes poloviční zádrž, holeně a přopouštění energie sedem jsem Asii nechala vyklusat kupředu. Ruce šly automaticky s ní, dovolovaly jí protáhnout rámec a já jí nenutila na moc dlouho, jakmile se nechala vypobízet dopředu, zase jsem jí přes poloviční zádrž zkrátila. To už mi diktoval Tom, „tak, pracovní tempo, zklidnit, ale pořád hezky dopředu. Super, a dovnitř plec. Nech jí udělat pár kroků, ale pořádně precizně. Měkčejc na vnitřní otěži. Paráda. Dobře, narovnej jí a nech do kroku.“ Prováděla jsem všechno, jak mi říkal, a když jsem z Asie dostala několik korektních kroků dovnitř plece, srovnala jsem jí, nechala jí nejprve vyklusat rovně, a hezky svižně, holeň jí upozornila na to, že by neměla ztrácet tempo, a teprve pak jsem jí nechala přejít do kroku. Do přechodu jsem zapojila i holeně, nenechala jsem jí se fláknout a Tom na mě houknul „Nech jí delší otěž, ať se vytáhne.“ Otočil se pak i na Jennifer, „taky už krok, dobrý holky. Jennifer, ty mysli hodně na to tempo, tohle cvičení je pravda, je spíš pro živější koně, tobě bych doporučoval při procvičování dovnitř plec vyjíždět na rovný linie a zařadit do toho podobně, jako teď dělala Kitty se Sisi, prodloužení, klidně jen protažení, můžeš do toho zařadit pár cvalových, skvělé cvičení je procvičování dovnitř plece v terénu. Obě dvě si ale dávejte pozor na to, abyste, pokud nejezdíte u stěny, jely skutečnou dovnitř plec, ale myslím, že ten pocit už máte zafixovaný dostatečně, jak to má být a vypadat. Ale přeci jen, je lepší když se na vác někdo koukne, znáte to. Hele, to vedro už je fakt strašný, cejtíte že ani ty koně dopředu mc nechtěj, nebudeme to lámat přes koleno a skončíme. Pojďte teď se mnou.“
trenér nám otevřel bránu a my se na sebe s Jennifer trochu nechápavě podívaly, co to na nás kuje za pikle. Projely jsme za ním, mířily k hlavní bráně a on nás nakonec dovedl na cvalovku. „Tady si vyklusejte. Ve stínu vám to bude příjemnější, všem čtyřem. Vykrokujte, asi tak ten jeden obvod by mohl odpovídat. Já vám půjdu naproti protisměrem.“ Houknul na nás Tom, mi pokývly hlavou, zařadily se za sebe a vybídly klisny do klusu. Asii už se opravdu nechtělo, neměla tohle počasí ráda, ona na ty stavy ovzduší byla všeobecně děsně háklivá Nicméně aby se jí vyplavila kyslina mléčná ze svalů, připobídla jsem jí do trochu svižnějšího klusu. „Neboj, dneska už po tobě nic chtít nebudu.“ Konejšila jsem jí, pohladila po krku a ve stehenním sedu, ale stále v kontaktu se sedlem, jí nechala vytáhnout si krk. Když jsme cítily, že by to mohlo stačit, domluvily jsme se s Jennifer, přešly do kroku a bok po boku so povídaly, zatímco jsme dojížděly zbytek cvalovky v kroku, spokojeně schované ve stínu stromů.