thelokin + serano: 3. level - 2/2 trénink - jízda s trenérem mimo areál

Vyšla jsem se svým hnědým valachem před bránu Floresty. Tady jsem počkala na Sue, až přijde se svým dnešní parťákem na dnešní vyjížďku. V dálce jsem už zahlédla blonďatou Sue s blonďatým koníkem. Sue k nám přišla i s koníkem. „Ahoj Sue! Gold?“ zeptala jsem se váhavě. „Nazdár Theo! Ano, abych ho protáhla.“ odpověděla. „Tak můžeme do sedel?“ Sue se robnou vyhoupla do sedla a počkala na mě. Dala jsem levou špičku do třmenu a vyhoupla se do sedla. „Můžem!“ odpověděla jsem a Sue otevřela bránu. Projeli jsme ven a Sue za námi zavřela.
Vyjeli jsme a dojeli k Perlové říčce. Sue to vzala s Goldem přes mostek, já zkusila se Seranem říčku přejít. Serano opatrně šlápl do vody a když zjistil, že mu nic neudělá, pokračoval dál. „Šikula! Vidíš, že voda ti nic neuděla!“ pohladila jsem valacha po krku a nechala ho, aby si vybral cestu přes říčku. Když jsme se dostali na druhou stranu, Sue tam už na nás s úsměvem čekala. „Vidíš, jací jsme hrdinové?“ zachechtala jsem se a pocvhálila valáška. „Největší!“ dodala Sue a pokračovali jsme v jízdě. Následoval travnatý kopeček, kdy se Serano snažil ukousnout něco z okolních stromů. „Do kopce stehenní sed, Theo!“ zavelila Sue a já se pokusila koleny přidržet a zvednout se nad sedlo. „Super.“ Sue už taky byla ve stehenním sedu a takhle jsme na konec kopeček vzládli. Pohladila jsem valacha na krku a posadila se zpět do sedla. Skrz stromy sem tam prosvítaly sluneční paprsky a já se rozhlížela kolem. Bylo dnes krásně. Tak akorát počasí, ani teplo, ani zima. Sreano se nějak extrémně nepotil a byl ochotný spolupracovat. Musela jsem ho ještě jednou pochválit, jen tak. Protože mám asi jen radost. Jeli jsme úzkou cestičkou na okraji lesa. „Minule jsme byli hodně v lese, tak teď si zkusíme zase něco na louce.“ Sue se na mě v sedle otočila a usmála se od ucha k uchu. Bez váhání jsem zakývala na souhlas. Sue se ještě víc usmála a otočila se zase dopředu. Cestička byla tak úzká, že jsme se nevešli vedle sebe. Najednou Sue s Goldem malinko sešla z cesty a zastavila. Neviděla jsem dopředu, ale udělala jsem to stejné. Vykolnila jsem se do strany a uviděla jsem postaršího pána, jak jde po cestičce. Usmála jsem se a když kolem nás porcházel, nadzvedl klobouk a my se Sue pokývaly také na pozdrav. Usmála jsem se na toho sympatického staříka a když nás přešel, srovnala jsem si Serana zpět na cestičku. „Ten tu chodí dost často. Dříve tu chodíval se psem, ale byl prý starý a musel ho utratit.“ řekla Sue a taky si srovnala Golda na cestu. „Jéje ..“ V tu chvíli mi bylo pejska líto, ale hodila jsem všechny chmury za hlavu a zase nahodila úsměv. „Tady sjedeme na tuhle velikou louku. Naklušeme si tady. Pak si i dvakrát nacváláme, ano?“ „Jasně!“ Sue s Goldem zatočili na louku a já jela za nima. Vjeli jsme na širokou louku a chvíli jeli rovně vedle sebe. „Tak tady si nachvíli naklušeme jen tak, rovně.“ oznámila Sue a už pobízela Golda do klusu. Neváhla jsem a stiskla holeně. Mlaskla jsem, když se nic nedělo a když Serano naklusal, pobídky jsem povolila a začala vysedávat. „Během toho klusu si přesedni nebo chvíli buď ve stehenním sedu, ať si to všechno procvičíš a naučíš.“ křikla Sue a já ještě chvíli vysedávala. Serano celkem hnal, ale ještě úplně necválal. „Pokud ti takhle žene, zkus zpomali vysedávání. Jemu to bude nepříjemný a tak raději zpomalí. A zase naopak. Když se loudá, vysedávej rychleji.“ dodala blondýnka. Sue se nadále věnovala Goldovi a různě si přesedala nebo byla ve stehenním sedu. Zkusila jsem tedy zpomalit moje vysedávání a opravdu, Serano zpomalil. Klusal teď tak akorát. Vzala jsem si ho víc na kontakt a konečně si přesedla. Deset klusových kroků jsem vysedávala na pravou, dlaších deset na levou a po zbytek klusu jsem byla ve stehenním sedu. Po cvhíli už Sue s Goldem přešla do klusu, tak jsem se Serabem přešla taky. Objevili jsme se u dalšího lesa. „Vypadalo to dobře, Theo.“ pochválila mě Sue. „Musím poděkovat Seranovi, nádherně klusal!“ Rozplývala jsem se mu přímo v sedle.
„Tak se obrátíme a do půlky to vemem cvalem? Bude krátký a budeme ve stehenním.“ oznámila Sue a naklusala si Golda. Já nenaklusávala, pokusila jsem se nacválat z kroku.
Váhu jsem přenesla mírně na pravou stranu, prošlápla pravý třmen o něco více a levou (? snad se nepletu :O) nohu jsem posunula za podbřišník. Se slovem 'hop' jsme nacválali. „Šikulka můj!“ pochválila jsem valáška a šla do stehenního sedu. Předehnali jsme Golda se Sue. „Jéje, nějací rychlíci!'“ Sue se zasmála a zamlaskáním Golda pobídla do aktivnějšího cvalu. Dohnali nás a ještě kousek jsme cválali. Přešli jsme do klusu a doklusali k lesíku, odkud jsme vjeli na louku. Přešli jsme do kroku a pomalu se vraceli stejnou cestou zpět na Florestu. „Dnes to bylo taky takové kratší, ale za to jsme si celkem dlouho zaklusali, přes celou tuhle louku a pak i na chvilku nacválali. Věřím, že ti to stačí, že?“ Sue se na mě usmála a já kývla. „Super to bylo, jako vždy.“ odpověděla jsem a poté bylo dlouhou dobu ticho. Dojeli jsme k Perlové říčce. Sue s Goldem říčku přejeli přes mostík, my se se Seranem vrhli od vody. Všichni jsme říčku v pohodě překonali a poté dojeli k bráně Floresty. Sue nám otevřela a vjeli jsme dovnitř. Zavřela, sesedla z Golda a já jseště chvíli byla v sedle. Pochválila jsem valáška a poté taky seskočila. „Tak děkuji Sue za dnešní vyjdu, byla fajnová!“ poděkovala jsem blonýdnce. Sue se na mě usmála a zmizela s Goldem ve stájích. Povolila jsem valachovi podbřišník a také zahučela ve stájích.

OMLOUVÁM SE ZA OPOŽDĚNÍ, KITTY MÁ INFO V MAILU