kitty+asie: SPOLEČNÝ TRÉNINK S IZZY A MELLYSOU
„Už jsem se bál, že jste na mě zapomněly.“ Ozval se Jason, když jsme s Izzy a Mellysou přiváděly koně na jízdárnu. „Na tebe? Nikdy.“ Zasmála jsem se, zatímco jsem dotahovala podbřišák. „No tak ty máš věčně plnou hlavu Connora.“ Namítl trenér a usrkl si kávy – tenhle fakt už jsem u něj ignorovala. „Hlavu? Zkus postel, to spíš.“ Ozvalo se od hrazení – jen podle hlasu jsem rozeznala svou novopečenou spolubydlící, karkulku Bloodye. A jéje, ta tu tak chyběla „Co ty tu děláš?“ zeptala jsem se jí místo toho, abych se nějak bránila. „Pomocnou ruku. Zrovna na vás tři bych si sám netrouf.“ Odvětil Jason, to už jsme byly v sedlech. „Na nás? My jsme přece ty nejhodnější!“ zvolala Mellysa a Jason se div nezakuckal kávou.
V následujících okamžicích už jsme všechny tři krokovaly koně na delší otěži, já s Mellysou na jednu ruku a Izzy v protisměru. S brunetkou jsme ale mezi sebou měly asi polovinu celé jídzrány, takže jsme se nijak neovlivňovaly. „Rozpohybujte je v kroku, okrokovat, občas zastavit, naohýbat krk, můžete zkusit zacouvat, trochu je naohýbejte.“ Začal Jason, odložila kávu a začal s brunetkou tahat kavalety. Dělala jsem, jak řekl a jak jsem byla zvyklá – krokovaly jsme po stěně na delší otěži, na které mám kontakt, ruce dál od sebe a snížené oproti pozici jindy, působím na koutky a Asie si v reakci na to snižuje hlavu. Já sedím především uvolněně, ačkoliv si nějak nemůžu zvyknout na ty kratší skokové třmeny Po jednom obvodu na tuhle ruku měníme směr, vykrokujeme a poté poprvé ohnu krk. Otočím se rameny lehce do středu, přitom se nenakláním, Asie jde automaticky za mým těžištěm a když vyjedeme od stěny tak, abychom nepřekážely, překlopím pánev víc dopředu, horní polovina těla zůstává jak je, a já cítím jak chce Asie zastavit, ale není si jistá. Moc jsme teď nemakaly, takže ty neviditelné pomůcky nefungují tak, jako dřív – ale to se napraví. Jakmile tedy cítím, že na tohle nereaguje, zlehka uzavřu prsty a přitom jí obejmu holeněmi. O malý kousek zvětšený tlak na udidlo už vranou ujistí a díky holením zastaví hezky s váhou na všech čtyřech. „Hodná holka.“ Chválím jí a začínám jí už navyknutým způsobem ohýbat krk. Na levou, na pravou, a protože na levou je horší, tak na tu jí pak ještě podám malou kostku cukru. Tak malou, aby jí v pohodě dostala do huby i přes udidlo, navíc se už na jazyku lehce rozpustí a tak nedělá problémy, přitom ale pomůže koně naslinit a uvolnit týl, díky spojnici s jazylkou. Poberu si zpátky otěže a lehkým stisknutím holení, které jsou pořád nezvykle vysoko Nechám klisnu znovu vykročit.
Opracování probíhá jako obvykle, po okrokování si zkoušíme pár přechodů do zastavení, občas někde zakroužíme, začínám využívat kavalet, které Blood s Jasonem nosí, ovšem ne na přejíždění – dělám mezi nimi hada a vranou tak ohýbám k jedné i druhé ruce. „Nepředkláněj se tolik, Kitty. Houkne na mě Jason, když položí na zem další břevno. Parkurové třmeny jsou vážně nezvyk a jak se do nich tak trochu opírám, vyletí mi horní polovina těla dopředu. „Holeň konstantně přiložená, nedržíš se s ní přímo, ale má neustálý kontakt, díky tomu jsi pak stabilní.“ Připomíná mi trenér věci, které sice už dávno znám, ale nezvyk je nezvyk. Snažím se si tuhle pozici trochu víc zažít, i když vranou po zastavení výraznějším naklopením pánve dopředu a lehkého tlaku na udidlo žádám o couvání. Po chvilce už couvá hezky živě, na záď, a já tak vím, že je co se kroku týče, uvolněná dost. Toho už si všímá i Jason a protože holky jsou na tom podobně, volá na nás další instrukce. „Začněte klusat holky. Nejdřív kratší úseky, víc přechodů, hezky si je podsaďte, ať pak vyklušou jak maj. Naohýbat, až budou zahřátí, můžete zkusit prodloužit a zkrátit a přejít tady přes kavalety. Kitty s Mell, vy budete muset lehce prodloužit, Izzy naopak trošku zkrátit.“ Pokračujeme tedy podle instrukcí trenéra a protože opracování je pro nás všechny už rutina, brzy po jízdárně klušou tři spokojení koně s hlavou sice pořád ve vytažení, ale už o něco více na otěži, na rovných liniích si zkouším reakci Asie na zrychlení a pak naopak zpomalení vysedání a ona se hned přizpůsobuje mému tempu. V delších krocích pak vjíždíme do kavalet, pravidelné tempo, holeněmi srovnat na střed, ohlídám si aby mi holeně a kolena zůstaly na místě a zvednu se jen kousek nad sedlo, koukám nahoru a zároveň lehce klesnu rukou, ať si vraná může balancovat. Cítím, jak natahuje kroky a protože mám ruku pružnou, automaticky jde za ní tak, jak si zrovna hýbe krkem. Poslední kavaletu ťukla, neměly jsme prodlouženo dost. Udělám proto oblouk zpátky za kavalety a zkoušíme to znova, s pořádným zájezdem a trochu víc natáhnout kroky. Tentokrát už to vyšlo  Usměju se na Izzy, se kterou se vyhnu, zrovna najíždí na kavalety z druhé strany. Oklusáno a naohýbáno brzo máme, provádíme tedy sérii přechodů, já si zkouším práci na dvou stopách, abych Asii dostala před holeň a na otěž. To už nám na jízdárně vyrostlo kavalet poněkud víc – a Jason se opět ujal slova. Zavolala si nás k sobě, a když jsme se kolem něj shromáždily, v kroužu, začal popisovat. „Budete najíždět na zvýšené kavalety u krátké stěny,“ ukazoval, „a přes kavaletu si vždy nacváláte. Do stehenního sedu, obloukem, jen pár cvalových, a zase klus. Několikrát si to zkusíte na obě ruce, pak můžete nacválat na stěně a opracovat si. Hrajte si zase s tempem a prostorností skoků, můžete pak ty kavalety využít a z nich najet na dlouhou stěnu do kontracvalu. Využívejte i tyhle cvalové kavalety,“ pokynul ke třem kavaletám, „Izzy má pro sebe prodloužené ty klusové, mělo by vám to zhruba vycházet na normální cvalový skok. Na koho zavolám, pojede ke mně a budeme pracovat tady na kruhu.“ Na asi dvacetimetrovém kruhu byly poskládané čtyři kavalety. „Nezapomínejte brát ohled, sledovat co se kolem vás děje, přizpůsobovat se tomu.“ Houknul na nás ještě Jason, když už jsme se rozcházely k práci na cvalu. Vranou jsem měla na kontaktu, před holení, a u stěny jsem poto lehkým stiskem holení pobídla klisnu do klusu. Začala jsem vysedávat v pravidelném tempu, zadek lehce nad sedlo, nechávám se vyhoupávat, a vnitřní holení se postarám, aby mi vyjela roh do krátké stěny. Pak už sleduji kavaletu – tu ádl od nás, ať je výsledný oblouk dostatečně prostorný. Otáčím ramena zhruba po linii, která by vedla z mého vnějšího ramene do středu pomyslného oblouku, vnější holeň za podbřišákem, hlavní je ovšem vnitřní holen do vnější otěže. Klisnu mám zarámovanou mezi holení a otěží, dívám se někam za kavaletu, pár klusových před zůstanu ve třmenech o jednu dobu déle, tím si přesednu na špatnou nohu – pomůcka při nacválání. Posouvám ruku níž, aby se vraná na kavaletu mohla podívat, zasednu, víc na vnější sedací kostt, natočím ramena a dám pobídku. Vraná se doslova do psímene přes kavaletu převalí a pak kluše dál, vyhozená z rovnováhy, z rytmu, ze všeho. „Hoou.“ Rovnám jí, pobírám otěže, nechám jí přejít do kroku a z něj korektně naklusat zase zpátky. Vysedávám a opisuju oblouk zpátky, tohle chce zopakovat. „Víš co se tu stalo?“ ozval se Jason, který naše počínání sledoval. „Povolilas otěž. V momentě, kdy potřebovala trochu oporu, jsi jí zahodila, ona se vyvalila na předek, nějak se přes tu kavaletu dostala, ale kompletně jsi jí tím rozhodila. Nezahazovat. Na stálém, měkkém kontaktu. Máš ruku pružnou, nech jí uvolněnou a jen si jí pasivně přizpůsob.“ To už přijíždíme ke kavaletě znovu. Ruka mi volně visí z ramene, v lokti pokrčená, všude měkká a pružná – a tak když si vraná vytáhne hlavu a přehoupne se přes kavaletu v prvním cvalovém, pohodlně se jí přizpůsobí – já se zvednu ve třmenech do stehenního sedu a slovně jí pochválím, zatímco jí vedu po oblouku zpátky na stěnu. Jen ten půloblouk k ní, pak houknu „A kluus,“ narovnávám se a s oejmutím holeněmi přivřu prsty okolo otěže těsněji. Vraná přechází do klusu a já začínám opět vysedávat. Zatímco si zkouším nacválání takovýmhle způsobem na obě ruce, vysvětluje Jason Mellyse, že se nesmí zvedat ve stehenním moc nahoru. „Je to sice stehenní, ale do jisté míry pořád sed. Jen se trošičku pžizvedni, ták, ták, takhle je to správně. Sedlo pořád cítíš. Jakmile se dostaneš výš než sem, už se do toho sedla zpátky vrátíš jen těžko.“ Slyším, když nacváláváme naposledy už na druhou ruku. Dávám si pozor na kontakt na otěži a tak už fungujeme normálně Několikrát jsme si zkusily přecválání na obě ruce a já se rozhodla ocválat souvislým cvalem. Jely jsme teď na pravou ruku, v lehkém klusu, vysedávala jsem na správnou nohu, jen kousek nad sedlo. V rohu jsem klisnu protlačila do projetí vnitřní holení a když jsme opustili prostor, kd se te´d pracovalo na nacválání, nechala jsem se vyhodit nad sedlo o vysednutí, uzavřela kolem těla koně holeně a kolena, přidržela se trochu o horní stranu stehen a zůstala nahoře dvě doby. V této fázi by to mohlo být zbytečné, jelikož vraná se už hezky nesla s uvolněným hřbetem, ale neuškodí to. Jakmile jsem vysedávala na nesprávnou nohu, posunula jse vnější holeň dál za podbřišník, ne moc, abych neztuhla v kyčli, v hlavě si ohlídala, abych nepopustila otěže a v dalším zasednutí přišla poloviční zádrž a pobídka do cvalu. Vraná vycválala hezky kulatě, základní ocválání už měla díky opakovanému naskakování za sebou, tak jsem zůstala v pracovním sedu a přizpůsobovala se jejímu pohybu. Cítila jsem, jak cválá hezky do kopce, což značilo že za dobu nižší aktivity neztratila tolik svalstva, kolik bych se mohla obávat. Rozsáhlý prostor jízdárny jí ovšem lákal a tak jsem jí musela trochu přidržet mezi holení a otěží, aby se mi nerozlítla kupředu – svou roli hrál samozřejmě i sed. Blížily jsme se ke konci krátké stěny, provedla jsem proto poloviční zádrž a z ní vranou nechala přejít rovnou do kroku. Hezky se přitom podsunula, napřímila a rohem jsme už projížděli v pravidelném kroku. Samozřejmostí byla i pochvala. Na krátké stěně jsme si zkusily dovnitř plec, pak narovnat a po rohu opět vycválat – a to samé i na druhou ruku, než jsme pomocí polovičních zádrží zkoušeli prodlužovat a zkracovat tempo a přejíždět přes kavalety. Samozřejmě opět na obě ruce a poté jsem s ní trochu popracovala na obloucích v kroku a klusu, ať si oddechne od cvalu, dneska to bude ještě náročné dost. Jason zatím pracoval s Izzy na kruhu s kavaletami, upozorňoval jí na chyby, které se nám neparkurákům Zdály naprosto neviditelné.
Po Izzy jsem přišla na řadu na individuální moment Já. Občas samozřejmě kouknul i po ostatních a zavolal na ně nějakou radu nebo výtku, pak se ale obrátil na mě. „Tak Kitty, nacválej si, a pojedeš po vnější straně kruhu, okolo těch kavalet, chytneš si rytmus a až se na to budeš cejtit, pojedeš nejdřív dvě kavalety na kruh, a když to půjde, zkusíme to objet celé. Co ti vyhovuje víc, stehenní nebo pracovní?“ „Na samostatný prvky, jedna řada kavalet nebo jedna skoková řada stehenní, úplně se z pracovního nestíhám vyhoupnout nahoru, ale když je toho víc, tak pracovní, Asie má tendence se rozlítávat.“ „Jo rozlítávat jo? A neměla by jako drezurák udržet rytmus?“ zasmál se jako Jason a pak mávnul rukou, dřív než jsem stačila cokoliv říct. „Ale jasně, chápu, skoky spoustu koní znervózní a natěší, to je docela známá věc. Tak jo, zkus si to v pracovním a když to půjde, přejdeme do stehenního.“
Vyvedla jsem klisnu na kruh, moje ramena směřovala po linii od Jasona ven z kruhu, hlava vzhůru, vnitřní holeň do vnější otěže, vnější holeň hlídá záď. Šly jsme v kroku, a když jsem našlápla vnější třmen, lehce natočila ramena a dala pobídku, vraná se hezky zhoupla a vycválala do cvalu. Držela jsem si jí zarámovanou mezi holení a otěží, v pracovním sedu, cítila jsem jak jí mám hezky před sebou a vedla jsem jí po linii kruhu pomocí holení a sedu, jen občas jsem přizvedla a brnkla do vnitřní otěže, když jí zajímalo spíš něco za jízdárnou. Jednou jsme ocválaly kruh a Jason kývnul, „Zkuste si tedy dvě kavalety.“ Obecválaly jsme ještě tu jednu, a už jsem koukala do následující, natočila ramena trochu víc dovnitř, stále se ale nikam nenahýbám, potřebuj jí nezatěžovat vnitřní plec, po vnější otěži jsem jí k ní vedla – a koukala se kamsi za ní, abych neměla tendenci se hrbit. Jen periferně jsem jí vedla na střed kavalety, holeněmi jsem jí rovnala, uvolněná ramena, lokty, zápěstí, stejně jako sed, takže když vraná zvedla cvalový skok, automaticky mě to vyhodilo trochu nad sedlo – trochu moc. Cítila jsem chabější rovnováhu, ale zůstala v sedle i po překonání, když jsem vranou vedla kolem následující kavalety, a pak na tu další v pořadí. „Prošlápni paty, palce nahoru. Holeně pořád na jedom místě, nikam se nezvedej, jen se nech – ták, tak je to dobře.“ Odkýval mi už další překonání, kdy jsem se zvedla jen o cíp nad sedlo, cítila jsem pořád lehoučké tření rajtek a kůže posedlí, a já cítila že už by mě nemohla tak snadno vyklopit. Ještě jednou jsme překonali jednu kavaletu, Asie šla hezky pravidelně a já se přizpůsobovala jejímu pohybu. „Můžeš celej kruh.“ Kývnul na mě Jason, „A mysli si na ty nohy. Máš kratší třmeny než jsi zvyklá tak je to přirozené, ale o to víc se na to musíš soustředit.“ Jo, chyběly mi moje dlouhé drezurní třmeny a sedlo jako křesílko. Mohla jsem ale už vranou vést po pravidelném kruhu bez nějakých šišatin, a soustředit se na pravidelný počet cvalových mezi jednotlivými kavaletami. To mi pomáhalo dodržovat pravidelný rytmus. „Super, super.“ Kýval Jason, když už jsem si našla ten určitý grif a překonaly jsme celý kruh s tím, že mezi každou kavaletou byly čtyři cvalové – pátý byl přes. Vrané to hezky vycházelo, zklidnila se, a tak jsem si troufla přesunout se do odlehčeného sedu. Pořád jsem přitom myslela na špičky nahoře a přiložené holeně, takže jsem se nemohla dostat ze třmenů nějak vysoko nad sedlo, kde bych ztratila rovnováhu. Pokud jsem dodržovala tohle a udržovala kontakt, šla Asie hezky pravidelně a v klidu. „Změň si směr.“ Houknul na mě Jason a pak se otočil na Izzy, která projížděla cvalové kavalety. „Nezahazuj ty otěže.“ Ten chlap má oči všude Stočila jsem vranou do Ska a pak jsme provedli to samé i na druhou ruku. Pak jsme měli za úkol provést mezi kavaletami pět a pak zase tři cvalové. S tím jsme neměly moc velkou potíž, jakmile jsme přišly s Asií na to, jak prostorný cvalový skok to vyžaduje  Opět na obě ruce, než nás Jason odvolal a zavolal si k sobě Mellysu. Vyjely jsme z kruhu a já Asii nechala chvilku v kroku na delší otěži. Během toho jsem si všimla, jak běhá Bloodye po jízdárně a přestavuje kavalety na skoky. Já s Asií zatím pracovala na nějaké práci v kroku.
Když opustila kruh i Mellysa s grošákem, otočil se Jason na nás. „Tak si můžete rozeskákat, máte k dispozici dva samostatné křížky s odskokovkou, a kavalety s křížkem. Ty jsou na podobné vzdálenosti jako bude finální cvičení, takže si zafixujte délku tohohle cvalového skoku. Samotné cvičení budeme muset postavit dvakrát, protože Meteor by se Asii na Asiin cvalový skok nevtiskl.“ Uchechtnul se trochu Jason, „ale vybavení tu máme dost, takže dobrý.“
Začalo se tedy se skoky. Cvičení nevyžadovalo nic vysokého, takže šedesát centimetrů bylo takové optimum pro to, abychom to v pohodě zvládli i po pauze a zároveň už se koně museli trochu snažit. Dva křížky s odskokovkou vyrostly na místě nacválacích kavalet, a jako první najížděla Izzy s Meteorem. Jako parkuráci byli o dost před náma, bylo to vidět na jejich jistotě, stylu – zkrátka takhle malá překážka pro ně neznamenala žádný problém. Přesto na rudovlásku Jason houknul, ať otěž nad skokem dává ještě o něco méně. „Mít jinýho koně, tak se ti po skoku rozletí.“ Dodal, zatímco se k překážce blížily Mellysa s Callatosem. Jednoduchý křížek pro ně taky nebyl nijak velkým problémem, nicméně trenér Mellysu upozornil rovněž na jednu chybu. „Kontakt s koněm musíš mít po celé délce nohy. Pokud se budeš opírat zejména o kolena, snadno se ti stane tohle.“ Předvedl na ní, když u něj s Callem zastavila, jak snadno sklouzne noha dozadu a tělo tím pádem dopředu, ačkoliv koleno zůstává na místě. „Stane se otáčivým bodem a snadno tak ztratíš rovnováhu. Pokud budeš mít stále na koni celou nohu.“ Přitiskl jí nohu ke Callově boku, „Tak se ti nic takového nestane. Kitty.“ Houkl na mě. Vedla jsem vranou rovně, přímo na skok s kavaletou, holeněmi ssi jí srovnala, aby najížděla rovně a kolmo, v lehkém klusu. Před kavaletou přesednu, zasednu, a když se na ní zvedá, přijde pobídka. Levá holeň za podbřišákem, pravá na, natočená ramena, snažím se nepovolovat otěže. Vraná nacválá, což mi pomůže vyhoupnout se do odlehčeného sedu – myslím na prošláplé paty, přitisknuté holeně, nikam nepřepadávat, ramena dozadu – a vraná se přehoupává přes. Jdu pohybem s ní, ruka jí následuje, koukám se kamsi za skok. Po dopadu se lehoulince opřu do třmenů, abych jí nežuchla do zad, a nechám jí od skoku odcválat. „Šla ke skoku moc rychle. Klidnější tempo, nebo tě támhle vysype.“ Ukázal na hada, kterého už měla Blood skoro postaveného. Ještě několikrát s námi takhle prošel jednoduchý skok, na obě ruce z klusu, pak ze cvalu, a posléze skok, kavalety a skok na rovině, abychom věděli, co čekat, až budeme skákat hada. Každá jsme si to zkusily jednou na každou ruku – abychom věděli, ale zároveň neunavili koně.
Ještě než jsme přišly na řadu my, říkal mi Jason, jak mám reagovat. „Meteor i Callatos jsou ve skocích zkušení, nemají problém, Asie má ale tendence se hnát – a to by se ti tady perfektně vymstilo. Nikam jí nepouštěj, nepředkláněj se (věděl, že když kůň začne spěchat, začnu se troch protáčet) a udrž kontakt na otěži. Klidně proveď několik polovičních zádrží, když to nebude ono, tak klidně i kroužek.“
Když jsme se tedy v pravidelném, prostorném cvalu blížili k překážkám, ani jeden jsme nebyli zaskočení, když se Asie chtěla rozehnat. Podržela jsem si jí sedem, zarámovanou mezi otěží a holení, zahrála na otěže a houkla „A kliid holka, kliid.“ Provedla jsem poloviční zádrž jen jako upozornění a to už jsme se blížili k prvnímu skoku. Připravila jsem se na to, že půjdu dopředu, zároveň ale nešla dřív, než se Asie odmrštila a vyhodila mě ze sedla. Otěže nepovolovat moc, jen aby si vytáhla krk, jinak bych jí na kavaletách ztratila. Kavalety byla jen břevna na zemi, takže diktovala cvalový skok, ale koně nijak nenamáhala – a Asie se jasně soustředila na to, kam že to má dávat nohy. Zapomněla se i rozletět Před překážkou přišla jasná pobídka a už jsem se zvedala, šla s pohybem, nohy na koni a koukám se kamsi dozadu. Vraná se přehoupla přes a já jí spokojeně pochválila. „Super!“ pokývnul spokojeně i Jason a já to brala jako úspěch dne Z druhé ruky to samé a pak jen chvilička v kroku, aby si koně trochu odpočali, zatímco nám Jason vysvětloval cvičení.
„Tohohle hada jsem původně plánoval pro Asii, protože má tendence se dostat do stresu, jakmile vidí překážky, větší množství a nějaké kombinace, ale určitě to oceníte i vy.“ Otočil se na holky. „Musíte totiž nějíždět ke skoku tak, jak máte určeno, nesnažit se někde uhýbat, zkracovat si nájezdy, jezdit pod úhlem – což nás ale dost často svádí. Taky se naučíte držet rovnováhu tak, abyste koně někam nestrkali, nevrhali ho dopředu – a kůň samozřejmě musí dávat pozor, kam dává nohy. Teď jak na to.“ Přistoupil na začátek a začal, „Najíždíte ně první skok samozřejmě po rovné linii. Vaši koně předpokládám nad skokem změnu vedoucí nohy umí, tak toho využijete a změníte nohu do oblouku. Pozor, abyste nad skokem nepovolili otěž až moc, abyste měli po doskoku koně pod kontrolou. Povedete ho po téhle linii, snažíte se jet středem, samozřejmě, před skokem pobídka. Celou dobu svižné, dopředné, pravidelné tempo, nad skokem zase moc nepovolit otěž. Necháte změnit nohu nad, můžete otevřít otěž, ať kůň ví, a pokračujete dál. U posledního skoku platí zase to samé.“ Popisoval nám Jason a otočil se na nás, aby se ujistil, že chápeme. „Izzy, pober si Meteora, proveď pár přechodů, a ukážete nám to.“ Vyzval rudovlásku která nevypadala úplně nadšeně z toho, že má roli „zkušeného matadora“ Ale ochotně si pobrala otěže a za chviličku už cválali vyrovnaným tempem na řadu, kterou jí Jason ukázal, že je její. Blížili se klidným cvalem, bez potíží překonali skok, následovali linii a ačkoliv na pruhovaných kavaletách bylo jasně vidět, že někdy trochu vyjeli víc ke kraji než by bylo záhodno, překonali celou řadu v klidu a pohodě, čistě. „Hlavní je nepanikařit.“ Shrnul Jason poté, co rudovlásku pochválil. „Holky, pobrat, probrat, a jedeme!“ vyzval mě s Mellysou a Izzy pokynul, že si zatím může hada jezdit. „Samozřejmě ne pořád do zblbnutí, občas si proveď nějaký ten přechod, zpracuj si ho vedle na kruhu, a pak znova na hada.“ Dodal ještě, než se otočil na nás.
Jako první jsme měli najíždět na řadu – tu druhou, samozřejmě, my. Klusala jsem s vranou po obvodu, hezky aktivně, vysedávám, pak přesednu, zasednu, natočit ramena, našlápnout levý třmen a pobídka. Samozřejmě kůň stále na otěži, vraná se vyhoupne do prvního cvalovýho a já se lehce zvednu ze sedla – stále ho ale cítím, jak se kůň pode mnou pohybuje. Dokážu i v odlehčeném sedu určit, že nacválala jak jsem chtěla na levou, to znamená na tu kterou pojedeme po prvním oblouku. Sleduji první překážku a ve správný moment zatížím třmen, natočím ramena, ale niakm se nerozpadám, otevřu otěž, vedu vranou vnější a vnitřní holeň jí nutí se opravdu ohnout. Stálý kontakt holeněmi, nic křečovitého, kůň zarámovaný a pravidelné tempo. Ruce stále ve vysoké pozici, jak se blížíme ke skoku, klesají tak, jak si Asie vytahuje krk – nemyslím na to, uvolněná ruka jde za ní automaticky. Stejně tak když zvedne předky, automaticky jdu s pohybem, jen se musím soustředit abych se nenahýbala, když zatěžuji vnitřní třmen a otvírám vnitřní – levou – otěž, a otáčím se tam trupem. Menší skok, pro nás ne bezproblémový, ale poměrně běžný, překonáme v pohodě a já hned po doskoku dávám pobídku, a sleduji linii oblouku. Stále ve stehenním sedu, Asie je na otěži aby se mi narozlítla a objímám jí holeněmi, nutím jí hezky zvedat nožky. Trošku si vytáhla krk, nijak zvlášť, stále má základnu zvednutou, ale jen tak, aby viděla kam vlastně šlape. Cítím, jak jí to v hlavě šrotuje a ona poslušně zvedá nožky. „Podpoř jí holení!“ houknul na mě Jason, když jsme se blížili k dalšímu skoku. Udělala jsem, jak řekl, šla uvolněně s pohybem koně, a to jak trup, tak ruka, a přitom myslím na přiloženou holeň, takže se nikam nepřevážím. Teď naopa zatížím pravý třmen, natočím se doprava a otevřu pravou otěž – obě ruce posunuté lehce po krku, ale jen tak, jak Asie potřebuje, nezahazuju je úplně. „Koukej nahoru!“ zavolal na mě Jason – jo, sledovala jsem kavalety za skokem. Přesto ale Asie dopadla čistě a já už jí vedla otevřenou vnitřní otěží – respektive vedla jí ta vnější – po oblouku mezi kavaletami a sledovala poslední skok. Z drezurky už jsme přesnost vedení měly v krvi, takže to nám nedělalo problém, jen jsem musela trochu prsty pracovat s otěží, aby se mi vraná nerozlítla kupředu, začala být nervózní. Nikam jsem jí ale nepustila, promluvila na ní a protože jí vedla vnější otěž, mohla jsem jí vnitřní pohladit po krku. Jak mě učil Seb, Když se to štve nejvíc, chovej se jako by se děl pravý opak. Vraná stříhla ouškama, a po pobídce holení se zvedla ke skoku, ze kterého už jsem jí vyvedla po oblouku a moc jí pochválila, tímhle mi opravdu udělala radost. „Super!“ kývnul na nás i Jason, a pochválil mě za zvládnutí toho, jak vraná ztratila klid. „Přesně od toho to tu máme, takže bomba. Půjde Mell a pak hned ty, z druhé ruky.“
Mellysa s Callatosem rovněž řadu překonala. Jason jí před řadou připomněl, že musí držet pravidelné, svižné tempo, jinak se jí to nepodaří, a nakonec si poradili hezky. Pak jsem šla na řadu já – opět nacválat, na pravou ruku, sleduji skok a vedu k němu Asii takovým tempem, jaké jsme měli minule. „Hlavně v klidu!“ houknul na mě Jason a já se ušklíbnu. „To řekni Asii,“ napadne mě, ale neodpovím. Sleduji skok, soustředím se na něj, zároveň ale ramena dozadu, uvolněná, abych šla s koněm tak, jak to potřebuje. Přiložené holeně, vraná na otěži. V momentě kdy cítím, že chce dopředu, si jí přidržím v poloviční zádrži, a houknu na ní „Ale kliid..“ ne káravě, pousměju se přitom a to už odpočítávám poslední cvalové před skokem. Pobídnu jí, aby věděla že do toho má jít, hezky se zvednout a vím, že jí nesmím přepadnout moc dopředu, jinak budou kavalety zatraceně velkou výzvou. A pravděpodobně nepřekonatelnou – minimálně ne v pořádku a to bych jí ještě víc vystresovala. Zvednu se proto jen tolik, kolik mě její tělo vynese v pohybu, radši jít za pohybem než před ním, ruce se automaticky sunou dopředu a já se dívám doprava a dávám si pozor, abych se nezhroutila ramenem dolu. Právě otěž se pootevře, pravý tmen víc zatíží a postupně se narovnávám, jak klesáme dolu. Skok je menší, je to hned, a vraná dopadla jak měla – hned po doskoku přichází pobídka, aby zvedlaa nožky, dávala pozor, a ruce jí dávají prostor k tomu sledovat, kam ty nohy vlastně dává. Přitom si ale lehce porahju prsty když cítím, že chce spěchat, a promlouvám na ní „A pššš, hodná holka.“ Šest kavalet mezi jednotlivými skoky, šest cvalových – skok před sebou nijak neřeším, po linii jedeme dobře, jen jí připoídnu abych jí dodala odvahy a samozřejmě jí na poslední kavaletě rovnám, protože nad skokem už budu chtít změnit vedouc nohu. Asie se k němu dostala hezky v klidném tempu, v pohodě odskočila, vypadala, že si to začíná užívat – a následující kavalety už přecválala jako naprostej profík, nehnala se, nesla se, dávala pozor kam dává nohy, a všimla jsem si jak dala i víc energie ho posledního skoku. Taky po něm, když jsem zůstala ve stehenním, skoky prodloužila a hodila si zadky do vzduchu – jen trošku, odfrkávala si a já věděla že to je jedne z jejích způsobů jak říct „Juhůůů tohle je super.“ Smála jsem se, podrbala jí na krku a zahodila otěže. Postupně jsme přešli do kroku a Jason pokýval hlavou. „Super, přesně tohle jsme po ní chtěli. Bomba, vážně.“ „Budeme pokračovat?“ zeptala jsem se trenéra, protože jsem věděla že jedna ze zásad tréninku je v nejlepším přestat. A tak mě nijak nepřekvapilo, když zavrtěl hlavou. Vezmi jí ven, vyklusej, vykrokuj, a dneska už žádná zátěž.“ „Jistě šéfe.“ Pokývala jsem hlavou a bylo mi jasné, že tohle cvičení ještě vyzkoušíme. Bloodye nám šla zatím otevřít jízdárnu.