lia a charakter: „Tak…“ Strčila jsem si pramínek vlasů za ucho a natáhl se pro nejbližší lopatu, kterou jsem položila do kolečka. Vzala jsem si také vidle, které skončili u lopatu. Samotné kolečko jsem vzala a odjela s ním k boxu dvacet sedm, který obýval můj svěřenec. Našpulila jsem pusu a dootevřela dveře o nějakých těch pár centimetrů. Dnes to nebylo tak hrozné. Natáhla jsem se pro poloprázdný kbelík, který jsem postavila před box a do rukou si vzala vidle, se kterými jsem začala s vyhazováním špinavé tmavé mokré slámy. Ta zlatavá, čisťounká mířila k zadní stěně boxu. Jakmile bylo roztříděno, vyměnila jsem vidle za lopatu a pustila se do vyhazování špinavých pilin. Jakmile byla i tato část hotová, vyrazila jsem s kolečkem na hnojiště. Kde jsem ho opatrně vyklopila, sjela z rampy a zamířila pro čistou podestýlku – několik pořádných lopat pilin, jeden balík slámy a jeden balík sena. Oba balíky jsem vyložila před boxem, do něj vyklopila piliny, které jsem rozprostřela. Následně jsem dotáhla do středu boxu balík se slámou, který jsem rozřízla a rozprostřela po boxe, seno skončilo napěchované v jeslích. Nářadí jsem uklidila na své místo, provázky vyhodila, špinavou vodu z kbelíku vylila, samotný kbelík umyla, utřela a natočila do něj čistou vodu. Kbelík jsem pak postavila do boxu.