lia a charakter: I když jsem měla dojem, že kolečko na mě v žádném případě namůže zbýt. Stal se zázrak, v nářaďáku jedno stálo. Jedno jediné, ale to mě bohatě stačí. Naložila jsem do něj lopatu s vidlemi a odvezla si ho před box. Nářadí (lopatu a vidle) jsem si opřela o box, ze kterého jsem si vynesla prázdný kbelík na vodu a položila ho vedle kolečka před box, popadla jsem vidle, našpulila pusu a prohlédla si hnědákovu ložnici pořádně. Box číslo dvacet sedm, vypadal jak po výbuchu. Doslova. Sláma byla nahrnutá k zadní části boxu, seno s ní promíchané. Piliny zářili na místě, kde hnědák vylil kbelík tmavou barvou a v napáječce se koupalo všechno, co se v boxu dalo najít. Vzdychla jsem a pustila se do toho, ať to mám rychle za sebou, ne? Nejdřív jsem vytřídila slámu, špinavá a mokrá do kolečka, čistá ať si klidně zůstane v zadní části boxu, tedy zatím… Vidle jsem následně vyměnila za lopatu a pustila se do vyhazování pilin. Jakmile byla i tato část hotova, vyházela jsem do kolečka mokrou podestýlku z napáječky do kolečka, vybrala jsem mu za žlabu, který jsem otřela stejně, jako plastové části na likitu. Ještě zbavila box pavučin, které si tu začali protivní pavoučci tvořit. Hadřík jsem vrátila na své místo a s kolečkem vyrazila ke hnojišti. Opatrně jsem vyjela na rampu, kolečko vyklopila, sjela z rampy a zamířila si nabrat novou, čistou podestýlku. Na dno kolečka přišla nová várka pilin, n ni dva balík – seno a sláma. Balíky jsem vyložila před boxem, do něj vyklopila čisté piliny, které jsem rozprostřela stejně jako slámu. Do jeslí jsem nacpala seno, provázky vyhodila, nářadí uklidila, kbelík umyla, utřela, natočila do něj čistou vodu a postavila ho do boxu. Pro dnešek bylo hotovo!