lia a charakter: Našpulila jsem pusu a nespokojeným pohledem přejela tu spoušť, místo které tu byl ještě včera večer krásně vyčištěný a nastlaný box voňavou slámou. Kéž by! Kbelík ležel zvrhnutý pod žlabem, ta troška toho sena, která tu zbyla byla roztahaná po troškách po jedné stěně boxu, tam kde stěnu sdílel Charlie se Shakespearem. Bylo mi jasné, že jestli to moje stání bude ještě chvilku trvat, dneska se nikam nehnu. Vidle, o které jsem se do této chvíle opírala, jsem zvedla a pustila se do práce. Čistá sláma šla k zadní stěně, ta mokrá do kolečka. Cestou jsem posbírala zbytky sena, které se dali a nacpala je do jeslí. Kbelík jsem postavila před box a vrhla se na oblast pod žlabem. Tam toho bylo nejvíce, protože jak to vypadala, Charlie zvrhl plný kbelík, takže šlo všechno v jeho okolí pryč, včetně pilin, do nichž jsem se pustila následovně. Pokračovala jsem celým boxem, dokud nebyla veškerá špinavá podestýlka vyházena z boxu. V hlavě mi mezitím zněla melodie songu Faded od Alan Walker. Opřela jsem se do kolečka a vyvezla ho na rampu, z níž jsem kolečko vyklopila a zamířila ke skladu podestýlky. Pořádná várka pilin, balík slámy a balík sena – to vše skončilo v kolečku. Balíky následně před boxem a piliny v něm. Pořádně jsem je rozprostřela, stejně jako slámu, seno přišlo do jeslí. Ještě jsem vybrala z žlabu, vyčistila napáječku, vrátila nářadí na své místo, vyhodila provázky, kbelík vymyla, napustila do něj čistou vodu a postavila ho do boxu. Mohla jsem být na sebe hrdá i když uvidí se, jak dlouho to Charlie vydrží, v tomhle ohledu je to mezi námi nikdy nekončící boj. On má totiž o čistotě boxu jiné mínění než já. Ovšem když se vezme můj momentální bordel v pokoji… Tak jsme si kvit.