lia a charakter: Zhluboka jsem se nadechla a do kolečka vložila vidle a lopatu. S tímto nákladem jsem ojela před box číslo dvacet sedm, tam sídlil můj svěřenec. Z boxu jsem mu vynesla prázdný kbelík na vodu, postavila jsem ho před box, lopatu o něj naopak opřela, vidle popadla a bez okolků se pustila do práce. Jedna, dvě, tři… Počítala jsem si várky špinavé slámy odházené na kolečko. Tu čistou jsem házela do zadní části boxu, aby se mi to nepletlo. Za chvilku jsem měla před sebou (přesněji vedle sebe) dvě hromady, jednu čisté, druhou špinavé slámy. Vidle jsem prohodila za lopatu a začalo to nanovo. V tomto případě jsme ovšem vyhazovala pouze špinavé piliny a ty čisté, suché nechávala na svém místě. Po chvíli jsem přeházela hromadu čisté slámy a probrala piliny pod ní. Lopatu jsem opřela zpět o box, do rukou vzala kolečko a odjela ho vyklopit na vlečku, kterou jsem včera tak pracně přehazovala. Opatrně jsem sjela z rampy a zamířila k pilinám, které jsem do něj naházela a přidala k nim ještě balík slámy a sena. Takto jsem se vrátila zpět k hnědákova boxu. Balíky jsem vyložila před ním a piliny vyklopila dovnitř. Pořádně jsem je rozprostřela i pod hromadou slámy, která přišla na řadu vzápětí. Balík slámy jsem donesla doprostřed boxu, rozřízla provázek, který jsme si dala do kapsy a slámu rozprostřela. Seno jsem napěchovala do jeslí, provázek do něho bezpečně uschovaný. Kbelík jsem umyla a natočila do něj čistou, vodu. Postavila jsem ho do boxu, provázky vyhodila a nářadí uklidila.