lia a charakter: Stoupnula jsem si před místo, kde se skladovalo nářadí a založila si ruce na prsou. Ne že by tam nebyla kolečka, těch tam bylo dost, ale mě se do toho tak nechtělo… Zaskučela jsem, zaklonila hlavou a zhluboka se nadechla. Tak pojď, Lio, to zvládneš. Povzbudila jsem se v duchu, naložila do kolečka lopatu s vidlemi a kolečko jsem si odvezla před box. Nejprve jsem však, vzala prázdný kbelík, který jsem postavila před box a vybrala zbytky jídla ze žlabu a mokrá stébla z napáječky. Teprve potom jsem vzala do rukou vidle a začala vyhazovat mokrou tmavou slámu a několik koblížků. Šlo to pomalu, tedy na můj vkus. Když jsem byla s vyházenou slámou spokojená, prohodila jsem ji za lopatu, kterou jsem se pustila do tmavých, tedy mokrých a špinavých pilin. Musela jsem ovšem následně hromadu čisté slámy přeházet, abych mohla zkontrolovat piliny pod ní. Lopatu jsem opřel o box a odjela s kolečkem na hnojiště, kde jsem ho vyklopila a cestou zpět nabrala várku pilin a balík slámy společně s balíkem sena. Oba balíky jsem vyložila před boxem a dovnitř vyklopila piliny, které jsem rozprostřela do rovnoměrné vrstvy, na kterou jsem postavila balík slámy. Rozřízla jsem kapesním nožíkem provázek, který ho držel po hromadě a uklidila jsem ho i s nožem do kapsy. Pomocí vidlí jsem novou slámu promíchala s tou starší a rozprostřela ji na piliny. Ještě jsem do jeslí doplnila seno, provázky vyhodila a otřela vlhkou utěrkou žlab. Ještě jsem vymyla kbelík na vodu, který jsem postavila do boxu a uklidila nářadí.