lia a charakter: Před box jsem si přivezla kolečko a o stěnu opřela vidle s lopatou. Z háčku na stěně jsem si vzala ohlávku a vodítko, pomocí něhož jsem si Charlieho uvázala – opět mi bude při čištění dělat společnost. Prázdný kbelík na vodu jsem položila před box, z napáječky vybrala mokrá stébla sena a slámy.
,, Night is now falling
So ends this day
The road is now calling
And I must away,“ broukala jsem si tichou a pomalou písničku z nejočekávanějšího filmu 2014 a po-padla vidle.
,,Over hill and under tree
Through lands where never light has shone
By silver streams that run down to the Sea,“ vzdychla jsem a pustila se do vyhazování mokré slámy. Ach ta slova, člověk si je ani nepamatuje. Přešla jsem tedy z písně do tiché melodie a pokračovala ve své práci. Vidle jsme po chvíli vyměnila za lopatu a začala s další vrstvou podestýlky. Charlie klidně stál a žužlal či kynklal s vodítkem. Venku lilo – jako z konve. Zbytky sněhu zmizeli, jako pára nad hrncem a teď zemi, která se ještě ani nestačila vzpamatovat, bičovali provazy vody. Doufejme, že se to počasí umoudří, stejně jsem dneska neměla v plánu jít ven. Chtěla jsem pracovat na kavaletkách. Ovšem výběhy po tomhle počasí… fuj. Naštěstí největší liják po chvíli přešel a já nejela s kolečkem na hnojiště v tom nejhorším, každopádně, že bych se vracela do stájích se svým nákladem suchá, to se úplně říct nedalo. Charlie mě bedlivě sledoval, když jsem mu dodělávala box a přinášela čistotu vodu. Modlící se ať z uklizeného boxu neudělá můj svěřenec přes noc bojiště – doslova.