lia a charakter: ,,Tak…,“ vzdychla jsem a opřela se o vidle. Dnes to vypadalo docela pěkně… Ironicky – pěkně. Nad-zvedla jsem obočí a přemýšlela, co dělal Charlie s kbelíkem, když byl pohřbený pod vrstvou podestýlky a na první pohled byste ho přehlédli. Jak se před chvilkou divil Jason. Propichovala jsem pohledem seno rozházené po boxe a hromadu slámy a pilin v jedné části boxu a skoro holou podlahu v té druhé. Co to měl Terry dneska za náladu?
,,Jak dlouho tu hodláš stát a zírat?“ ozval se z vedlejšího boxu Nath, který právě vyhazoval podestýlku z Impulsova boxu.
,,Eh…“ Pokrčila jsem rameny.
,,Čím dřív se do toho pustíš, tím to budeš mít hotové!“
,,O tom pochybuju...,“ s vidlemi v ruce jsem vyhrabala kbelík z pilin a ukázala tu krásně oblepenou věcičku brunetovi.
,,Ou…,“ ujelo mu.
,,Ano, ou,“ plně jsem souhlasila a postavila kbelík před box a pustila se do té krásné hromady na druhém konci boxu. Z druhého konce se ozvalo táhlé zaržání, jak se Paris hlásil o pozornost. Odfoukla jsem si pramínek vlasů z čela a přihodila další část špinavé slámy na kolečko, šlo to pomalu. ZASE! Vztekle jsem zavrčela, když se mi pramínek zhoupl zpět a snažila se ho ignorovat, doufajíc že mě nechá pokračovat v práci. Proč jsem si neudělala culík?! Konečně došlo na výměnu nářadí a já se pustila do pilin, kterých bylo vzhledem k rozlitému kbelíku celkem dost. Budu muset poprosit o zařazení do obchůdku o držák na kbelík… Zamrkala jsem, protože se mi jedno smítko dostala do oka a pokračovala v práci. Ještě poslední… a tahle část je hotová. Opřela jsem lopatu o box, popadla kolečko a vyrazila na hnojiště. Kolečko jsem vyklopila a vyrazila pro piliny, odhadla jsem jejich potřebné množství a na ně cestou přihodila seno a slámu. Oba balíky jsem vyložila před boxem a do něj vyklopila piliny, které jsem hezky rozprostřela, na ně promíchala čistou slámu se starší, snažila jsem se o rovnoměrnou vrstvu a rozřízla balík se senem, které jsem napěchovala do jeslí. Provázky vyhodila a pořádně umyla špinavý kbelík, který jsem opět naplnila čerstvou vodou. Nářadí jsem uklidila a zamířila do kanceláře.
,,Sue?“
,,Ty jsi jdeš pro věci, co? Máš to támhle,“ ukázala na krabici, z níž vykoukli modré rajtky, stejnobarevná podsedlovka a likit. První dvě věci přišli do sedlovny. Poslední jsem zavěsila i s náplní do boxu s připomínkou, že si budu muset brzy nějakou dokoupit.