raven+ikaros: Valášek se pásl ve výběhu a mě čekala jenom práce. V nářaďovně kolečko nebylo, vyčíhla jsem si tedy človíčka, který akorát přivážel slámu.
"Můžu si ho potom vzít?" usmála jsem se na dívku.
"To teda nevím," vyplázla na mě jazyk.
"Ale noták," protáhla jsem se smíchem. Opřela jsem se ramenem o box a čekala na svůj úlovek. Sledovala jsem, jak vidlemi rozhazuje slámu po boxe a vůbec se mi nelíbilo, že budu o několik minut později dělat to samé. Jsem holt dneska nějaká líná.
"Copak to tu vyvádíte, holky?" ozvalo se za námi. Otočila jsem se za hlasem. Stál tam blonďatý klučina, kterého jsem poznala ještě před tím, než jsem musela Florestu z rodinných důvodů na rok opustit.
"Ahoj Sebe!" zamávala jsem mu, přestože stál jen metr a půl ode mě.
"Na, vem si to už!" houkla na mě dívka z boxu. Popadla jsem kolečko a s vítězoslavným úsměvem si ho vezla k Ikarově boxu. Vidle a lopata už stáli opřené o stěnu, chopila jsem se tedy vidlí a s povzdechem se dala do práce.
Vyházela jsem kobylince, které byly na vrchu a dala se do prohazování slámy. Čistá skončila na hromadě v rohu, špinavá v kolečku. Protože se mi nechtělo tahat těžká kolečka, usmyslela jsem si, že pojedu radši klidně i třikrát, než si zničit záda
Naštěstí to nebylo potřeba. Vidle jsem vyměnila za lopatu a začala jsem prohazovat piliny. Brzy jsem to vzdala, protože téměř všechny byly mokré. Vyházela jsem z boxu všechny, čapla kolečko a jela ho vyvézt na hnůj.
Cestou zpátky jsem se zastavila ve skladu, naložila čisté piliny do kolečka a vyklopila je v boxe. Rozhrnula jsem je po gumové podložce a odjela ještě pro slámu. Rozestlala jsem ji vidlemi, smíchala se starou.
Seno jsem nacpala do jeslí, zbytek pod žlab. Uklidila jsem nářadí, zametla po sobě a pak jsem si došla pro hadřík, kterým jsem vytřela napáječku a žlab.
"A šmitec," oddechla jsem si.