karin a vanilka: Vanilka spokojeně baštila seno a tak jsem si jí nemusela uvazovat. Na box jsem si ale raději dala zábrany, aby mi náhodou někam neodcestovala. Upevnila jsem je a odešla si pro vybavení. Na kolečko se ale takhle po ránu stála fronta. A tak jsem se opřela o stěnu a chvilku čekala, až se na mě dostane řada. Mezitím, jsem se zapovídala s novou studentkou, Raven. Zjistila jsem o ní, že jezdí Ikara. Nádherný tmavý plavák. Byla s ním maximálně spokojená. Popřála jsem jí ať na Florestě dlouho vydrží a pak už se na mě konečně dostalo. Sebrala jsem kolečko a vidle s lopatou. Vanilka byla asi zvědavá, kam jsem utekla. Sledovala přes zábrany, kde se nacházím. Ještě že tam byly. „Ustup, ty moje cestovatelko.“ Podlezla jsem zábrany, kolečko dala dovnitř boxu a Vanilku ustoupila k senu. Pohladila jsem jí po plecích a dala se do práce. Špinavou podestýlku jsem házela do kolečka a čistou dávala stranou. Vanilka měla zřejmě jiný zájem než seno. „Ty potvůrko.“ Znovu jsem jí ustoupila. Vanilka zafuněla znuděným, možná opovržlivým tonem a pak mě konečně nechala. Naházela jsem morkou slámu do kolečka a přihodila i pár koblížků. Pak jsem vyjela na hnojiště. Poměrně dost to klouzalo. Ale naštěstí jsem nespadla. Sklusala jsem dolů a a zamířila zpět k boxu. Vanilka toho tu dnes měla poměrně dost. Nabrala jsem špinavé hobliny do kolečka, ustoupila si Vanilku a dohrábla zbytek. Pak jsem zase podestýlku urovnala a vyvezla poslední kolečko. Vanilce jsem přivezla trochu slámy a sena do sítě. Rozestlala jsem slámu a seno nacpala do poloprázdné sítě. Pak jsem uložila nářadí a koštětem vše zametla do boxu. Vanilka měla svůj kbelík prázdný. Naplnila jsem ho po okraj vodou a odnesla do boxu. Posadila jsem kbelík do slámy poblíž napáječky. Napáječku jsem vypláchla a očistila od slámy. Měla jsem hotovo.