cassie + gentleman: Na sobě jsem měla teplejší mikinku a u krku šálu, která mě příjemně hřála. Takhle dopoledne byla ještě zima a dost to štípalo. Pro jistotu jsem dala Gnentlemanovi bederní deku. Zahřejeme pohybem, ale nestála jsem o to, aby se mi nachladil. Hnědák si odfrkl, podíval se zvídavě kolem. ,, Já vím, dlouho jsme tady nebyli co?“ usmála se na něj. Zastavila jsem s ním, kdy jsem dotáhla podbřišník a poté stáhla z obou dvou stran třmeny. Gentleman si přešlápl, kdy jsem na něj houkla, jakmile si chtěl ukročit ke straně. Neměl dneska moc trpělivosti a nejspíše jsme ho jen zdržovala. Povzdechla jsem si. Zastavil a podíval se na mě nevinně, zavrtěla jsem na něj hlavou a vyhoupla se do sedla. ,, Tak šikovný,“ usmála se. Sjela rukou po jeho krku a pohrála si s jeho hřívou. Usadila jsem se v sedle – do základního sedu, což šlo už celkem samo. Vzala jsem si otěže a nechala hřebce ještě chvíli čekat. Přešlápl si a po chvilce udělal jeden krok dopředu. Přenesla jsem váhu dozadu a použila hlasovou pobídku. Sklopil uši, ale zacouval o dva kroky. Pochválila jsem ho a usmála se. Začala jsem vytvářet tlak jednou otěží, zatím co tu druhou pustila. Gentleman reagoval na tlak, ohnul si krk hezky směrem ke mně ze zastavení, a když povolil hezky v týlu, pochválila jsem ho a to samé udělala na druhou stranu. Chtěla jsem ho jen trochu protáhnout. Poté jsem stiskla holeně a otěž nechala volnější, aby si mohl vytáhnout krk dolů a dopředu. Následovala jsem jeho houpavý pohyb. Říkal mi, že si došlapuje hezky pod své těžiště, jak to má být. Rozhlédla jsem se kolem. Nádherná krajina a byla odtud vidět Floresta. Chtěla jsem se tímhle trochu probudit, nýbrž se mi nechtělo vstávat. Připadala jsem si jako chodící mrtvola. Chladný vzduch v přítomnosti mého svěřence mě jistě probudí a nebudu si tak připadat. Odpoledne ho nebudu už zatěžovat a nechám ho ve výběhu s dekou. Hřebec si odfrkl. Dívala jsem se mu mezi uši a soustředila se na svůj sed a hlavně na něj. Ale byl v klidu jako vždycky. Znala jsem ho už pěkně dlouho. Na cvalovce jsme byli sami, alespoň to tak vypadalo. No, každý nechodí takhle dopoledne na cvalovku. Měla jsem i rukavice, aby mi nemrzli ruce. Vzadu malou taštičku, kde měla mobil a ještě pár dalších věcí, kdyby se něco stalo. Možná mi mrzly trochu uši. Hnědák se mi uvolnil a rozehřál v kroku, kdy jsem si pobrala otěže – ani ne pobrala, jako spíše opatrně zkrátila, ale na takovou délku, aby si ještě pořád mohl vytáhnout krk dolů a já měla s ním kontakt. Stiskla jsem holeně a mlaskla. Hřebec zareagoval, rozklusal se a já až při třetím klusovým začala vysedat, abych mu odlehčila záda. Takhle jsem měla šanci se i přizpůsobit jeho klusu a vysedání. Gentleman si spokojeně přežvýkl a odfrkl si, pochválila jsem ho. Tempo bylo svižné a energické, jak jsem byla od něj zvyklá. Žádné loudání, ale tempo, kam dával svou energii. Přechod do klusu se mi taky líbil, pochválila jsem ho. I když neměl tolik trpělivosti dneska, šel jako hodinky a vypadalo to, že je ochotný se mnou spolupracovat. Měla jsem pocit, že by nejraději šel trochu rychleji a jednou tam náznak byl, avšak byl ihned napomenut. Klusali jsme tak dlouho, dokud nebyl v klusu uvolněn a snažila se o stejné tempo. To se mi dařilo, alespoň dokud bude Gentleman chtít spolupracovat. ,, Tak se mi to líbí, chlapče,“ znova ho pochválila a usmála se spokojeně. Jak jsem si myslela, tak mě to probudilo a tohle bylo po ránu přímo ideální. Posunula jsem si vnější holeň za podbřišník, stiskla holeně. Některé jezdkyně používali ještě slovo ,, hop“ nebo něco v tom smyslu, avšak u mě nebylo potřeba. Gentleman reagoval nádherně na pobídku holení – jemný tlak mu stačil, pokud byl dost jasný na to, aby věděl, co po něm vlastně jezdec chce. Naskočil mi hezky do cvalu a já se zvedla do stehenního sedu, nebo taky lehkého, jenž běžně využívám při parkuru. Otěže mu nechala ještě volnější. Pořád jsme byli ve fázi spíše uvolňování než práce. Při cvalu měl už tendenci zrychlovat a přechod nebyl až tak moc ideální. ,, Zapomeň chlapče,“ řekla jsem mu, zasedla jsem a přešla s ním do klusu a stejným způsobem s ním zase nacválala. Protestoval a ještě jednou zkusil vystartovat více vpřed. Opět si ho zpomalila, kdy už si naštvaně zafrkal, ale nepovolila jsem, dokud nepřešel, jak bylo podle mě správné. Nakonec se povedlo, pochválila jsem ho a ve stejném tempu jsme cválali po trase vedoucí kolem Floresty. Ohýbala jsem si ho lehce do zatáček a kontrolovala si nohu, na kterou začínáme cválat. Gentleman pochopil, že s tímhle u mě nepochodí, spokojil se s tímhle tempem. Budou mě pěkně bolet nohy nejspíše od stehenního sedu. Předkloněná lehce dopředu, postavená ve třmenech a držela se lehce koleny. Zvolnila jsem s ním do klusu, až byl dost uvolněný. Po dvou klusových začala vysedat a v klusu si pobrala otěže, když on sám mi nabídl přilnutí na kolmici, pochválila jsem ho a nechala jsem ho klusat. Můžeme začít konečně pracovat a to zejména ve cvalu, kdy budeme prodlužovat úseky cvalu, ale budeme dávat i přestávky, aby se vydýchal. Po chvilce klusu, kdy nikam nespěchal, sice frkal, až jsem měla pocit, že to zní spíše trochu naštvaně a byl pode mnou dost nadupaný, ale byl ochotný se mnou spolupracovat a chovat se jako vzorný koník. Možná doufal, že později za tenhle svůj výkon něco dostane a taky, že ano. Zvedla jsem se opět do stehenního v klusu, byl to trochu jiný pocit než ve cvalu a více nezvyklé, ale vydržela jsem to. Hlídala si hnědáka pode mnou, dívala se mu mezi uši na cestu a poté začala zase vysedat. Dávala jsem si pozor, abych mu nebušila samozřejmě do zad. A z klusu do cvalu. ,, Nejsme na dostizích, chlape!“ upozornila jsem ho, přešla s ním znova a začala už používat zádrže, jak jsem byla zvyklá. Otěže nebyli až tak volné, abych nemohla. Díky poloviční zádrži, pokaždé, když jsme přešli o vhod výše, jsem si ho upozornila na to, že se bude něco dít, vehnala jsem energii do zadních nohou a tím si ho i podsadila – připravila jsem si ho jak fyzicky tak i psychicky na další úkon. Zádrž používala pří přechod o chod níže. Gentleman to znal, reagoval dobře. Přešel na podruhé pěkně do cvalu, udržující si tempo. Po několika metrech ve cvalu, jsem s ním přešla do klusu, kde klusali pár metrů a znova do cvalu. Přechod byl ještě lepší, Gentleman si odfrkával a cválal, velmi pěkně a s nadšením. Poté s ním přešla do kroku. Za pomocí zádrže, kdy mu na hřbetě překážela, dokud nepřešel až do kroku, kde mu uvolnila otěže, aby si vytáhl krk dolů a dopředu a dostal chvíli přestávku. Po vydýchání, opět do klusu, kde jsem si pobrala otěže zpátky na přilnutí, velmi opatrně a dávala hřebci čas. Chvíli byla ve stehenním a poté zase do cvalu, kdy jsme prodlužovali dobu cválání. Takhle to šlo celou dobu na cvalovce, kdy jsme začali konečně pracovat. V kroku dávala přestávku, v klusu pobírala a zkoušela si stehenní sed, stejně jako ve cvalu, kdy prodlužovala dobu cválání a poté zase přestávka. Gentleman vzrušeně frkal, napínal svaly pokaždé, když jsme šli do cvalu a nemohl se dočkat rychlejšího tempa, které jsem po něm nechtěla, ačkoliv bylo rychlejší než jsme byli zvyklý. Někdy si přežvýkl. Až při posledním cvalu jsem ho nechala, ať trochu zabere, on si zrychlil, jak chtěl. Nadšeně frkal. Měli jsme práci na cvalovce za sebou a já ho zvolnila do klusu, otěže jsem mu zahodila a vysedala jsem.
,, Šikovný chlapec,“ pochválila ho za jeho práci. Vydýchal a uvolnil se v klusu, kdy ho poté nechala v kroku, též na zahozené otěži. Gentleman si vytáhl hlavu dolů jak potřeboval a jak jsem mu to i dovolila. Vydýchával se, pofrkával a když jsme byli vydýchaní, seskočila jsem z něj. ,, Šlo to ne?“ mrkla jsem na něj, podrbala ho mezi ušima. Uvolnila mu rovnou nánosník, poté dala nahoru třmeny a uvolnila podbřišník. Vyrazila s ním směr stáj, kdy se ještě trochu prošli.