cassie + gentleman:
,, Dneska je i příjemně co?“ usmála se na hnědáka. Bylo chladnější počasí, takže jsem s ním mohla vyrazit, alespoň na nějakou práci a pro dnes si zvolila cvalovku, kde si vyzkoušíme něco z vytrvalosti. I Gentleman měl více energie než v horku. Dotáhla jsem si podbřišník, stáhla si třmeny a vyhoupla se do sedla. Dneska jsem mu dala červenou dečku, která mu seděla jako vždycky. Hnědák stál na místě, ačkoliv si přešlápl a zafrkal nedočkavě. ,, Jo jo .. „ řekla jsem mu, zasedla jsme si do záladního sedu. Váha rovnoměrně v sedle, sedím v sedle, narovnaná v zádech, ale netlačím rameny dozadu, aby nevzniklo napětí, holeně volně podél boků a mají s hnědákem kontakt. Stiskla jsem holeně a nechala hnědáka vykročit kupředu na volnější otěži, aby si protáhl nejdelší hřbetní sval. Využil toho a sklonil si hlavu dolů a dopředu, jak jsem mu dovolila. Pořád jsem potřebovala s ním udržovat kontakt. Potřásl hlavou a odfrkl si, nechala jsme ho jít tempem, jakým šel. Nepospíchal nějak výrazně dopředu, ani nešel pomalu a já si užívala onen houpavý pocit, jenž mi zároveň napovídal, že jde správně tak jak má. Rozhlédla jsem se po krásné přírodě kolem. Nemohla jsem se vynadívat a pokaždé jsem měla, co obdivovat. V kroku jsem zatím mohla, avšak neztrácela jsem úplně tak pozornost, kdyby se něco stalo. Vzpomněla jsem si jen na zajíce, který vyrazil z křoví, i když to bylo na jiném místě, kdy jsem poprvé spadla na zem a nechtěla jsem, aby se něco takového opakovalo. Po pár metrech, kdy usoudila, že v kroku jsme uvolněný, pobrala jsem si trochu více otěže. Tak, abych měla kontakt, ale on si pořád mohl vytáhnout hlavu dolů a dopředu, jak potřeboval. Stiskla jsem holeně a mlaskla jsem. Hřebec se bez zaváhání rozklusal a já se automaticky začala zvedat ze sedla do lehkého sedu. Takhle mu ulehčím a bude to pro něj méně náročné, než pracovní klus, který zkoušet, ani nebudeme. Dneska jsem chtěla prožít hodně chvil ve stehenním sedu. Bude to asi pěkně bolet, ale to vůbec nevadí. Srovnala jsem si Gentlemanovo tempo za pomocí vysedávání a vedle ho po cestě kolem areálu celé Floresty. Gentleman šel pode mnou krásně. Tak jak jsem byla zvyklá. Naslouchal mi a snažil se mi vyhovět, alespoň většinou. Věděl, že je zbytečné u mě něco zkoušet, ale musel zkusit rychlejší tempo. Skoro jakoby mi naznačoval, mě tohle tempo už nebaví. Nepotěšila jsem ho, když si ho přes zádrž dostala do kroku. Přidupl si naštvaně a naklusal si tak na pár klusových. Víc nemohl, nýbrž jsem znova provedla zádrž. Přešel do kroku a zklidnil se. Od té doby probíhalo vše v pořádku a já s ním začala střídat klus a krok po několika metrech, na volnější otěži, abych ho uvolnila, jeho hřbet začal být hezky pružný, začal se podsazovat. Vnější holeň jsem posunula za podbřišník, stiskla holeně a Gentleman nacválal. Já se zvedla ve třmenech – do stehenního sedu a držela se koleny. Hřebec zafrkal. Měla jsem ho ještě na volnější otěži a po pár metrech, kdy to stačilo, zvolnila do kroku, kde si oddechl, v klusu si ho vzala na přilnutí na kolmici a i v klusu se zvedla do stehenního. Zasedla jsme do pracovního na chvíli, abych mohla provést poloviční zádrž, kterou jsem předtím nepoužívala, protože jsem neměla ten správný kontakt na otěži a byli prostě moc dlouhé. Vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž, stisknout holeně a hřebec nacválala, já znova do stehenního sedu. Nadšeně frkal, tohle tempo se mu líbilo. Prostřídávala jsem krok, klus a cval. Spíše jsme cválali a já mu prodlužovala čas cválání, dávala mu přitom přestávky, aby se neuhnal. Ten by se uhnal, kdyby chtěl. Cvalovku jsme měli sami pro sebe, což bylo přímo skvělé. Pracovali jsme na cvalovce docela dost dlouho, až řekla, že to stačí a nechala ho vydechnout na zahozené otěži v klusu a poté i v kroku. Sesedla jsem, vytáhla třmeny, uvolnila podbřišník a nánosník a šla s ním do stáje.