cassie + gentleman: CVALOVKA ZA FLO. SOBOTU


,, Počasí nám přeje že?“ pousmála se na hnědáka. Přejela jsem mu rukou po krku a přešla k němu z levé strany, abych dotáhla podbřišník, stáhla třmeny a urovnala si je. Přemýšlela jsem, že bych ho konečně zítra vzala skákat na halu nebo na jízdárnu. Uvidíme. Vyhoupla jsem se do sedla, vzala do rukou otěže a nechala je volnější, aby si mohl protáhnout nejdelší hřbetní sval a my tak dosáhli pružného hřbetu. Váhu jsem rozložila v sedle rovnoměrně na obě dvě sedací kosti, nohy nechala volně podél boků a holeně měli kontakt s Gentlemanem, narovnala jsem se v ramenou, avšak netlačila ramena silou dozadu, aby nevzniklo napětí. Počasí nám taky přálo a bylo příjemně. Cvalovku jsme měli sami pro sebe, tudíž nebudeme nikomu překážet a budeme mít volnou ruku. Hřebec byl dneska nabuzený, měl dost energie a už přešlapoval netrpělivě na místě.
,, Hodný,“ pochválila jsem ho, když stál a neudělal, ani krok dopředu. Stiskla jsem jemně holeně a rozešel se vpřed. Pospíchal až moc dopředu, kdy jsem se pousmála a přes poloviční zádrž mu zkrátila jeho kroky. ,, V klidu,“ řekla jsem mu a pochválila ho za jeho reakci. Houpavý pocit jsem měla, tudíž šel dobře, aniž bych se nějak loudal. Po cestě lemující celý areál Floresty jsme jeli krokem takovou dobu, dokud nebyl připravený na klus. Šel krásně, a ač tam bylo pár pokusů jít rychleji, vedl si jako vždycky dobře a reagoval tak jak měl. Někdy si odfrkl a nadšeně se rozhlížel kolem. Někdy jsem si připadala, že dělá jako když to tu nezná a jakmile jsme prošli kolem vody, táhl tak trochu do strany a doufal, že mu to povolím. Mýlil se. Hezky jsem si ho srovnala zpátky na cestu. Zklamaně si přidupl, to bylo vše z jeho protestu a dál si kráčel po cestě krokem, vytahujíc si hlavu dolů, jak potřeboval a jak jsem mu já nejdále povolila. Uvolnila jsem se v sedle a provedla poloviční zádrž – narovnat výrazně ramena, stáhnout břišní svaly, uzavřít po půl vteřině ruce a přizvednout je, po další půl vteřině jej obejmout, zasednout do základního sedu a stisknout holeně. Gentleman byl upozorněn a připraven na další úkon a zareagoval přesně, jak jsem chtěla. Přešli jsme ukázkově do klusu a já začala vysedávat. Odlehčila jsem mu tak záda a pro něj to bylo pohodlnější než v pracovním klusu, který patří spíše na jízdárnu. Pohladila jsem ho vnitřní otěží a jeho tempo si srovnávala vysedáváním. Klus měl v pořádku. Jeho tempo a rytmus jsem už znala, tudíž vysedávání nebyl problém. Otěže jsem si ještě předtím mírně zkrátila tak, abych s ním měla kontakt a on si mohl vytáhnout hlavu dopředu a dolů. Fáze uvolňování za námi ještě rozhodně nebyla. Na přilnutí bylo brzo, příliš brzo, i když hřebec se uvolňoval docela rychle, jistota byla jistota a nechala jsem ho vždycky o trošku déle. Po klusové pasáži, která ho už po delší době lákala naskočit do cvalu, jsem s ním přešla do kroku, abych tyto dva chody střídala po pár metrech a tím si ho ještě více uvolnila a podsadila. Záď musí nést většinu váhy a předek musí být odlehčený a hřbet musí být zase pružný. Až poté se dá pracovat dále. Po vystřídání kroku a klusu, kdy jsem si ho i jednou zvolnila do kroku a naklusala znova, neboť mi nepřešel moc hezky, si ho nechala ještě na volnější otěži a pobídla ho do cvalu. Vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž, zpátky do základního sedu a stisknout holeně. Gentleman porozuměl hezky. Naskočil do cvalu, zafrkal si nadšeně, ale zklamaně si přidupl, když byl zpomalen zpátky do klidnějšího cvalu. Moc se mu to nelíbilo. Nejsme na žádných dostihách a jednou ho taky nechám v rychlém cvalu, aby nebyl zklamaný. Chválila jsem ho snad za každou maličkost. Mírné zatáčky jsem využívala ke změně vedoucí nohy ve cvalu, na místo letmého přeskoku. Ten byl složitější, a když se to dalo takhle, proč ne. Po cvalu využil zádrž ke zpomalení do kroku – ztuhnout v kříži, nohy dát co nejníže, vytáhnout se z pasu nahoru, stisknout horní část stehen a vydržet pomalu otěže. Hřebcovi jsem na zádech začala nepříjemně překážet a pro svou vlastní úlevu si musel přejít do kroku. Udělal tak. Vnitřní otěží jsem mu opět přejela po krku a vedla ho na vnější otěži po cestě, která měnila povrch, což bylo dobré.
Gentleman mi po chvilce sám od sebe nabídl přilnutí na kolmici, kdy jsem si v klusu pobrala otěže, po chvíli klusu přesedla na druhou nohu a poté zase pobídla do cvalu.
,, Ale no tak,“ snižovala jsem hlas, když prodloužil své cvalové skoky a jakmile jsem si ho chtěla přes poloviční zádrž zpomalit, zafrkal a odlepil zadní nohy od země. Nebylo to nic pořádného, přesto jsem cítila, jakési nepříjemné zhoupnutí dopředu. Už se mu tohle tempo nelíbilo a měl chuť se pořádně vylítat. Zvolnila jsem s ním do klusu, kde ho chvíli nechala se uklidnit, poté ho znova pobídla do cvalu a už to bylo lepší. Ve vyrovnaném tempu ho nechala vždy cválat nějaký ten úsek, poté přišla kroková přestávka na volnější otěži, v lehkém klusu si ho vždy posbírala zpátky a pobídla znova do cvalu, kdy dávala důraz na přechody a držela se celou dobu ve stehenním sedu. Takhle jsem to prostřídávala a cvalové pasáže vždy prodlužovala. O to byli i delší krokové přestávky. Při posledním cvalu jsem nechala hřebce, ať zrychlí, jak přesně předtím chtěl. Už funěl a frkal, přesto přidával a já ho na kratší úsek nechala a poté, co usoudila, že má dost, zpomalila ho do klusu, kde úplně zahodila otěže a nechala ho v něm vydýchat. Až, když byl uvolněný v klusu, přešli jsme do kroku, kde ho na zahozené otěži nechala vydýchat úplně. Za chvíli dýchal normálně a já zastavila a než seskočila, pořádně jsem ho pochválila za jeho skvělou práci. Uvolnila nánosník, vytáhla třmeny nahoru a upevnila je tam tak, aby drželi a uvolnila podbřišník. Na dnešní den jsem zvolila světle modrou dečku.
,, Šikovný,“ usmála se. I počasí se nám vydařilo, dneska byl dobrý den. Vzala jsem otěže a rozešla se s ním do stáje.