marigold a bouře: "Pěkně se vylítáš, po těch dvou dnech volna. Vůbec ti to neprozpívá." postěžovala jsem si Bouři při dotahování podbřišníku, protáhla jí přední nožky a vyhoupla se do sedla. Upevnila jsem bederku za sedlem, kdyby nás náhodou stihl déšť, v tuhle chvíli bylo ale zatím jen zataženo. Pobídla jsem Buřinku do kroku a ještě před výjezdem z areálu si jí trochu dotáhla. Chcem si zalítat, to by bylo, aby se mi přetočilo sedlo.
Otěže jsem měla pěkně v rukou, zatím povolené, urovnaný sed, hlavně záda narovnaná, holeně lehce přiložené, dýchaly s boky mojí kobylky. Nohy jsem měla volně spuštěné do třmenů, přichycená třísly až po kolena, bedr uvolnila, záda narovnala a ramena přitlačila pohodlně k sobě. Podívala jsem se na sebe a pochybovala, že to tak povedeně vydržím celou dobu
Po úseku cesty jsem kobylku jemnou pobídkou holení nechala naklusat, zkontroloval nohu, abych mohla později přesednout a zatížit zase druhou stranu. Pokračovaly jsme na rovném kousku, bez ohýbání, jen přímo po cestě vpřed s otěží na lehkém kontaktu, pak jsem přesedla, opět chvíli pokračovala v klusu a začala s pořádnými přechody mezi krokem, klusem a zastavením, tedy konkrétně spíš častými. Kobylka si musela hledat rovnováhu sama, takže pěkně šlapala vpřed, chvílemi poněkud znervózněla, když zahlédla louži na zemi, a přidala. Udržovala jsem tempo vysedávání a zaměstnávala ji přechody, takže po chvíli začala víc vnímat mě.
Zkusila jsem si ji v zastavení ohnout na obě strany, jestli jde dobře za otěží, je uvolněná v krku. Reagovala pěkně, tak jsem si ji zkrátila až na vytažení, ruce nechala podél plecí, a začala v klusu ohýbat na obě strany, pravidelně přesedávala. Do toho jsme si zakomponovaly přechody a zanedlouho už jsem si mohla kobylku připobídnout holení do zkrácené otěže s rukama spuštěnýma na kohoutku. Pořád ještě po ní nechci moc náročnou práci.
Nicméně jsme si mohly už dovolit i trochu vyšších podsazovacích přechodů, protože se zdál být uvolněná, nechávala jsem jí tedy z klusu zastavit, zacouvat, zastavit a vyklusat, to opakovala v poměrně krátých intervalech, proložila ohýbacími pauzami v kroku a v klusu. Z klusu jsme často přecházely níž a naopak, až po chvíli jsem ji z kroku vybídla levou holení do cvalu s nabídnutou pravou otěží, uvolnila se v bedrech a v myšlenkách očekávala pohyb vpřed. Kobylka vyrazila, okamžitě se jako šipka rozeběhla vpřed, tak jsem z lehkého sedu zasedla, chvíli si ji polovičními zádržemi krátila a mírnila a postupně s ní přešla se ztvrdlým sedem do klusu. Tentokrát jsme vyklusávaly delší dobu na obě nohy, to jí trochu zklidnilo, takže jsem ji až téměř v polovině cvalovky vybídla znovu do cvalu na pravou nohu a zůstala v plném sedu, to už i zpevnila hřbet. Dost mi ale visela v rukou, tak jsem si ji sem tam ohnula u cesty, lehce pohybovala prsty vnitřní ruky, takže si kobylka odžvýkla a zároveň víc zpevnila vlastní nesení v obratech. Postupně, s přechody do klusu a do kroku, už mi přestala ležet v otěžích i ve cvalu, takže jsem ji mohla nechat vyběhnout na delší dobu a ohýbat na obě strany s jednou cvalovou nohou, tedy jsme tím procvičovaly kontracval. Občas mi přeskočila, to jsme hned zpomalovaly do klusu, projely si vlnovky v kontrasestavení v klusu a pak to zkusily i ve cvalu. Nezatěžovala jsem ji tím ale dlouho, teď chvíli nemakala, tak ať toho na ní není moc.
Delší dobu jsem ji nechala vycválat, zůstala jsem v lehkém sedu, otěže si zkrátila, abyc zachovala přilnutí. Odhadla jsem úsek časově, zasedla, ztuhla v sedu, zapřela se lehce do zad, holeně přiložila a s výdechem a myšlenkou pootočila ruce. Buřince to stačilo, pobídku jsem míně zesílila a udržela, dokud nepřešla do kroku. Pochválila jsem ji a po dvou krocích nabídla levou otěž, vybídla pravou holení a pohodlně se zhoupla spolu s ní. Hvězda každý skok pofrkávala, rozeběhla se vpřed, proto jsem zůstala v plném sedu a krotila ji zádržemi, dokud se nedostala do pracovního cvalu. Pak jsem teprve mohla přejít do lehkého sedu a dovolit ji lehce prodloužit rámec. Naštěstí mi nepadla na předek.
Prolétly jsme poslední úsek cvalovky. Jelikož nám uvolňování trvalo trochu déle, vyjely jsme z ní ještě směrem na louky v lehkém klusu, kde jsem s ní chvíli pokračovala poklidným tempem, postupně nechávala vytáhnout otěže, jemně, zarážku po zarážce, pak zasedla a přešla s ní do kroku. Otěž jsem zahodila úplně, pohladila jí po krku a chvíli si s ní obcházela louky, než vyschla. Ani jsem si nevšimla, že mrholilo.
Po odpočinku a vykrokování jsme vyrazily na Florestu.