cassie + gentleman:
VÝDRŽ VE CVALU

Dotáhla jsem podbřišník a stáhla třmeny dolů. Gentleman věnoval pozornost spíše okolí, ale stál na místě a já si ho mohla zatím připravit. Poté, co vše bylo v pořádku, vyhoupla jsem se do sedla a chytila si otěže, jako kdybych držela v ruce džbán piva. Usadila se do základního sedu a více se uvolnila. Nejdříve jsem naohýbala krk z obou stran z místa, kdy jsem jednu otěž pustila, tu na kterou stranu nebudu ohýbat a druhou otěží vytvořila jemný tlak, na který by měl reagovat. Gentleman také tak udělal a ohnul krk v požadovaném směru, to samé jsem zopakovala na druhou stranu. Přešlápl si netrpělivě na místě.
,, Jo, už vyrazíme,“ uklidnila ho. Stiskla jsem holeně a hnědák vyrazil krokem vpřed. Zasedla jsem o trochu hlouběji do sedla a narovnala se, aby byla v sedle má plná váha, hezky rovnoměrně. Otěže nechala volnější, avšak na kontaktu, abych ho mohla ovládat. Volná otěž poslouží k tomu, aby si krk vytáhl dolů a dopředu, jak potřeboval a na takovou délku, jak jsem mu já sama dovolila. Tím to protahuji jeho nejdelší hřbetní sval a zpevňuji ho, aby byl poté napnutý jako dobře napnutý most. Poté jeho hřbet bude pružný a já mu tak nebudu ničit jeho záda. Hřebec toho využíval, sklonil si hlavu dolů, jak potřeboval. Krok měl energický, avšak nikam nepospíchal a došlapoval si pod své těžiště. Jak je pěkné mít pracovitého a ochotného koníka. Už nebyl tak rozjařený, asi proto, že většinou jsme ho zaměstnávala a jeden den měl třeba volnější. Minule jsem si s ním užila. Kolem bylo příjemně, bylo ticho, až na ptáky, kteří prozpěvovali. Už tu máme zase jaro. Zima skončila, ačkoliv bych si přála, aby bylo více sněhu, i tak to bylo pěkné. Sněhu jsme si užila při Skjoringu. Bylo to úžasné. Hnědák pode mnou šlapal jako hodinky, někdy si odfrkl a já se přizpůsobovala jeho kroku, kdy jsem ani tolik nepozorovala okolí. Možná bych měla, kdyby si chtěl přes cestu ještě přeběhnout zajíc. Zadnice mne už tolik nebolela, rozhodně to bylo lepší. Vyběhala jsem to na službě, kde jsem se pohybovat musela. Teď v sedle to nebylo nic příjemného, ale dalo se to přežít. V kroku jsem ho nechala dostatečně dlouho, aby se uvolnil a mohli jsme přejít do klusu. Otěže jsem si o kousek zkrátila, avšak nechávala je pořád volnější. Pořád ještě uvolňujeme a práce na cvalovce přijde, až půjde od zad. Provedla jsem poloviční zádrž – výrazně se narovnala v zádech, stáhla břišní svaly, půl vteřina a uzavřela ruce, přizvedla je. Byla jsem zvyklá poté i obejmout Gentlemana nohama, i když se to nemuselo. Poté zasedla do základního sedu a stiskla holeně. Upozornila jsem si ho díky poloviční zádrži, že se něco bude dít a připravila ho právě jak psychicky i fyzicky. Gentleman zareagoval a ihned naklusal nadšeně vpřed a já začala vysedat v sedle. Holeně byli pořád s ním v kontaktu. Dříve mi lítali, teď už to bylo lepší a já si byla v sedle jistá. Za nějakou tu dobu jsem si změnila nohu, kdy jsem zasedla na tak dva klusové kroky do sedla a poté začala vysedat. Nechala ho klusat nějakou dobu v klusu, aby se uvolnil. Ale pořád jsme nepřecházeli do cvalu, ještě na to bylo brzo. Více si ho ještě podsadím a to tak, že budu střídat krok a klus. Z klusu jsem přešla do kroku. Ztuhla jsem v kříži, nohy dala co nejníže, vytáhla se z pasu nahoru, stiskla horní část stehen a vydržela opatrně otěže, Genty zareagoval a přešel do kroku, kde mu to bylo pohodlnější. Pochválila jsem ho, nechávala ještě volnou otěž a podívala se kolem. Přešla jsem s ním po chvilce zase do klusu, takhle střídala chody, dokud jsem si nemyslela, že by mohl přijít už cval, ač pořád na volnější otěži. Gentleman sám se nemohl dočkat. Frkal a v klusu spěchal už dopředu, kdy jsem si ho hlasem musela uklidnit. Vnější holeň posunula za podbřišník, poloviční zádrž a poté stisknout holeně. Hřebec nacválal mohutným a nezvyklejším skokem do cvalu a já se zvedla ve třmenech. Večer se ani nehnu. Bolest zadnice, plus bok a teď se tu zvedám do stehenního sedu. Postavila se ve třmenech, držela se koleny, naklonila se více dopředu a držela jsem, zatím co Gentleman cválal. Holeně si ho srovnávali. Vytáhl si krk dolů a dopředu, kdy zafrkal. Cválali jsme, až jsem zasedla do sedla a chvilku cválala v pracovním, ale jen krátkou chvíli a poté ho za pomocí zádrže zvolnila do klusu. Hřebec přešel, i když se mu nechtělo, nechala jsem ho klusat a vysedávala jsem. Poté mi nabídl sám přilnutí, pobrala jsem si tedy otěže. Měl by teď pracovat správně přes záda a všechno by mělo být v pořádku. Mohli jsme se vrhnout na práci, což byl cval a spíše vytrvalost. Nechala ho přejít do cvalu stejným způsobem jako předtím. Věci, které dělám denně, jsem měla už zažité, v hlavě jsem to měla jako říkanku a i tělo reagovalo, jak mělo, ač tam byli drobné nedostatky. Vnější holeň posunout za podbřišník, poloviční zádrž a stisknout holeně. Hřebce jsem nemusela vůbec pobízet, spíše ho zpomalovat.
,, No tak houuu ..“ zvolnila si ho do volnějšího tempa pouze klesavým a vyrovnaným hlasem. Zastříhal ušima a zpomalil. Hnát se jako na závodech nemusíme a tohle je o vytrvalosti a taky, aby se naučil cválat ve stejném tempu. Nikam nepospícháme, máme čas. Hlídala jsem si ho a soustředila se na hnědáka pode mnou. V lehkém sedu jsme procválali určitý úsek a poté mu dala krokovou přestávku. Příště naskočíme na druhou nohu, aby necválal jen na jednu nohu. Naklusali jsme a opět jsme nacválali, hlídala jsem si, kdy ho mám pobídnout, aby nám vyšla noha. Opět v lehkém sedu. Měl botičky, takže snad povrch nebude problém. Opět jsme procválali pěkný kus, poté kroková přestávka, tentokrát na volnější otěži, kdy ho nechala, ať si vytáhne krk dolů a dopředu. Během cválání a přecházení z jednoho chodu do druhého si i někdy přežvýkl. Uvolňoval si tak svaly v hubě. Komu by bylo příjemné mít něco jako udidlo v puse, aniž by si nemohl uvolnit svaly. Střídali jsme chody, v klusu jsem si ho vždy brala na kontakt. Gentleman byl ze cvalu nadšený, ochotně mne poslouchal a hlavně se soustředil. Naposledy to se mnou vzal k vodě, ale dneska si jí nevšímal, ani náznak. Prostě dneska byl zlatíčko. Podívala jsem se na čas. Byli jsme tu docela dost dlouho a řekla bych, že to stačilo. Cválali jsme hodně dlouho a myslím, že bude hezky zpocený. Dala jsem mu pěkně do těla. V klusu jsem zahodila otěže a pousmála se.
,, Je tu nádherně. Zítra půjdeme na jízdárnu ne?“ řekla jsem mu. Přemýšlela jsem o tréninku, ale nevím. Uvidím jak to půjde a jak se mi bude chtít. Dneska jsem toho měla tak nějak už dost a těšila jsem se až svou bolavou zadnici složím do postele. Gentleman klusal. Hlavu měl skoro až u země, kdy jsem mu to dovolila. Nebude toho zneužívat, to jsem moc dobře věděla. Poté co se mu v klusu dech zklidnil a byl uvolněný na krok, za pomocí zádrže jsem si ho zpomalila. Nechala zahozené otěže a nohy vysunula ze třmenů. Krokovali jsme dokud nedýchal úplně normálně. Zafrkal a zastavil, když jsem mu řekla. Seskočila jsem z něj na zem. ,, Ježišku .. druhý den se asi nehnu.“ Řekla jsem a ušklíbla se. No, zas taková sranda to nebyla. Vytáhla jsem třmeny nahoru, uvolnila podbřišník s nánosníkem a šli jsme směrem do stáje.