marigold a bouře: Jelikož jsme si s Buřinkou včera daly zase menší práci ze země, chtěla jsem jí dneska vzít pod sedlo a trochu zklidnit její energickou hladinu nějakým pěkným klusíkem a cvalíkem. A nejspíš to byla potřeba, protože už na dvoře před stájí nechtěla chvíli postát v klidu, než nasednu, tak jsem se s ní musela trochu projít, připomenout jí, co to znamená stát v klidu ze země a pak jsem teprve mohla v klidu nalézt. Urovnala jsem si sed, zkontrolovala nepromokavou bederku a dotáhla podbřišník. S volnou otěží jsem pobídla Buřinku holeněmi lehce ke kroku. Teprve když jsme opustily areál Floresty po dlážděných cestách směrem ke cvalovce, dotáhla jsem jí podbřišník znovu a lehce si zkrátila otěž na lehký kontakt. Pokračovaly jsme dál v poklidném tempu, kobylka byla sice trochu nervózní a sem tam poklusala, ale dokázala reagovat na změnu v mém sedu a nemusela jsem jí nijak rvát za hubu. Vždycky, když zpomalila, spokojeně jsem jí pochválila.
Jelikož pořád mrholilo, skoro až pršelo, nikoho jsem venku nepotkala, takže jsme si mohly v klidu zabrat celou cestu. Nejdřív jsem ale kobylku pobídla do klusu a začala poklidně vysedávat, řídila se rytmem hudby v mé hlavě a nedovolila jí zrychlovalt. Na lehkém kontaktu si musela Buřinka hledat rovnováhu sama, ačkoliv jsem jí zatím nechtěla moc ohýbat a jen držet v jedné rovině a pravidelném tempu.
Proklusaly jsme si jen nějakých 100m, chtěla jsem ze začátku víc střídat přechody, dalších sto zůstala v kroku a už jsem si jí začala mírně ohýbat z jedné strany cesty na druhou. Zkrátila jsem si vnitřní otěž, pořádně prošlápla vnitřní nohu a tím třmen lehce zatížila, vytočila se rameny po směru jízdy, vnější otěž lehce uvolnila, nechala přiloženou ke krku a holení za podbřišníkem ohnula Bouřinu záď. Udělaly jsme si pár poměrně pěkných vlnovek, pak jsem jí opět vybídla po rovice ke klusu, tentokrát na druhou nohu a opět na odhadem sto metrů nechala vyklusat. Opakovaly jsme postup, následovala kroková pasáž s ohýbáním a teprve potom jsem s kobylkou zůstala konečně v klusu na delší dobu a pravidelně střídala nohy. Zdálo se, že se mi začíná pěkně uvolňovat, tak jsem si jí v krátké krokové přestávce víc zkrátila s pobídkou holení, výbídnutím k podsazení, a znovu stiskla holeně ke klusu. Ruce jsem držela podél kohoutku v nižší pozici dál od sebe, což Buřinka, citliva v hubě, rychle pochopila a vytáhla krk víc dopředu, trochu si ulehčila a přitom začala sama pěkně hledat přilnutí. Tlak udidla působící víc na spodní čelist jí napověděl a brzy už ťapala poslušně natažená, musela jsem jí ale pomáhat držet rytmus.
I v klusu jsem jí zkusila párkrát ohnout k oběma stranám cesty, střídala u toho nohy a zkoušela odhadovat pravidelnou vzdálenost, po které vždycky přesednu. Bouře sem tam zafrkala, přežvýkla udidlo. V hubě byla pěkně živá.
Po asi půlkilometrovém úseku jsem jí opět nechala přejít, zkusila metodu neustálého zpomalování vysedávání, dokud nepřejde sama. Sice mi to chvíli zabralo, ale nakonec se nám to světe div se podařilo. Buřinka neztratila energii, v pěkném kroku jsem jí nechala vydechnout, zatím ale nepovolovala otěž. Nechtěla jsem, aby se mi rozpadla, než začneme cválat.
V krokové pasáži už jsem jí pobídla, ruce u toho posunula kousek nad kohoutek a nechala je u sebe, po pobídce použila lehkou poloviční zádrž. Chtěla jsem si Buřinku už víc sebrat, aby ten cval nějak vypadat, tak jsem jí chvíli na to pobídla do lehkého klusu a držela ruce klidné nad jejím kohoutkem, udělala si s ní pár vlnovek. Kobylka už s udidlem pěkně komunikovala, až jsem se sama divila, protože dlouho nejezdila. Samozřejmě, že to nevypadalo tak, co to bývalo, ale potěšilo mě, že se stále snaží se mnou pracovat.
Trochu se vyklusala, tak jsem si jí jemně sestavila k pravé straně a levou holení za podbřišníkem pobídla holení, přitom uvolnila sed a bedra v očekávání pohybu, který bude následovat. Bouře švihla ocasem a škubla hlavou, ale vycválala vpřed, možná až příliš rychle. Zatím v plném sedu jsem zatla kříž, přitiskla holeně a ruce pootočila k sobě, abych jí dala najevo, že nebudeme tryskat, ale jen poklidně pokračovat v cestě. Nechtěla jsem cválat dlouho, jinak bych se zvedla do lehkého sedu, po několika desítkách metrů jsem ztuhla v sedu, ruce nechala stále volné, akorát se víc zapřela do zad a do nohou, vydechla s myšlenkou ke zpomalení. Kobylce se moc nechtělo, tak jsem použila vydržující ruce, tedy netáhly nikam, jen ztuhlé kopírovaly mojí ztuhlost těla.
Teprve pak Buřinka přešla do velice svižného klusu, zpomaleným vysedáváním jsem jí umírnila a nechala zase a delší úsek vyklusat. Do cvalu jsem jí občas vybídla jen na chvíli, dokud nepřejde bez změny taktu a přestane hnát dopředu, což se jí po dlouhých klusových pasážích opravdu přestalo chtít. Teprve, když na několikátý pokus s přestávkami v pohodě nacválala, zvedla jsem se do lehkého sedu, chytla se pevně koleny a ruce nechávala na původním místě, ať zachovám kontakt. Prošláplé paty mi pomáhaly držet rovnováhu, dívala jsem se vpřed a sem tam se chytla hřívy, když se mi z nějakého důvodu chtělo padat, to bylo ale spíš jakési placebo, protože mě vždycky zachránily nohy. Asi bych měla začít posilovat.
V zatáčkách jsem vždycky využila situace a pěkně si do nich kobylku sestavila, na rovince zase hlídala, aby mi to nešňěrovala ke krajím. Cválaly jsme delší dobu, blížily jsme se k silnici u hlavní brány, tady totiž nebylo moc stromů. Napřímila jsem se proto, znovu ztuhla v sedu, zapřela se do zad a tlačila koleny do kobylky, ruce se snažila krotit. Tentokrát to Bouři stačilo, pochválila jsem jí za přechod, opět se zvedla do lehkého sedu a začala jí pomalu uvolňovat otěže, aby se mohla v klidu vyklusat. Kobylka pokračovala dál, vytáhla si krk a když jsem jí zpomalila do kroku, zahodila jsem otěž úplně. Až domů jsem jí nechala pokračovat krokem, šla svižně, těšila se domů. Byla ale trochu zpocená.
Na dvoře jsem seskočila, povolila podbřišník i nánosník, přehodila jí otěže přes hlavu a skočila domů pro odpocku. Kobylka měla na sobě bederku, ale když už jsme byly tam, sundala jsem jí sedlo i bederku, přeodila přes ní odpocku a vyrazila ještě chvíli vodit po areálu, dokud nevyschla.