izzy+meteor: 7.level- povinná jízda na cvalovce (trénink výdrže koně)

Došli jsme s Tikem na cvalovku. Na poslední chvíli jsem si řekla,že bychom se tento týden mohli pustit do dalšího levelu, aspoň se Mety dostane ke svému oblíbenému skákání. Dotáhla jsem Tikovi podbřišník a pak jsem stáhla dolů třmeny. Ještě jsem valáškovi protáhla nohy dopředu,aby se neskřípl pod podbřišníkem a pak už jsem se vyhoupla do sedla. Jako obvykle jsem si nejdřív spravila sed. Jemně prošláplé paty, nohy u koně, holeně jemně přiložené,tak aby dýchali spolu s koněm, sedět v přímce,dívat se před sebe a spousta dalšího. Správný sed byl opravdu vědou. Na volných otěžích jsem valáška pobídla do kroku. Nejdřív bylo třeba ho trošku rozpohybovat,uvolnit a protáhnout. Chvilku jsem ho nechala ťapkat v kroku úplně na volné otěži a pak jsem si otěže zkrátila, ale jen tak aby se Mety stále mohl vytáhnout dopředu a dolů. Když jsem cítila že se Met uvolnil,pobídla jsem ho do klusu a začala vysedávat na pravou přední nohu. Po sto metrech jsem si přesedávala,abych zatěžovala Meteorovi šlachy rovnoměrně. Postupně jak se Meteor uvolňoval,zařadila jsem i přechody z klusu do kroku,z klusu do zastavení, z kroku do klusu a ze zastavení vyklusat. To hodně pomáhalo aby se Mety uvolnil a taky podsadil. Když jsem si byla jistá že je Tikouš dostatečně rozpohybovaný a opracovaný, posunula jsem pravou nohu dozadu,povolila levou otěž a pak pobídla levou nohou na podbřišníku. Meteor naskočil do cvalu a já jsem se zvedla do stehenního sedu. Trupem a rameny jsem si držela rovnováhu,zadkem jsem se udržovala jakž takž v těžišti a pérovala jsem v kotnících. Meteor byl navzdory včerejšímu krosu plný energie. Cválal rychle a s chutí,ale přesto jsem ho nenechala úplně padnout na předky a nerozběhnout se na plný pecky,od toho cvalovka nebyla. Po asi dvěstěpadesáti metrech jsem zasedla,ztuhla v kříži a vydržela otěže. Meteor přešel do klusu ale já nepovolila takže přešel do kroku. Pochválila jsem ho a pak ho nechala naskočit do cvalu tentokrát na pravou ruku. Po dalších cca 250 metrech jsme si dali krokovou pauzičku. Projeli jsme zatáčku kolem Azulu. Ten byl kásný snad za každého počasí. To by mě zajímalo jestli v zimě zamrzá,přemýšlela jsem zatímco jsme si krokovali. Za chvíli jsem ale pobídla Tika znovu do cvalu, na levou ruku.Stejně jako předtím jsem grošáka nechala cválat cca 250 metrů metrů a pak jsem změnila nohy. Tentokrát jsem ho ale nenechala cválat moc energicky a trochu tempo zpomalila. Spolu s krokovými pauzami jsme toto zopakovali ještě dvakrát a potom už jsem začala valáška krokovat. Trvalo to dlouho než Meteor přestal dýchat jak … no nevím jak přesně to přirovnání zní. Mě to ale vůbec nevadilo,každou minutu na koňském hřbetě jsem si užívala a byla jsem za ni ráda. Nakonec se Meteorův dech přeci jen vrátil do normálu a tak jsem u cesty zvět na Florestu sesedla, vytáhla třmeny nahoru, povolila podbřišník a rozepla nánosník a odvedla si Tikouše do stáje.