Novinky 14. 12.
14. prosinec 2010 | 20.31 |
- dnešní novinky budou takové "přídavkové", protože bych si večer jisto-jistě nepamatovala, co jsem udělala ráno apod., končí nám další týden, takže by toho večer na mě bylo moc.
- proběhly dvě malé změnky v areálu - do stájí přibyl popis podestýlky + balíky sena. Když jsem procházela areálem, abych vychytala chybky, všimla jsem si, že plánek je dosti malý a pokud máte netbook jako já, tak jste nejspíš neviděly nic...:D Proto jsem k obrázku připojila odkaz na zvětšenou mapku areálu v dobrém rozlišení, tak aby nám nic neuniklo..
- k tomu tečení z nosu...V zimě je to skutečně normální, ale i tak nad tím nemůžeme jen tak mávnout rukou. Přidala jsem do sedlovny vedle sáčku s heřmánkem pro Cassiniho i pytlík sušené šalvěje s mátou a dám vám návod, jak svému koni dát inhalovat tento lék. Koně by čaj, jak ho užívají lidé, nevypili, proto je nutné udělat toto:
- do vysokého kbelíku nasypte tři hrsti směsi a zalijte horkou vodou (v šatnách je rychlovarná konvice)
- zalijte směs a ihned přiklopte hadrou nebo ručníkem
- kůň je v boxe, pujčte si ještě jeden kbelík a ten před něj postavte (poslouží jako stojan pro první kbelík)
- kbelíky postavte na sebe, aby pára šla koni na nozdry
- vemte ručník a udělejte "tunel" mezi kbelíkem a zozdrama tak, že první konec omotáte v místě nánosníku a druhý necháte splývat kolem kbelíku
- pára tak neuniká a jde koni přímo do dýchacího ústrojí
- samozřejmě, nemůžete koně takhle dusit věčně :D.
Počítejte do tří a pak nechte koně nadýchat normálního vzduchu. Proceduru opakujte, dokud jde z kbelíku pára - cca 10 - 15 minut. Pozor taky na to, aby kůň měl hlavu dostatečně vysoko od kbelíku (lepší je ho uvázat ke stěně boxu), neměl by hlavu sklánět dolů, protože tam je pára ještě moc horká a to by se mu jistě nelíbilo...;)
- v obchůdku přibyly drobnosti a nějaké to nové čistění.. Budu ráda, když mi řeknete, co tam ještě přidat..takhle hrr a najednou to není tak jednoduché povzpomínat :)
- chceme na hlavní stranu dát nějaké vaše osobní názory na Florestu, proto bych byla ráda, kdybyste mi někam napsaly na pár řádků, jak vám Floresta změnila život, co tady milujete, proč sem chodíte, co pro vás znamená atd..nebo taky co pro vás znamená váš koník atd. Pak to půjde na hlavní stranu :)
- přídavek do pravidel...v úterý se budou jízdy a péče uzavírat dříve. Nemůžu mít pořád čas sedět tu do půl deváté a sledovat, jestli ještě někdo nejezdil po administraci... Takže ať máte každé úterý do 18:00 ODJEŽDĚNO!
- takže...dokončen další týden... Postoupila vás většina, krom Brambi a nováčků všichni. Vikči chyběla jedna cvalovka..takže si ji dodělá a pro příště: UŽ NEBUDU NIKOMU NIC ODPOUŠTĚT! Je to nespravedlivé vůči těm, co se snaží a splní všechno! Takže od teď nechci nic slyšet o "ale..je to jen jedna jízda.."..jasný? :) Vikču jsem pustila také z důvudu, aby ostatní viděli, jaké změny jsou pak mezi levely po licenci a jak už jsou pak těžké.
- Vikčo, když dělám praci ze země..tak aspoň napíšu jakou. Tvoje práce ze země "odvedla jsem ho do haly, ... nechala na klusat, pak nacválat a vykrokovala...". To je jízda, nebo práce na lonži, nebo navolno? Jak to mám já, nebo kdokoli jiný vyčuchat? Dejte si sakryš trošku záležet.. Znovu připomínám.. Floresta je o tom se něco naučit z reality - reálného jezdectví. Pokud vás nebaví učit se něco o (např.) lonžování, natož to pak psát do péče tak, aby to mělo hlavu a patu, tak asi nebudeme kamarádky :( - tím nemyslím konkrétně Vikču, ale je to upozornění pro všechny!
- Přízpěvek od Berry (druhá část vyvolávání ducha :D)
- tentokrát jsme se sešly rovnou v sedlovně, a po výměně názorů na Zoe a Cedrika, která byla dneska totálně mimo ;) jsme se pustily do akce. Některé holky napadlo, že by mohl mít onen duch něco společného s úmrtím v Andělských vodopádech a opravdu, duch přisvědčil, že tam matka ze zoufalství (nejspíš se zbláznila z války) opravdu zabila jejího bratra. Jestli po její smrti, nebo před, nevíme..
- pak jsme se vrátily ke včerejším zjištění, že dívku ukopal kůň místních vojáků a tam začalo celé rozuzlení. Dostala jsem nápad, že kdyby se duch dostal do kontaktu s koněm, mohl by nějak zareagovat. Co se dělo pak zůstane jen mezi členkami (DoriQ má poněkud vytáhanou ruku a já zase nohu s modrákem :D). Při tomto pokusu ucítila DoriQ dotyk (jako škrcení) na krku a to už bylo dost i na silné povahy.
- odebraly (utekly) jsme zpátky na pokoj k Vikči, kde jsme pokládaly další otázky - abychom už konečně přišly na to, jak ducha odstranit - poslat do záhrobí. Po sérii dalších otázek jsme zjistili, že duch si přeje kontakt s koněm a jeho majitelem. Nastalo zdlouhavé losování, nakonec padla duchova volba na Holive a Laurise. Duch si přál, aby tam byli jen oni tři, takže my ostatní jsme se dohodly, že počkáme za stájí (pro jistotu). Když jsme odešly, zůstala Holive s Laurisem a duchem sama...co se dělo dál...? Pokračování Holive bude v dějové lince..
- Doslov Holive
- Holky za chvilku odšustily ven a já se začala po celém těle klepat jako malá. Zprvu se nic nedělo, ale pak... Zdálo se mi zima a odpřísáhla bych Vám, že na každé stěně byly temné stíny. Chvěly se a pohupovaly, děsila mě ta představa, že jsem tu sama jen s Laurisem. On sice stál klidně, ale já rozhodně nezůstala vyrovnaná. Chlad v rukou se rozlil až po ramena a nad sebou jsem cítila průvan. Zdálo se mi to jako věčnost! Jen jsem stála a klepala se, neschopna pohybu a Lauris jen pravidelně dýchal do toho nesnesitelného ticha. Pak, jako by cítil můj strach, do mě začal šťouchat nosem a hledal mlsky, co chvíli se však zasekl. Nakonec začal couvat a točit se, frkat, házet hlavou. Trefil mě a já spadla do zadu na hromadu slámy, ale vodítko jsme nepustila. Lauris se ošíval, pak se však úplně uklidnil a zavřel oči. Jen tak stál a dýchal, jinak nic. Dlouho nic. Z ničeho nic se mu cůpky na hřívě vlnily-jako by ho někdo pohladil po krku. Chtěla jsem začít křičet, ale hlas mě neposlechl. Bála jsem se hýbat, ale musela jsem něco dělat... Pomalu jsme se zvedla a přiložila mu ruku na nos. Instinktivně se o ni opřel, ale oči neotevřel. Začínala jsem se uklidňovat, ale kolem ruky se mi citelně ochladilo a já ucukla. Lauris otevřel oči a z plna hrdla zařehtal. Zvuk se rozletěl celou stájí a všude byla zima. Srdce mi skočilo až do krku a zase jsem se svezla na slámu. Stíny zmizely, ale já se cítila stále více nesvá. Neodvážila jsem se zvednout oči k Laurisovi. Zase klidně dýchal a já se taky začala cítit pokojně. Nevěřila jsem, že je konec, ale Lauris mi "našeptával", že jí zahnal a už bude dobře. Asi jsem děsem blouznila, ale opravdu jsem slyšela hlas. Pak kroky a volání. Rozkoukala jsem se a nade mnou stál Rod, celý ustaraný.
"Copak tu děláš?"
"Jej Rode... no... no já jsem sem přišla dát Laurisovi dobrou noc." zakoktala jsem se.
"Vážně? Ale už je pozdě, asi bys měla jít na kolej-od Sue jsem něco slyšel o vyvolávání duchů, ať to neprošvihneš!" začal se smát.
Podvědomě jsem vrtěla hlavou "Já už s duchy nechci mít nic společného!"
"Dobře dobře, ale stejně už pojď."
Zvedla jsem se ze země a opucovala si kalhoty. Lauris mi vtiskl hlavu na hrudník a mazlil se smnou dokud na mě Rod od vrat nezavolal. Honem jsem mu stáhla vazák z hlavy, dala pusu na teploučký čenich a podala mu mlsku.
"Tak dobrou zlato, a opatruj se mi přes noc!"
Vyběhla jsem k Rodovi a boty mi pleskaly o gumové rohože, ohlávku jsem vzala s sebou. Nějak jsem zapomněla jí uklidit. Ale Teď chci honem někam, kde jsou lidi! Živý lidi!
- Holky za chvilku odšustily ven a já se začala po celém těle klepat jako malá. Zprvu se nic nedělo, ale pak... Zdálo se mi zima a odpřísáhla bych Vám, že na každé stěně byly temné stíny. Chvěly se a pohupovaly, děsila mě ta představa, že jsem tu sama jen s Laurisem. On sice stál klidně, ale já rozhodně nezůstala vyrovnaná. Chlad v rukou se rozlil až po ramena a nad sebou jsem cítila průvan. Zdálo se mi to jako věčnost! Jen jsem stála a klepala se, neschopna pohybu a Lauris jen pravidelně dýchal do toho nesnesitelného ticha. Pak, jako by cítil můj strach, do mě začal šťouchat nosem a hledal mlsky, co chvíli se však zasekl. Nakonec začal couvat a točit se, frkat, házet hlavou. Trefil mě a já spadla do zadu na hromadu slámy, ale vodítko jsme nepustila. Lauris se ošíval, pak se však úplně uklidnil a zavřel oči. Jen tak stál a dýchal, jinak nic. Dlouho nic. Z ničeho nic se mu cůpky na hřívě vlnily-jako by ho někdo pohladil po krku. Chtěla jsem začít křičet, ale hlas mě neposlechl. Bála jsem se hýbat, ale musela jsem něco dělat... Pomalu jsme se zvedla a přiložila mu ruku na nos. Instinktivně se o ni opřel, ale oči neotevřel. Začínala jsem se uklidňovat, ale kolem ruky se mi citelně ochladilo a já ucukla. Lauris otevřel oči a z plna hrdla zařehtal. Zvuk se rozletěl celou stájí a všude byla zima. Srdce mi skočilo až do krku a zase jsem se svezla na slámu. Stíny zmizely, ale já se cítila stále více nesvá. Neodvážila jsem se zvednout oči k Laurisovi. Zase klidně dýchal a já se taky začala cítit pokojně. Nevěřila jsem, že je konec, ale Lauris mi "našeptával", že jí zahnal a už bude dobře. Asi jsem děsem blouznila, ale opravdu jsem slyšela hlas. Pak kroky a volání. Rozkoukala jsem se a nade mnou stál Rod, celý ustaraný.
- Zbytek administrace (stuhy, levely) bude zítra..už sotva vidím..